Dokumenty rkp. sporu

Bedřich Říha
Alibi Václava Hanky.

Po Flajšhansově vyloučení Jos. Lindy ze "spolupadělání" RKZ s Václavem Hankou zbývá Hanka jako jediný "padělatel" RKZ. Období, v němž by byl Hanka mohl a musil "padělati" Rukopisy, spadá do doby od konce srpna 1814, kdy se Hanka vrátil z Vídně do Prahy, do dne nálezu RK 16. září 1817 a u RZ podle docenta Oberpfalcera do konce listopadu 1817. Hanka naštěstí uložil v Museu a zachoval ve své tamtéž uložené literární pozůstalosti všechnu dokumenty své tehdejší činnosti. Jsou to: Hankovým charakteristickým stojatým písmem psané koncepty textů Starobylých Skládání (koncept 6. dílu Tkadlečka jsem nenašel) i s censurními záznamy, jdoucími do dne 12.VIII.1817, dále originály přijatých a koncepty odeslaných dopisů, vysvědčení a j. (O Hankově písmu tvrdí se mylně, že psal stojatě až od nálezu RK.) Bohužel není Hankova celá pozůstalost popsána; v popsané korespondenci scházejí velmi důležité koncepty odpovědí na dopisy Kopitarovy. Ač jsem dosud v Národ. a univ. knihovně a Nár. Museu mimo knihy probádal jen část Hankovy pozůstalosti, mohu prohlásiti již dnes na obranu cti českého národa a jeho buditelů jako bývalý soudce z povolání: Hanka vyvinul v oné době tolik dokumentované jiné činnosti, že mu nezbyl čas, jehož by bylo potřebí na přípravu a provedení "padělků" RKZ. Tvrdí-li se tedy, že V. Hanka "padělal" RKZ, musím to prohlásiti jako soudce, mírně řečeno, za "osudný omyl".

Prokazuji to tímto stručným přehledným vylíčením Hankovy skutečné činnosti v oné kritické době.

Hanka se narodil 10.VI.1791, šel na studia do Hradce Králové ve 13 létech, do Prahy v 18 létech a studoval práva r. 1812-16 a to druhý ročník 1813 až 1814 ve Vídni, ostatní v Praze. Na konci každého běhu udělal zkoušku se "známkou první", jen r. 1816 opakoval zkoušku z obou běhů a to 14.VI. a 6.VIII. Ve Vídni začal se učit rusky číst u Kopitara před 10. dubnem 1814, stal se pak 27.IX.1816 tlumočníkem ruštiny u pražského kriminálního soudu a působil např. jako tlumočník v srpnu r. 1816 po 15 dnů s pochvalou a r. 1817 v březnu po dva dny. Mimo latinu, řečtinu, němčinu, srbštinu a ruštinu uměl do konce r. 1823 italsky, anglicky, francouzsky, španělsky, portugalsky, dánsky a švédsky. Před 22.X.1818 navštěvoval po několik let pilně universitní knihovnu. Od r. 1815-17 pořádal kursy zv. české učení až pro 300 posluchačů a sbíral látku pro Pravopis český, jejž vydal v květnu 1817 o 96 stránkách a 2286 řádkách v počtu 1500 výtisků. Prof. Flajšhans i Jakubec chválí tento tzv. analogický pravopis. V Pravopisu vypočetl Hanka 40 předcházejících českých i německých gramatik českého jazyka o 76 vydáních (čerpal z Pelcla a Dobrovského, sám jich doplnil devět). Ve čtvrtém oddílu uvádí Hanka 1371 ukázkových slov se 687 slovy, je vysvětlujícími. Z prvých jest 1092 slov seřaděno abecedně ve 3 řadách a sice 133, 854 a 105. Pro tento Pravopis dostal se Hanka do bojů s ypsilonisty, v nichž na konec zvítězil. Palkovičovi odpověděl dvěma letáky (270 řádek). R. 1815 vydal Dvanáctero písní, z nichž 11 se 315 verši vlastními, a Kratičké vypsání Russie a jejího vojska o 16 stránkách. R. 1816 vydal II. svazek Dvanáctera písní, z nichž 9 se 309 verši vlastními, a Prostonárodní Srbskou Muzu do Čech převedenou (stran 34 a 496 veršů se 23 poznámkami), jeho to překlad 8 srbských a dvou ruských písní. Odeslání srbského originálu Pesnarice Dobrovskému po prostředníku ohlásil Kopitar Hankovi teprve 4. ledna 1816. Kdy došla do Prahy a kdy se dostala do rukou Han kových, nevím. Ještě 27.II. se ptá Kopitar Hanky, zda již viděl II. svazek. Hanka psal Kopitarovi před tím 9.I.1816. A podle metra těchto srbských písní, v českém starším básnictví prý neznámého, "padělal" Hanka (viz Flajšhansovy Poznámky strana 4.) Oldřicha a Jaroslava z RK a celý RZ! Třeba jen, vedle ostatní tehdejší Hankovy činnosti, srovnat ono časové rozpětí od pravděpodobného převzetí Pesnarice Hankou do nálezu RK, by se poznala časová nemožnost použití těchto písní na prvopočátku "padělání" jako předlohy pro zbásnění RKZ v novém českém jazyku. Již z toho vyplývá jasně nicotnost tohoto důkazu "padělanosti" "paralelami" (shodami) s Karadžičovou Pesnaricou.

