Dokumenty rkp. sporu

Svatopluk Čech
Pestré cesty po Čechách
V Praze 1909.

Strana 10 až 35:
Úvodní kapitola,
trochu dlouhá, ale pro čtenáře nezbytná.

Strana 23 až 25:

Profesor Kostlivý postavil si konečně brejle definitivně na nos a vyslal jimi na mne vítězný pohled.

Z ostatních jeho výkladů podám jen krátkou tresť, neboť obsahovaly věci obecně známé. Známo jest, že dne 16. září 1817 Václav Hanka ve věži děkanského chrámu Královédvorského mezi starými husitskými šípy nalezl dvanácte listů a dva proužky slavného rukopisu. O tom, kam se ostatní čásť rukopisu poděla, podává zprávu svědectví Jos. Alizara, který za svého mládí od stařičkého již tehdáž kostelníka Vaňury slyšel, že týž jako hoch u jednoho starého kněze viděl tři našemu rukopisu podobné knížky, kteréž prý se po smrti toho kněze do kostelní věže dostaly, kde prý se z nich vyřezávaly listy k ovinování svíček, k zalepování štěrbin na varhanách a k jiným potřebám. On sám, Vaňura, hubil prý později tímto způsobem staré ony rukopisy, až konečně zbytek jediné pozůstalé knížky za almarou mezi šípy byl pohozen a tam nepozorován se zachoval.

O tuto zprávu opřel Kostlivý svůj předůležitý badatelský záměr.

"Jest věru s nemalým podivením," vysvětloval, "že místo komisí lučebnických a jiných nebyla zřízena komisí k místní ohledané varhan, jejichž štěrbiny za svědectvím Vaňurovým - jakož jsem toho prve dotekl - odstřiženými proužky rukopisu byly zalepovány, a k nejbedlivější prohledané veškera chrámu, nenašlo-li by se tam některého z pergamenových odstřižkův, jimiž oltářní svíčky bývali ovinovány. Uvážíme-li po prvé, že by snad i jediným takovým odstřižkem důkaz pravosti k místu byl doveden; uvážíme-li po druhé, že by snad šťastným nálezem několika takových odstřižkův zpěv o vyhnání Polanův byl doplněn aneb i některý novotný skvost starobylé sbírky vyjeven; uvážíme-li po třetí, že by touto způsobou, neméně pilným a soustavným bádáním ve Dvoře Králové a v okolí snad i něco ze ztracených prvých dvou knih našeho rukopisu -" Při každé větě mnohoslibné periody položil se dlouhý, suchý ukazováček profesorův na nos a zabodl pak tuto větu obloukovitým pohybem do stolu před sebou; ale s třetí větou sraženy jsou zároveň brejle s nosu a Kostlivý, zmaten touto příhodou, ztratil ostatní články důkazového řetězu (jichž bývá dle zkušenosti nejméně sedm), tak že byl nucen přistoupiti hned k závětí: "- uvážíme-li toto všechno, nelze nám zajisté nepodiviti se, že od nalezení rukopisu po sedmdesáte let nikdo ku věci takové důležitosti zřetele svého neobrátil. Ale jsem té naděje, že doposaváde není zmeškáno. Vypravuji se právě na cestu do Dvora Králové, a skrývá-li se tam kdekolivěk nějaký zbytek převzácné památky, budiž pod nejhlubšími základy, budiž na nejvyšší makovici města, bylo by mu vězeti v drápech sama Lucifera, aby ho mé vytrvalé a soustavné pátrání venkoncem nevyneslo na světlo boží!"

atd. atd. atd.

Slovutný učenec prof. Vojtěch Bořivoj Kostlivý cestuje spolu s neprávem zapomenutým starším básníkem Janem Vraným, cestou potkají soboteckého krejčího Bartoloměje Vaňuru, který použil silný papír - pergamen na výrobu podešví do krpú a škorní, pantoflí a bačkor...

Na Král. Vinohradech, dne 1.11.1890.
Svatopluk Čech

Svatopluk Čech: Pestré cesty po Čechách.
Nakladatel F. Topič knihkupec. V Praze 1909. Formát 17,5 x 12,5 cm. Počet stran 287.

Městská lidová knihovna v Praze [sign. A 323/13-II]