Dokumenty rkp. sporu

Karel Čapek
Paul Kisch a jeho boj o pravdu.
1919

CESTA Týdeník pro literaturu, život a umění.
1919. Sešit 12., strana 328 až 330: B E S Í D K A.

Paul Kisch a jeho boj o pravdu.
(Německé citace přeložila Mgr. Dana Mentzlová)

Je to snad poprvé, co pražští Němci vzpomínají českého jubilea, dokonce hned celou brožurou. Jde tu o loňské stoleté jubileum nalezení t. ř. rukopisu Kralodvorského. *)

*) Dr. Paul Kisch: Der Kampf um die Königinhofer Handschrift. Ein Beitrag zur Jahrhundertfeier. Sammlung gemeinnütziger Vorträge, Nr. 472-474. Praha 1918. 36 s.

Ale také ovšem o něco jiného. Ježto prý "Slovan má jiný cit pro to, co Němec nazývá pravdou" a "my", totiž Němci, jichž kmenovým mluvčím Paul Kisch je, "často nechápeme toto jiné pojetí, které má Slovan o právu a neprávu", má uvedená brožura "v tomto směru sloužiti poznání české podstaty". Jiné příležitosti k poznání české podstaty pan Kisch ovšem nenašel. Slovan, podle Hebbela, má genia lži. Rukopisy jsou lží. Ale česká podstata je poskvrněna ještě těžší lží: "sotva pochopitelnou, chorobnou nenávistí k němcům". "Tato nenávist obrací se v neupřímné zarputilosti proti každodenním zkušenostem, jež Čechům praví, že jen těsné spojení s němectvím, které ve společné pradávné domovině bylo nositelem vší kultury (Gesittung), občanských svobod a krásných uměn, také jim dopomohlo k vysokému postavení jejich národního vývoje. Zde nepomůže žádné uhýbání, žádný pokus vyřadit němectví. Proto je tato nenávist k Němcům tím, co Němec jmenuje lží, a sice nejhorší lží, lží k sobě samotnému."

"Nur mit dem Hinweis auf slawische Denkungsart ist zu erklären, dass heute noch diese auf Lug und Trug beruhende Entwicklung als sogenannte "pia fraus" verklärt werden kann." Dokonce ještě dnes: totiž od Arne Nováka, jenž při jubileu nalezení si dovolil uznati v rukopisech významné básnické dílo 19. století, které "ještě dnes přesvědčuje a překonává svou romantickou snahou po velikosti výrazu". "So schreibt heute jener Arne Novak!" Dokonce ještě dnes! "Bis heute hat sich das tschechische Volk aus dem Schleier dieser verfälschen Romantik, aus dem Nebel dieses Betruges nicht in das helle Licht der Wirklichkeit gerettet."

Promiňte, že cituji německy. Česky nezní to tak výrazně.

"Auch die folgenden Ausführungen werden gewiss einer unsachlichen und gehässigen Kritik ausgesetzt sein, Verdrehungen und Verdächtigungen, in denen die tschechische Presse unübertroffen dasteht. Und doch wäre mir um der Sache willen lieber, die tschechische Kritik möchte, statt mich mit billigen Phrasen als politischen Gegner abzutun, meine Arbeit als falsch und stümperhaft nachzuweisen versuchen." Toho snad není ani třeba. Není třeba nevěcné a nenávistné kritiky. Není vůbec třeba kritiky. Paul Kisch je asi takový učenec jako kdysi David Kuh. Paul Kisch je žurnalista, který jen cituje cizí rozumy, pokud se v německé řeči zabývají otázkou rukopisů. Českých prací ovšem necituje. Jeho brožurka není tedy ani historickým přehledem rukopisného boje. Paul Kisch nepíše ani filologii ani historii, nýbrž právě kompilaci. "Věcná kritika" může se zabývat Gebauerem stejně jako Hattalou, ale ne Kischem. Kische stačí citovat. Ať mluví sám Kisch. Bude to "ein bezeichnender Beitrag für eine uns fremde Geistigkeit".

