Aleš Česal
Tajemné stezky
Před branou Šumavy a Českého lesa
2007
Kapitola IX.   Zelenohorská tajemství

Strana 98:

Zazděný matkovrah

Slavný Zelenohorský rukopis, který tolik zahýbal českými dějinami, byl objeven v přízemí hlavního průčelí zámku. Ve dvou klenutých komorách či sklepích, chcete-li, tu býval archiv. Menší a světlejší sklep s okny byl dveřmi spojen s větším, tmavším bez oken. V menším sklepě bývaly schraňovány pouze písemnosti a ten větší sloužil z větší části jako hospodářská komora. Právě tady měl roku 1817 zelenohorský důchodní Josef Kovář objevit legendární nejstarší českou psanou památku. V témže traktu zámku na chodbě vedoucí k důchodenskému úřadu byla vsazena tabulka upomínající na tuto událost. Zda je tam dosud, nepodařilo se mi zjistit.
Po řádění lidově demokratické armády je zámek opět v soukromých rukách. Je možné, že se pamětní cedule majoru Terazkymu znelíbila jako přežitek feudalismu, kapitalismu a imperialismu a nechal ji proto odstranit...
Mezi místem s pamětní cedulkou a dveřmi důchodního úřadu se nacházel vstup do velkých sklepů, které se táhnou pod celým jižním traktem zámku. V jednom z těchto sklepů byl vězněn i Ferdinand ze Šternberka, který roku 1590 zavraždil svou matku.
Měl být ve sklepích zelenohorského zámku zazděn. Vězení, či spíše jakýsi výklenek, bylo tak veliké, aby se v něm vězeň mohl postavit, otočit se a sedět. Otvorem v horním rohu se mu spouštělo jídlo. Když matkovrah zemřel, museli žalářníci rozbourat stěnu, aby nebožtíka vytáhli ven.

Strana 99 až 101:

Nejslavnější české falzum?