Nejhlavnější, nejobsažnější a nejzáslužnější prací Hankovou v oné době bylo, že do dne 12. srpna 1817 krasopisně bez jediné opravy kolmým písmem opsal a od censury schváleno dostal 30.273 verše a řádky staročeských básní a prosy z rukopisů Hradeckého, Svatovítských, Strahovského, Lobkovického, z pražské universitní a vídeňské dvorní knihovny, z majetku Lindova (Píseň pod Vyšehradem) a Dlabačova (List s nebe). Ještě nedlouho před 3.VIII.1817 kontroloval Hanka v Metropolitní knihovně dříve opsaných 2461 veršů Alexandra, 1527 veršů Alana a všecky kusy z rukopisu (ve 4 byly mnoho chyb a celé verše vynechané, píše Dobrovskému). Dokonce tenkrát poprvé si opsal Radosti P. Marie, Na nebevzetí P. Marie, Modlitby ve verších, Legendu o svaté Dorotě a Zdrávas. A z této legendy, jakož i z Mořské hvězdy prý Hanka čerpal paralely pro RKZ! Opravdu úžasný důkaz "padělanosti"!

Celkem vydal Hanka 30.273 verše a řádky tiskem v pěti dílech Starobylých Skládání. Ale opis těchto básní a prosy nebyl pouze opis diplomatický, nýbrž Hanka hned při opisování opatřil samohlásky čárkami, tečkami a kličkami, jež v originálech nepřicházely, rozdělil sám věty i verše, tyto psané v rukopisech souvisle ne vždy s náznakem počátku nového verše, a opsal vše již svým "analogickým" pravopisem (např. Rzyecz=Řeč, kmetye=kmetě, gyest=gest (naše jest), slozyl=složil, apod.). Jedině opis Prokopa z Hradeckého rukopisu, otisknutého v I. dílu, jest jako ukázka opis diplomatický, jenom jeho pravopis je převeden do "analogického". Kdy Hanka počal s těmi kterými opisy, nemohl jsem dosud zjistiti, ale zakončení opisování zachyceno je v Hankových konceptech censurními zápisy z r. 1817.

Podle umístění censurních záznamů v Hankových konceptech přepisů (musejní značka IV H 10) dostalo se Hankovi r. 1817 "Imprimatur" čili úředního svolení k vytisknutí takto: 1./11. dubna pro 6528 veršů a řádek, 2./30. dubna pro 2792 v., 3./12. června pro 6090 řádek Tkadlečka, 4./9. července pro 1692 v. a ř., 5./12. července pro 2566 v. a ř., 6./30. července pro 8920 v. Tristrama, dopsaných Hankou "4. června 1817 slovo od slova z rukopisu, který... nyní na Strahově se nachází", a 7./12. srpna pro 1685 v. Celkem dostal "Imprimatur" pro 30.273 v. a ř. Dále jsem objevil na Hankových konceptech těchto staročeských textů tato praesentata censurního úřadu: 19.III. č. 109, 9.IV. č. 268 a 7.VII.1817.