Rukopisy tedy jsou falešné. "Darin sind sich heute auch alle Tschechen einig - etwa die Verwaltung des böhmischen Landesmuseums ausgenommen." (Str. 5) Neboť správa musea neodstranila dosud rukopisů ze sbírek středověkých. Str. 20.: "Der hundertjährige Kampf um die Königinhofer Handschrift war Kampf um die politische Seele des tschechischen Volkes. Er ist noch lange nicht entschieden. Solange nicht, als seine geistigen Führer nicht wagen, die Fälschung amtlich anzuerkenen und von ihrem angemassten Platze unter den mittelalterlichen Handschriften des Landesmuseums zu entfernen." Tedy všichni Češi jsou si za jedno o falsu, jen jejich duchovní vůdcové ne. Leda že by správa musea byla duchovním vůdcem národa. Na příkl. kníže Schwarzenberg. Zatím tedy nešťastné rukopisy straší v musejní vitrině, jak tomu chce správa musea. "Nur wenn einmal der Spuk der Königinhofer Handschrift verstoben sein wird, ist eine Verständigung zwischen den beiden Völkern möglich." Totiž mezi Čechy a Němci. Nebýt jen musejní správy!

"Ein Jahrhundert lang wurde das tschechische Volk mit Fälschungen und Träumen gefüttert... Die Dichter berauschten sich an diesen schlechten Gedichten um des Inhalts willen, der Lug und Trug war." Totiž čeští básníci. "Die Tschechen hüteten sich, auch nur zu zweifeln, und wenn sie zweifelten, es auszusprechen..." Jinak Němci. "Die ...deutschböhmischen Dichter, deren historisches Gewisen vor der Begeisterung für das neuerstehende tschechische Volk übertönt wurde, flogen mit rührender Ehrlichkeit auf den Schwindel sondergleichen hinein." Je to tím dojemnější, že to byly špatné básně. Tak třeba Stifter byl nadšen pro Čechy ještě 1855. Ale již 1848 - -. "Erst als sich an diesem literarischen Denkmal das politische Selbstbewusstein der Nation emporrankte, das sich dann 1848 kräftig betätigte - erst als der nationale Eroberungskampf der Tschechen in Böhmen machtvollst einsetzte, besannen sich die Deutschen auf die scharfe unbesiegbare Waffe der wissenschaftlichen Kritik." Teprve když toho politicky potřebovali. Kdy to bylo? David Kuh vystoupil r. 1858. V době - prý - nejmocnějšího dobyvačného boje českého! Paul Kisch snad není historik, ale přes to...

Od začátku čeští učenci "wütend", "lärmend" a "krampfhaft" stáli na pravosti rukopisů. "Zumindest lässt sich ihren der Vorwurf der Vernachlässigung der pflichtgemässen Obsorge nicht ersparen." O Palackém: "Es ist schon ein shwerer Vorwurf für den nahmhaften Gelehrten, dass er die Fälschung nicht durchschaute." Jinak Němci. "Vor allem waren es die Deutschen, die mit Begeisterung alle Bedenken schweigen hiessen... Als die K. H. entdeckt wurde, benahm ehrliche Freude dem kritischen Blicke die Schärfe."

Po Davidu Kuhovi následoval Feifalik a Büdinger, a potom? "Von deutschböhmischer Seite haben dann Höfler, Lippert, Knieschek, Hauffen und Spina den Schlussstrich unter Fälschung und Streitsache gezogen. Die Tschechen aber hielten in trozt allem unerschütterter Treue an den gefälschten Handschriften fest... Erst gegen Ende der achtziger Jahre gelang es dem Stolze eines jüngeren Geschlechtes, in diesen nationalen Wahn Bresche zu legen. Zunächst der Olmützer Professor Šembera, dann die tschechischen Univesitätslehrer Gebauer, Masaryk und Goll..." Kdy to udělali? Po Knieschkovi, Lippertovi a těch ostatních, jak napovídá čtenáři Kischův kontext? Šembera začal 1878, Vašek 1880, ostatní tak současně; z Němců Knieschek teprve 1887, Lippert 1890, Hauffen 1899 atd.

