Dokumenty rkp. sporu

Karel Čapek
Ještě RKZ
1918

Národní listy (roč. 58; č. 56; 9.3.1918; strana 2)

Z kruhu čtenářů došla redakce řada dopisů, jež ukazují, že otázka Rukopisů nepřestala býti palčivou pro mnohé srdce. Jeden pisatel žádá o uveřejnění fakta, že na Zelené Hoře jsou staré fresky, prý ze 17. století, jež se s obsahem (boj s Tatary) i podrobnostmi shodují s RK; z toho vyvozuje, že malíř těchto fresek musil znáti Rukopisy dávno před jich objevením, ač ovšem existuje-li vskutku tato nápadná shoda, mohl naopak autor RK znáti tyto malby a říditi se jimi. Jiný dopis, ujišťující "poctivou dobrou vůlí a věrností příchylného čtenáře", si předně stěžuje na Společnost Českého muzea, že "se namáhá Rukopis ze sbírek muzejních zcela odstraniti", - zcela omylem; neboť přes výtky vídeňských kruhů Muzeum chová RKZ v oddělení starých rukopisů. Dále praví: "O nepravosti Rukopisů nepadlo ještě slovo poslední a staromilci nevymrou, naopak v inteligentní mládeži rostou právě nyní velké řady odhodlaných obhájců Rukopisů."

K tomu jen poznamenáváme: diskuse o Rukopisech není věcí novin, nýbrž má býti s důvěrou všech stran přenechána české vědě.

Věda zaslouží si této důvěry ne proto, že by obsahovala samé definitivní poznatky a věcné pravdy, nýbrž naopak proto, že je nekonečně pružná a pohyblivá. Žádná vědecká pravda ani vědecký omyl není něčím strnulým; pravdy rostou a obohacují se, kdežto omyl vede dříve či později k dalekosáhlé opravě názorů; "poslední" slovo není řečeno nikdy. A tak je jenom na místě zbytečně nerozčilovati mysli novým "bojem" rukopisným a klidně počkati, jestli se někde vynoří podivuhodný vědecký důkaz, který by otřásl člověkem nevěřícím (jako je pisatel těchto řádků), nebo naopak (a tíže) člověkem věřícím, jako je leckterý z čtenářů. Poctivým úkolem novin jest zaznamenati významné vědecké fakty na tomto poli a bdíti nad tím, aby sebelepší snaha nezabočila na nesprávné cesty.