Těmito censurními daty je Hankovo přepisování těchto textů pro tisk časově určeno do doby od počátku r. 1817 až skoro do polovice července 1817. V tomto roce vykonal Hanka mimo zpředu zmíněné ještě tyto práce: K I. dílu Starobylých Skládání, vyšlému tiskem v červenci, napsal "Uvedení", datované 10.VI., o 20 tiskových stránkách, a 15 stránkové "Vysvětlení zastaralejších a zatmělejších slov", za použití 430 kartotékových, abecedně seřaďovaných lístků s připisovanými na ně 669 vysvětlujícími slovy a 592 citacemi míst básní, kde slova ta přicházejí. Sepsal 331 řádku neuveřejněného mluvnického pojednání. Opsal si Dobrovského "Introductio in Institutiones lingua slavicae" na 198 stránkách asi o 4500 řádkách. Tato zaměstnanost ve spojení s ostatní tehdejší činností Hankovou (jaká vyjde plně najevo z veškeré jeho korespondence, až bude tato probádána) vylučuje, aby Hanka - kdyby byl skutečně padělal RKZ - přerušoval opisováním staročeských textů svoji práci na padělku RKZ. Musil by jej míti se všemi předběžnými přípravami hotovy již před těmito pracemi z r. 1817, tj. ve stáří kolem 25 let. V tomto věku a při mladických přirozených nezkušenostech, neznalostech a neumělostech, při úžasně obsáhlém věcném obsahu básní RKZ, které obsahují poměry a události, v Hankově době neznámé, totiž staré právní poměry, historické události, vojenské a válečnické podrobnosti, místní situace, - jako např. "bránu přes Vltavu", našimi historiky popíranou, teprve r. 1929 při vykopávkách na pražském Hradě odkrytou - při celkové jazykové starobylosti češtiny a pravopisů z různých dob, při dodnes nenapodobitelném chemickém složení dvou různých inkoustů, při dokonalé znalosti a obratném provedení písma různých dob a výzdoby obou Rukopisů a konečně při neklamných vnějších a vnitřních známkách starobylosti 36 stran obou originálů je úplně vyloučeno, aby Hanka byl dokázal "sepsati" a "zhotoviti" RKZ. Tento časový posun "padělání" do r. 1816 vyvrací také možnost použití velmi mnohých "paralel", které by byl musil Hanka znát nikoli "r. 1817" nebo "před nálezem RK", jak se neurčitě, proto nepřípustně a bez důkazů vyslovují odpůrci, nýbrž daleko dříve, hned na počátku "padělání", totiž před skládáním textů básní RKZ v nové češtině. Jak se mi však podařilo prokázati v několika případech, poznal Hanka některé tyto "paralely" teprve r. 1817, tedy jen nějaký měsíc před nálezem hotových a praeparovaných originálních Rukopisů, kdy - ani nehledě k jinakým tehdejším pracem Hankovým - již použití jich do novočeského sepsání básní bylo časově holou nemožností. A proč by byl "padělatel" Hanka čekal měsíce s nálezem RK a "podstrčením" RZ na Zelenou Horu?

V souvislosti s oněmi časově naprosto nerčitými tvrzeními odpůrců nemohu tu nepřipomenouti, co na jejich adresu napsal již r. 1930 v "Pravdě o RKZ" prof. Mareš na str. 181. Napsal: Přesvědčení hlasatelé podvržení Rukopisů od Hanky stále nemají odpovědi na hlavní otázku: jak dlouhého času potřeboval Hanka na sepsání těch básní, ovšem novočesky; jak dlouho je překládal do staročeských veršů; ale zvláště, jak dlouho "kreslil" na starý pergamen písmo, jiné v RZ, ... jiné v RK, ale tak, že i palaeografičtí odpůrci RK kladou jeho písmo do 14. stol.; a jak dlouho potřeboval Hanka, aby praeparoval tyto čerstvě psané Rukopisy tak, že se jeví i chemicky jako pravé rukopisy ze 14. stol.? Na tyto otázky odpůrci neodpověděli. Jen mus. archivář Dr. V. Hrubý dotkl se jedné z nich již r. 1919 v brožuře "RK padělek Hankův" (str. 32 a 51). Podle něho Hanka v r. 1817, kdy asi pracoval na RK, si opisoval z kodexu Strahovského Tristrama, uvedl svou báseň o Jaroslavovi podobnou myšlenkou, jakou začíná Tristram, a zdá se, že i jinde v Jaroslavu jsou stopy Tristrama; po napsání "staročeských" básní starým písmem a pravopisem na starý pergamen, jehož měl Hanka dosti - odkud, Hrubý neříká -, a jejž upravil podle starého listu, nalézajícího se v jeho rukou, vyzdobil rumělkovými nadpisy kapitol a asi 50 větších písmen, nakreslil vlnkové výplně, iniciálku každé kapitoly nakreslil ozdobně, do čtverce, vyzdobil jeho volnou plochu zlatem, které vzal patrně ze starých rukopisů, podložil je dříve barvou zelenou, červenou nebo modrou a připojil k iniciálkám nemotorné ozdůbky volutové; potom pročetl RK ještě jednou, opravil vyškrabáváním 18 míst textu, pergamen důkladně pošpinil a umazal, načež 16.IX. jej ještě s 5 malými zlomky pergamenových rukopisů ve sklepení věže různě podstrčil a pak vše "nalezl". Ze skutečností, zjištěných v tomto článku, usoudí každý čtenář, že Hankovi nestačil čas na všecky tyto práce v r. 1817.