"Seit jeher hatte massloser Hass alle die verfolgt, die zu zweifeln gewagt hatten. Ja, Dobrowskys Andenken wurde sogar geschändet..." a proto už 1831 přinesla "Bohemia" článek, že rukopisní odpůrci odpírají zesnulému abbé důstojný pomník. Palacký tehdy, jak vypravuje Kisch, klep veřejně odmítl: že, jak může zaručiti, není jediného odpůrce, který by všemožně nepřispěl k důstojnému uctění zvěčnělého "Immerhin", připojuje Kisch, "geht aus seinen Worten hervor, dass es hinreichend Leute gegeben hat, die Verzögerung des Denkmals als Rache für die Ablehnung von Hankas Fälschungen den Gegnern Dobrowskys zutrauten." Ano, rozhodně: někdo byl nařčen ze špatnosti a ohradil se veřejně proti tomu; "immerhin geht aus seinen Worten hervor, dass es Leute gegeben hat, die ihm solche Tat zutrauten". Jak se má tohle nazvati?

"Auch bei Palacky, der - ein sonderbarer Zufall! - sich seine literarische Sporen mit einer tschechischen Übersetzung von Macphersons Ossian erwarb, ist der Anschein unvermeidlich, als ob auch er um den Trug gewusst haben müsste." Podobně "es scheint" o Šafaříkovi, Tomkovi a jiných. Jak se má tohle nazvati?

A ještě slovo. V úvodu píše Paul Kisch cosi jako že oba národové se mají spolu srozuměti. A o kousek dále cituje vesele starého Hebbela: "Es wäre grausam, die von der Natur ohne ihre Schuld stiefmütterlich behandelten, zeugungsunfähigen und aller höheren Schöpfungskraft ermangelnden Völker zu verhöhnen...", a cituje: "Prag, die Stadt, wozu die Deutschen die nötigen Häuser, Paläste und Kirchen, die Tschechen aber den überflüssigen Mist geliefert haben," a ještě: "Der Slawe hat den Genius der Lüge." A Paul Kisch jásá: "Klingen nicht seine Worte, als wären sie gestern geschrieben?" Ano, neboť ještě včera Němci tak psali; ještě dnes tak píší. Ostuda surovosti je věčně aktuální. Paul Kisch nemusil ani citovat tento příspěvek k národnímu poznání.
Karel Čapek.

KAREL ČAPEK: PAUL KISCH A JEHO BOJ ZA PRAVDU
Německé citace přeložila Mgr. Dana Mentzlová.

"Nur mit dem Hinweis..." Pouze poukazem na slovanský způsob myšlení lze vysvětlit, že ještě dnes tento vývoj, spočívající na lži a podvodu, je prohlašován za tzv. pia fraus (zbožnou lež).

"So schreibt..." Tak dnes píše onen Arne Novák!

"Bis heute..." Až dodnes se český národ nezachránil ze závoje této zfalšované romantiky, z mlhy tohoto podvodu do jasného světla skutečnosti.

"Auch die folgenden..." Také následující vývody budou určitě vystaveny nevěcné a nenávistné kritice, překrucováním a podezírání, ve kterém je český tisk nepřekonatelný. A přece by mi bylo milejší kvůli věci samé, kdyby se česká kritika chtěla pokusit prokázat, že moje práce je falešná a břídilská, místo aby mě odrovnala levnými frázemi jako politického protivníka.

"ein bezeichnender..." charakteristický příspěvek pro nám cizí duchovost

"darin sind sich..." V tom jsou dnes také všichni Češi zajedno - snad s výjimkou správy českého zemského musea.