Jak jsem již zmínil, právě podle místa svého nálezu dostal jméno rukopis, který svého času rozvířil nejen vědecké kruhy a o jehož pravosti či nepravosti se diskutuje dodnes.
Rukopis byl roku 1818 anonymně zaslán nejvyššímu purkrabímu pro právě založené České muzeum. Čtyři pergamenové listy obsahovaly 119 veršů básní Sněmy a Libušin soud. Styl i písmo měly památku časově zařadit do 9. a 10. století. Objev rukopisu vyvolal mezi českými vlastenci nadšení. Nevadily jim nápadné shody se Chateaubriandovou Atalou, Herderovou básní Fürstentafel a zvláště s Lindovou Září nad pohanstvem, která vyšla právě roku 1818. Jediný, kdo od samého počátku pociťoval vůči rukopisu skepsi, byl Josef Dobrovský. Jakmile zaslechl o tajuplném zasládní rukopisu, začal v něm hlodat červ pochybnosti. Podezření nabylo konkrétní podoby, když si o Vánocích roku 1818 prohlédl originál. Za padělatele pokládal Hanku a Lindu spolu s Jungmannem. Později už Jungmanna zařadil mezi ty, co se nechali oklamat.
Jak ale anonymně zaslaný rukopis získal přídomek Zelenohorský? Nalezl jej Josef Kovář mezi starými archiváliemi v hospodářském sklepě na Zelené Hoře u Nepomuku. Protože se obával své německé vrchnosti, zaslal jej anonymně v listopadu 1818 hraběti Kolovratovi pro České muzeum.
Zastánci pravosti Rukopisů existují dodnes, mají i internetové stránky a svou společnost. Pokud se začtete do materiálů shromážděných na tomto portále, tak zjistíte, že zastánci pravosti Rukopisů nejsou nějací nevzdělanci a zaslepení fanatici. V bádádní o Rukopisech se udělalo velké množství chyb na obou stranách, a i když jsou dnes jednoznačně pokládány za falzifikáty, stojí za to si o tomto problému přečíst něco více. Zajímavostí a hádanek se kolem Rukopisu zelenohorského točí víc než dost. Tak kupříkladu roku 1899 oznámil Ladislav Dolanský v Listech filologických, že v Rukopise zelenohorském nalezl kryptodgram V. Hanka fecit neboli Udělal V. Hanka. V Listech filologických se přímo psalo:
Na straně IV., kterou ve věrné reprodukci přikládáme, pozorujeme ve třetím řádku zdola zvláštní úkaz. Ačkoli celý ostatní rukopis dopisuje písmena až na samý konec řádků, beze všeho zřetele k zakončení slov, veršů nebo oddstavců, v tomto jediném řádku celá třetina vlastním textem není vyplněna, nýbrž jeví jakési pletivo čar červeně provedených. Zahledíme-li se na ně, poznáme, že některé tahy tvoří určitá a zcela zřetelná písmena, která tu přímo převráceně jsou sem vložena.
Že by se falzifikátor chtěl ve svém díle na věky zvěčnit? Nelogické by to nebylo. Ale už o několik let později se jiní badatelé domnívali, že kryptogram je Dolanského fantazií. Prostě ve změti čar viděl to, co tam nebylo. V roce 1969, kdy rukopis zkoumal tým známého autora literatury faktu a popularizátora historie Miroslava Ivanova. Tito badatelé dospěli k závěru, že se ve změti čar skrývá nápis Psalmus Vid - Žalm Davidův. Rukopis je tedy palimpsestem. Jinak řečeno, někdo si dal tu práci, seškrabal původní text a napsal na něj text nový, což byla ve středověku běžná praxe. Pergamen byl drahé zboží a občas se musel recyklovat.
Ivanovův tým rukopis zkoumal v letech 1967-1971. K dispozici měl ty nejmoderdnější laboratoře a prostředky kriminalistického ústavu. Došel k závěru, že původně byl na pergamenu dnešního Rukopisu zelenohorského napsán text žaltáře písmem z konce 13. století. Po zrušení žaltáře bylo pergamenu použito na vazbu. Po vynětí z vazby a očištění bylo z pergamenu odstraněno písmo psané inkoustem. Pravděpodobně se tak stalo slabou kyselinou octovou, jíž však pojidlo miniových písmen, vytvrzené vápnem, odolalo, a proto bylo třeba miniových písmen použít nebo je vyškrábat. Po smytí byl pergamen oříznutím po jedné straně upraven do dnešního tvaru. Text Rukopisu zelenohorského byl napsán písmem napodobujícím písmo mnohem starší, než bylo to odstraněné, přes nepatrné zbytky původního inkoustového textu žaltáře přibližně do stejných řádek a s použitím neodstraněných iniciál a majuskulí, a to buď v retušovaném stavu, nebo ve tvaru změněném na nové písmeno. Retuš se provedla rumělkou. Závěr Ivanovova týmu tedy zněl, že Rukopis zelenohorský není středověkou památkou.
Všechno se zdá být jasné: fanatičtí obrozenci Václav Hanka a Josef Linda vytvořili staročeskou památku, která měla potvrdit stáří a vysokou kulturní úroveň našich staroslovanských předků. Jenže...
V roce 1975 prošly výsledky Ivanovova týmu oponentním řízením, v jehož rámci byly tyto závěry prohlášeny za neprůkazné. Zajímavé je, že jak Ivanovovy protokoly, tak oponentura zůstaly utajeny. Proč asi? Roku 1992 proběhla v Národním muzeu v Praze další neveřejná oponentura k protokolům Ivanovova týmu, která odmítla tvrzení, že oponentura z roku 1975 byla politicky zmanipulovaná.
Profesor Karel Krejčí už v roce 1974 považoval za nemožné, aby autorem rukopisu byl Václav Hanka. Rukopis považoval za dílo barokního autora. S neméně zajímavým názorem přišel v roce 1995 i profesor Z. F. Daneš působící na Tacomské univerzitě v USA, který vznik rukopisu klade přibližně k roku 1500, autorem by měl být Jihoslovan žijící tehdy v Čechách.
Jednoznačné stanovisko k otázce pravosti rukopisu objeveného snad na Zelené Hoře u Nepomuku nemáme ani po 190 letech.

Tajemné stezky - Před branou Šumavy a Českého lesa
Napsal Mgr. Aleš Česal. Vydalo nakladatelství Regia v roce 2007. První vydání. Formát 20,5 x 14,5 cm. Počet stran 208.

Městská knihovna v Praze   [sign. D 14929/9]

©  Nakladatelství Regia