Kdyby Hanka, jenž pomocí Kopitarovou se informoval již v říjnu 1815 ve Vídni o vyhlídkách právníků u auditoriatu, byl skutečně padělal RKZ, pak byl tehdy geniálním básníkem a středověkým všeumělcem.

Litoměřický rodák, Němec Dr. J. G. Meinert, pens. prof. estetiky na praž. univers., obdržev od Dobrovského s dopisem z 20.XII.1818 Svobodův německý překlad RK, byl jím tak zaujat, že i v noci na Štěrý den až do úsvitu pracoval na recensi pro vídeňský Hormayerův Archiv. Týž den ještě napsal Dobrovskému obsáhlý dopis o RK a praví tam doslovně: Darin ist mehr als im Nibelunglied, česky: V RK jest víc než v Písni o Nibelungech. (Dr. Lemberg: Grundlagen... 1932). O tom, jak cizí spisovatelé psal o RK, cituji z II. vydání Grégrovy Obrany 1886, str. 93 a násl., tyto výroky: Pertz: pocházejí z počátku 14. stol. L. Krumml: pohled na rukopis (a dali jsme si jej ukázati velmi důkladně) neučinil ani na nepředpojatého nikterak dojem, že by byl uměle udělán a že jde tu padělání. Goethe: neocenitelné zbytky nejstarší doby - málo se zachovalo v národní písni podobných předkřesťanských aneb z doby prvního křesťanství pocházejících projevů tenkráte ještě polovzdělaného, však přesto nejjemnějším citům přístupného národa - Rukopisy nazývá drahocennými pozůstatky staré české literatury, které, nebyvše nikdy úplně zapomenuty, v jeho době neočekávaně bohatým objevením jsou rozmnoženy; Grimm, 10.X.1840: Jakmile jsem spatřil snímek Libušina soudu, zmizely všechny pochybnosti; něco takového musí být pravým, nemůže být sfalšovaným. Mickiewicz: verše vzorem libozvuku; sloh, názornosť a původní básnická síla Záboje jsou pozoruhodny. Rakoviecki: duch krásný, živost obrazů, lehkost slohu a neobyčejná mohutnost ve výrazu přesvědčuje nás o stupni osvěty i vyspělosti jazyka starých Slovanů, jakož i o známém jim od nepamětných dob umění písma. Berg: RK ukázal nám, na jakém stupni vzdělanosti stáli předkové nynějších Čechů; on zachoval nám živé, pravdivé vypravování o minulých dnech v líčení plném citu a velkolepé krásy - verše sladké a na div krásné. Zlatojevič: RK je drahý kámen - o vnitřní ceně napsány jsou a mohou se napsati celé knihy. Z RK se vidí, že Češi byli lepší svých nepřátel. Že se nezachoval a celá kniha, je škoda nejen pro Čechy, nýbrž pro všechny Slovany. Siemienski: nejvýbornější útvory předků - RK rová se nejlepším básnickým plodům všech časů. Wratislaw: nejpamátnější zbytek stařin, v jazyku českém sepsaných - lze je pokládati za nejvážnější přídavek, který se kdy od koho stal k archivům básnictví slovanského. Bowring: Mimo cenu jich filologickou nelze popříti též cenu jejich poetickou - nález jich jest zajisté nejdůležitější událostí v moderní historii staré poesie slovanské - básně vynikající neméně jednoduchostí i silou svojí, jakož i pravidelností veršů. Robinsonová (Talvj): velice cenným zbytkem jest proslulý RK, jenž obsahuje též některé básně, jež původně složeny byly, jak jest zjevno, ve století osmém neb devátém. Quinet: tak jako snad žádná jiná poesie, mají básně tyto ráz doby a podnebí, v nichž vyrostly ... nepodobají se žádné z