"der hundertjahrige" Stoletý boj o RK byl bojem o politickou duši českého lidu. Ještě zdaleka není rozhodnutý. Dotud ne, dokud se duchovní vůdci neodváží uznat úředně padělek a odstranit ho z jeho domýšlivého umístění mezi středověkými rukopisy zemského musea.

"Nur wenn einmal..." Teprve až bude rozprášeno strašidlo RK, bude možné porozumění mezi oběma národy.

"Eine Jahrhundert..." Po sto let byl český národ krmen padělky a sny... Básníci se opájeli těmito špatnými básněmi kvůli jejich obsahu, což byl lež a podvod.

"Die Tschechen..." Češi se chránili i jenom pochybovat, a pokud pochybovali, vyslovit to...

"Die deutschbohmischen..." Němečtí čeští spisovatelé, jejichž historické svědomí bylo přehlušeno nadšením vzkříšeného českého národa, nalítli s dojemnou bezelstností na ten neslýchaný švindl.

"Erst als sich..." Teprve když se okolo této literární památky ovinulo a vzepjalo politické sebevědomí, jež se poté silně podílelo na událostech roku 1848 - teprve když se nejmocněji rozvinul národní dobyvačný boj Čechů v Bohemii, vzpomněli si Němci na ostrou neporazitelnou zbraň vědecké kritiky.

wutend - zuřivě, larmend - halasně, kramphaft - vášnivě

"Zumindest..." Alespoň se nedají ušetřit výčitky o zanedbání povinné péče.

"Es ist schon..." Je to už těžká výčitka pro významného učence, že neprohlédl padělek.

"Vor allem waren..." Především to byli Němci, jež s nadšením nechali mlčet všechnu obezřelost... Když byl RK objeven, vzala radost a úcta kritickým pohledům jejich ostrost.

"Von deutschbohmischer..." Ze strany českých Němců poté Hofler, Lippert, Knieschek, Hauffen a Spina podtrhli na závěr poslední čáru pod padělkem a sporem. Češi však setrvávali natruc všemu s neotřesitelnou věrností na padělaných rukopisech... Teprve ke konci osmdesátých let se podařilo hrdosti mladého pokolení prolomit národní šílenství. Nejprve olomoucký profesor Šembera, pak čeští universitní učenci Gebauer, Masaryk a Goll...

"Seit jeher hatte..." Od té doby pronásledoval nezměrný hněv všechny ty, kteří se odvážili pochybovat. Ano, dokonce byla hanobena památka Dobrovského...

"Immerhin, geht aus seinen..." Přece, vyplývá z jeho slov, že bylo dost lidí, kteří se od Dobrovského protivníků nadáli zdržení pomníku jako msty za odmítnutí Hankových padělků.

"immerhin geht..." přesto z jeho slov vyplývá, že byli lidé, kteří se od něj nadáli takového činu

"Auch bei Palacky..." Také u Palackého, jenž - zvláštní náhoda! - získal své literární ostruhy českým překladem Macphersonova Ossiana, je nepominutelný dojem, jako by také on musel vědět o podvodu.

es scheint - zdá se

"Es ware grausam..." Bylo by strašlivé, vysmívat se národům, přírodou bez vlastní viny macešsky chovaným, neplodným a postrádajícím všechnu vyšší tvůrčí sílu...

"Prag, die Stadt..." Praha, město, ke kterému Němci dodali nutné domy, paláce a kostely, a Češi přebytečný hnůj

"Der Slawe..." Slovan má génia lži

"Klingen nicht seine..." Neznějí jeho slova, jako by byla napsána včera?

C E S T A čtení zábavné a poučné.
Týdeník pro literaturu, život a umění. Ročník I. Odpovědný redaktor a vydavatel Dr. Miroslav Rutte. V Praze 1919. Nákladem Pražské akciové tiskárny v Praze II, Mariánská 3.

Knihovna Akademie věd v Praze [sign. D 2917]