básní napřed vypočítaných (Homer, Shanameh, Ramajana, Nibelungy, Artuš) - musely být inspirovány z blízka událostmi, ano skoro na bojišti - veškerá krása básní těch vytryskla ze skutečnosti současné a vášnivé. Eichhoff: Do očí bijícím dokladem místního - jaká pravda a jaké umění zároveň jest ve způsobu, jakým Slavoj zde slova svá hlásá (k Záboji), a v posledním vyzvání Zábojově, v němž líčí vzpouru již jako vítězství! - líčení vojska Luděkova vyniká bohatostí básnickou, jež nezadá v ničem Homerovi - Záboj stává se zde stejně velikým, jako Achill, pronásledující samojediný vojsko trojské. Francesconi: básnické květy, jež závodí s půvaby řecké musy a písní bardův kaledonských - nemluvě o jiných krásách, nalezneme tu živé líčení, vzaté ze skušenosti, tu opět přirozený pathos, což vše líbí se tím více, čím více se zdá povrhovati každou okrasou - myslím, že každý Čech při pohledu na tento drahocenný rukopis, je-li mu vlasť drahá, musí cítiti část oné rozkoše, jakou cítí Angličan při pohledu na Velkou Chartu v museu britském. Goethe: obě větve básnictví, česká i německá, pravý základ a podklad svůj vždy přece jen hledati musí ve staročeském (životě i li teratuře), kde život, řeč i poesie národní mají dosud nejvíce samostatný a vlastní svůj ráz. Čechy jsou bohaty na památky této doby rozkvětu. Nejstarší zbytky staré jich literatury, kteréž nikdy zapomenuty nebyly, rozmnoženy byly neočekávaně v naší době nálezy nejbohatšími; neocenitelné památky. Dambeck: básně vynikají velice vnitřním obsahem - v estetickém ohledu vynikají básně tyto veskrze přirozeností a zvláštním rázem, objemnější zvláště silou a mohutností, menší písně zvláště půvabem a nejvíce vřelostí citu. Skromná prostota, oblíbené roucho pravé velikosti, jakož i pravé naivnosti jest též rouchem, v němž se básně tyto objevují - nález jich lze tudíž nazvati v každém ohledu šťastným, ano pro Čechy neocenitelným. Meinert: epické básně RK jsou jediný ve svém způsobu úkaz, poněvadž mají mimo veškeré jakoby vrozené přednosti skvělého historického líčení a ryzího plamene vlasteneckého nadšení i tu, že opírají se o velice důležité domácí události a hrdinské činy, jež sledovati lze s dosti zevrubnou určitostí, i pokud dějiště se týče, až do IX. stol. nazpět a v doby nikoli nenásilného obracování Čechů. V této příčině jsou pravým pokladem starých názorů, mravů a zvyků a do jisté míry podávají i svědectví o povaze Čechů, jsouce jakoby klíčem celé jejich historie. - Lyrické písně jsou veskrze hluboce cítěny, samostatně myšleny, živě, líbezně, mocně a přece vždy jasně a prostě vyjádřeny jako duch a srdce anděla ve tváři krásného dítěte. Hned pohrávají anakreontickou něhou (Žežulice), hned dýchají vřelou touhou (Kytice, Růže), truchlivým steskem (Opuštěná, Skřivánek), hned kypí bujarou rozkoší mládí (Jahody). Ostatní, jíchžto prostonárodní charakter taktéž nelze popírati, povznášejí se skoro až k epu, oslavujíce smělého osvoboditele uloupené milenky (Zbyhoň), rytířského zápasníka za knížecí nevěstu (Ludiše) nebo oplakávajíce rukou nepřátelskou padlého jinocha očima všech dívek (Jelen).

Podle předcházejících úsudků o básnické úrovni RK byl by býval Hanka jako "padělatel" geniálnějším básníkem než sami původci Nibelungů. Jak vypadala tehdy Hankova básnická síla ve skutečnosti, prokazuje jeho 20 písní z obou svazků Dvanáctera písní z r. 1815 a 1816 a novoroční přání vídeňskému Hromádkovi k 1. lednu 1817, jež dle Prvotin z téhož dne zní: Přigmete mau žádost w spěchu: Nebe gen Wám zdrawj přeg! - Ostatně pak milost Čechů - tisíc napřed platců dey, - w Uhřích takowychto hostj - pět set pro zatím gest dosti. - Hanka. - Jasno tedy, že Hanka básně RK neskládal.

Pro otázku Hankova "středověkého všeumělství" je důležito podívati se na vnějšnosti RKZ. Mus. bibl. A. J. Vrťátko (ČČM 1871/426) odkryl v RK žluté plámky na dně červených větších písmen, na začátku hlavních odstavců básní, jakož i na začátku drobných písní, které plámky kladl pisatel hlavního textu jednak z ohledů ornamentálních, jednak tam, kam červené písmo rubricírováno býti mělo. Vrťátko ukázal též k útlým propíchnutím listů pergamenových v rozích textových sloupců a po vnějších krajích listů, k drobounkým mikrografickým literkám v místech, kam potom červené iniciálky vepsány byly. Po těchto pracech hlavního písaře přicházel podle Vrťátka teprve při ozdobnějších rukopisech zvláštní registrátor a konečně iluminátor. V RK je 7 kreslených barevných velkých iniciálek. Podle Marešovy Pravdy o Rukopisech je RK krasopisecky krásně proveden. Četná velká písmena jsou psána rumělkou, tak i nadpisy kapitol a vlnité ozdoby při nich. Iniciálky epických básní jsou omalovány červeně, zeleně, modře do čtverečků, polepených zlatým plíškem a orámovaných stejnou barvou jako písmeno; od volných rohů rámečku vinou se ozdobné vlnovky v téže barvě. RZ má 4 velké iniciálky. Podle Marešovy "Pravdy" je iniciálka A ozdobně provedena rumělkou. Podobně i jiná velká písmena, ale ne vždy počáteční, nýbrž i u slov vedlejších. Zvláště velké je červené písmeno C a D. Počáteční velké červené písmeny jsou po různu po celém RZ bez znatelného pravidla. Zvláště záhadné jsou červené čáry na 4. str., z nichž bylo vykouzleno proslulé "V. Hanka fecit". Naprostou pravidelností je, že počáteční písmeno každého slova má vpravo červenou obrubu, čím je umožněno čtení, ztížené nepřetržitým chodem písmen jedné za druhou. To tedy znamená dalších 613 červených čar. Zmíněných počátečních velkých červených písem napočetl jsem 31.

Bělohoubkovým mikrochemickým a mikroskopickým ohledáním zjištěny r. 1886 v RK tyto podstatné skutečnosti. Ořízka po výtce zvetšelá a pošpiněná, místy rozdrásaná. Jemný pergamen po jedné straně hladší, po druhé drsnější. Popsaná část vždy méně hladká než nepopsaný okraj. Pergamen prodlením času vlivem součástek vzduchu, jmenovitě vláhou, prachem a snad i mikroorganismy utrpěl nemálo na svých původních vlastnostech. Listy jsou porušeny, jsou na nich i v textu skvrny světlešedé, světle neb temně nahnědlé, též poněkud narudlé. Pletivo pergamenové doznalo někde destrukce. Jsou viditelny čtyři rohové body každého písmového sloupce čil pichy, jimiž vedeny dvě kolmice a dvě vodorovné přímky od kraje k okraji. Podél kolmé ořízky řada pichů, snad kružidlem, pro linkování. Někde odříznuty, ale dokonale zachovány na 9 ze 14 listů. Linky se shodují s pichy. Vzdálenost linek nestejná. Linek i s orámováním je kolem 700 čar. Barva linek světle žlutavorezovitá, ráz jejich shoduje se s rázem běžného písma minusculního. Linková kapalina pronikla jednotlivá vlákna pergamenu. Barvivo linek je sloučenina železitá, trvající v sloučenství chemickém s glutinem pletiva pergamenového. Písmo RK je drobné, minusculní, barvy rezavě žluté, jehož povaha (čili ductus) je v celém RK táž, vzniklo tedy pravděpodobně prací jednoho písaře. Na četných místech proráží písmo pergamenem a objevují se jeho tvary také na opačné straně. V RK je celkem 50 červených písmen úvodních, umístěných v čele nových odstavců (rubrikace); jsou rázu písma majusculního; jejich červená barva má 2 odstíny, jejich barvivem je rumělka. Písaři rukopisů v dávných věcích, píšíce text, ponechávali mezery v řádcích, kam se dodatečně vpravovala větší a ozdobná, po výtce barvami provedená úvodní písmena. Práci u konal buď týž písař aneb jiný zv. rubricator. Na taková místa aneb v sousedství jich vepsal písař textů malé písmenky, zvané "mikrografy", aby upozorňovaly rubricatora, kde a jak zdobiti. Vrťátko odkryl v RK dva, Bělohoubek dalších pět mikrografů. Také M. Hattala a Ad. Patera odkryli snad některé. Jejich barva, vzezření i ráz souhlasí s běžným písmem RK. K osobitým příznakům úvodních písmen náležejí barevné značky zv. plámky, žluté, umístěné buď pod anebo do úvodní písmeny. Nelze je postihnouti všude, je jich jen 22. Při samém konci řádek červeného písma je v RK na 4 stránkách pět drobných červených okras a výplňků. Na počátku hlavních oddílů čili hlav RK vyskytuje se sedm větších ozdobnějších písmen, iniciálek, umístěných uprostřed čtyřbokých barevných rámečků v zlatolesklém poli. Toto je obdélník nebo kosodélník. Ze 2 rohů rámečku vystupují dolů a nahoru arabesky ve tvaru úponků vinné révy. Prostora uvnitř rámečků a kolem písmena je polepena tenkými lištami zlata s patinou stáří. Tyto lišty přilnuly tak k pletivu pergamenu, že úzkou trhlikou, tu a tam prorvanou, lze přesnadno rozpoznati vláknitou povahu pergamenového pletiva. Iniciálky s arabeskami jsou buď zelené nebo červené. Jen čtvrtá iniciálka N(eklan) je modrá, pod modří skvrnky zeleného barviva, zásaditého uhličitanu měďnatého (chrysokoly) a na jednom místě pod ostrůvkem zeleného barviva vyšetřeny sledy barviva červeného, rumělky. Hmota dobře zachovaného zlatolesklého povlaku je v podstatě zlato s maličkým podílem mědi. Prof. Bělohoubek podle zkoušek soudí na přítomnost bílu jako lepidla zlatého povlaku; pod tímto objevil pergamen někde bílý, jinde slabě rudě zbarvený; tu a tam postřehl červená tělíska, možná sledy rumělky.

Tyto skutečnosti RZ i RK, zejména pak ony, zjištěné odborně A. J. Vrťátkem a Bělohoubkem, odpovídají úplně technickému psaní a zdobení knih středověkými klášterními dílnami obratných a zkušených mnichů-písařů a iluminátorů, jak je vylíčil doc. Dr. Květ ve své rozhlasové přednášce dne 29.I. t. r. Vyjímám z ní jen používání zlata malíři-iluminátory v podobě tenounce vytepaných plátků, kladených na zvlášť připravený podklad z křídy a klovatiny. Až když pozlátko dokonale přilnulo, leštil je malíř achátem nebo vlčím zubem a pak teprve začal iluminátor s malováním.

Z těchto skutečností vnějšku RKZ plyne, že by byl musil Hanka, kdyby byl RKZ padělal, nejen znáti do všech podrobností, jak se ve středověku knihy psaly a iluminovali, ale byl by to musil také v oné kritické době s dokonalou obratností písařskou a iluminátorskou provésti. Ptám se: bylo to možno u 25letého absolvovavšího právníka, mohl provésti tyto písařské a malířské výkony i umělé zestarání rukopisů vedle svých skutečných prací? Kde si opatřil chudý Hanka všechen potřebný materiál, pergameny, inkousty, barvy, zlato aj.? Na to je jediná možná odpověď: To Hanka nemohl, on RKZ nepadělal! Nyní se vracím zase k textům Starobylých Skládání.

Z těchto textů vyšel před nálezem RKZ tiskem jen I. díl v červenci 1817, ale Hanka pracoval již na II. dílu, jenž se před koncem listopadu 1817 již částečně tiskl. Druhý a třetí díl vyšly již r. 1818, čtvrtý r. 1820. Opožděný r. 1823 a Tkadleček roku 1824. Hořejší staré české rukopisy vydaly 1359 tiskových stran. Do oné kritické doby "padělací" beru další součásti toliko I. dílu St. Skl. Předmluvu bez data napsal Josef Jungmann, Hanka sepsal "Uvedení" z 10.VI.1817 o dvaceti stránkách a po Jungmannově vzoru "Vysvětlení zastaralejších a zatmělejších slov", o kterých slovech se radil s Jungmannem (stran 25). V "Uvedení" vypočítává Hanka staré již otisknuté rukopisy počínaje r. 1539, uvádí ukázky z nejstarších rukopisů, např.: z nekrologia Podlažického kláštera od r. 900 skoro do r. 1230, uvádí citáty z listin a spisů od r. 1057 do r. 1437, pojednává na třinácti stránkách mluvnicky s ukázkami až od r. 933 a podává zprávu o rukopisech, z nichž I. díl čerpá. "Vysvětlení" obsahuje 430 abecedně seřaděných slov, vysvětlovaných 669 slovy s citováním 592 míst básní, kde slova ta přicházejí, např. až 18 míst u jednoho slova. S "Pravopisem" musil Hanka v oné kritické době vypsati celkem 1832 lístky kartotékové, seřadit jich 1553 abecedně v 6 řadách o 133, 854, 105, 19, 12 a 430 lístcích a připisovat do nich 1356 vysvětlujících slov a 592 citace. Toto "Uvedení" do I. dílu napsal Hanka dvakrát. Jednou jako přeškrtávaný a opravovaný koncept na 12 stránkách o 294 řádkách a podruhé na čisto též o 12 stránkách o 334 řádkách pro tisk. Vedle toho sepsal Hanka 17 stran nikde neuveřejněného opravovaného gramatického pojednání o 331 řádce.

Také r. 1817 opsal si Hanka Dobrovského "Introductio in Institutiones linguae slavicae" na 198 str. asi o 4500 řádkách.

Úžasná je také Hankova korespondence z doby, do listopadu 1817. Dokumentární význam pro naši otázku má korespondence s Dobrovským a zvláště s Kopitarem. Bohužel Hanka upadl v nemilost a v Museu není dokončeno popsání jeho pozůstalosti. Ačkoli originální dopisy, psané Hankovi Kopitarem, jsou seřaděny, neví se, zda a kde jsou koncepty vzájemných Hankových dopisů, o jichž originálech neví se ničeho ani v Lublani, ani ve Vídni. Nemohu tu uváděti obsah třinácti dopisů Kopitarových o 32 stránkách, ani obsah jiných, mnou dosud prohlédnutých dopisů. Jen připomínám, že Hanka již od roku 1815 posílal Kopitarovi pro uveřejnění ve Vídni recense o českých věcech a že Hanka podle všeho přišel na "Milion Markušowy z Benátek" a byl Dobrovským poučen o "Vlachu Marco Polo řečeném" až v červenci a srpnu r. 1817. A podle důkazu odpůrců z "paralel" čerpal prý "padělatel" Hanka "4 shody" z "Milionu Marca Pola"!

To je zhruba Hankova činnost z doby, kdy by byl musil "padělati" RKZ (RZ o 613 slovech a RK o 6.222 slovech). Ta již sama opravňuje mne k hořejšímu výroku o nemožnosti padělání RKZ V. Hankou a tudíž o jejich pravosti. A což teprve když se přihlédne k pracem, spojeným nutně s "paděláním" RKZ, jež jsem již shora naznačil a jež by byl musil Hanka současně vykonati. Uvedu tu jen jako ukázku rozsah studií literárních. Podle Flajšhansových Poznámek načerpal Hanka 292 "shody" z 53 literárních děl. Laskavostí p. gener. bibliotekáře dr. Emlera podařilo se mi zjistiti, že v Národní a universitní knihovně nalézá se dnes z oněch 53 děl jen 14 o 5559 stranách (a 2 s velkým počtem svazků, kde Poznámky pramen "shod" blíže necitují), v nichž by byl tam Hanka mohl nastudovati "paralely", jemu přičítané. Již rozsah této třetiny literárních děl prokazuje, že Hanka nestačil časem prostudovati všech 53 děl dosud nezjištěného rozsahu. Tepve dodatečně zjistím v Museu, která z těchto děl měl Dobrovský ve své knihovně, Hankovi tehdy přístupné, a která díla před "sepisováním" básní RKZ v nové češtině neměl Hanka vůbec po ruce, jak jsem to již shora rozvedl u srbské Pesnarice, Milionu, Legendy o sv. Dorotě a Hvězdy mořské. Co o posledních dvou, platí přibližně o době opisování i u Alexandreidy, Prokopa, Tristrama a Tkadlečka. Již z ukázky této jedné přípravné studie lze s bezpečností souditi o době, kterou by byl Hanka potřeboval k "padělání" celého RKZ, i kdyby byl na sepsání básní stačil svým básnickým nadáním, na něž nijak neukazovaly jeho básně a písně.

A ještě něco. Dostala se mi do rukou neuveřejněná dosud dokumentární fotografie prof. Vojtěcha. Je to 80x zvětšená fotografie tloušťky hrany pergamenu RZ. Okraje hrany jsou jasně ofotografovány, jeden nestejně široký, ale její střed se neofotografoval, zůstal černý. To znamená, že je hrana uprostřed prohloubená. Čím mohla vzniknout tato prohloubenina? Jistě se neodváží nikdo tvrditi, že "padělatel" Hanka i na to myslil a uměle to přivodil! Ta skutečnost je jednou ze sta vnějších známek starobylosti RZ.

Je tedy prokázána způsobem trestního "alibi" nemožnost Hankova "padělání" RKZ současně s jeho skutečnou činností před nálezem RKZ, z čehož plyne, že tyto nejsou Hankovým "padělkem", nýbrž že byly již v okamžiku jejich nálezu v r. 1817 pravými a starobylými rukopisy.

Zprávy rukopisné společnosti
Řada II., číslo 2. (24.4.1939), strana 18 až 22.

Přepracovaný a doplněný otisk článků z Národní republiky:
"RKZ jsou pravé. Alibi Václava Hanky" (5.1.1939)
"C. k. censura vyvrací padělanost RKZ" (3.3.1939)
"25letý Hanka - geniální básník a středověký všeuměl?" (10.3.1939)

Bedřich Říha (20.2.1863 - 21.11.1946)
JUDr., senátní president Nejvyššího správního soudu. Autor mnoha článků na obranu RKZ za 1. republiky. Pracoval aktivně v Čsl. společnosti rukopisné od jejího vzniku.