Rukopis Libušin soud, který mi byl předložen, mám tímto čest
zaslat zpět a sdělit to málo, co mi bylo možno zjistit.
Pergamen je vypracován velmi drsně, jak dokazuje jeho krajně
nerovnoměrná síla, zřetelné stopy paralelního, světlejšího pruhování při
hlazení a jednotlivá tenká místa druhého, třetího a čtvrtého listu spolu s
nestejným uhlazením. Na prvním listě je směrem vzhůru také takové
ztenčení (původně do větší tenkosti oškrábané) místo, které je možno velmi
dobře odlišit od radovaného místa velké iniciály A. Toto ztenčení běží
od iniciály a pokračuje paralelně s řádky 11 a 12 a je třeba
je jistě přisoudit původní písařově korektuře. Pro toto tvrzení svědčí:
1. že už nenacházíme žádné stopy dřívějšího písma, které by musely
být patrné, kdyby novější písmo pocházelo z doby pozdější a
bylo provedeno jiným inkoustem,
2. barva písma dvanáctého řádku a dřívějších je úplně stejná jako
barva ostatních řádků na celé straně,
3. jednotlivá písmena jsou zcela shodná s těmi, která jsou pod tím
a nad tím a jsou i stejně silná.
4. Je však zcela jasně vidět, že toto místo ve směru dvanácté a
třinácté řádky, zejména ve středu, bylo drsné, a že písmena
tvořila okolek již při psaní. Tento velmi světle zelený okolek
je zde nejsilněji zdůrazněn a často splývají tyto okolky čar
jednotlivých písmen nebo dvou písmen sousedních. Na jiných
místech rukopisu se objevuje toto tvoření okolků inkoustového
písma sice také, ale v míře mnohem omezenější.
5. Na tomto původně radovaném místě prosvítají také písmena na
rubu (str.2).
Jakým způsobem byl pergamen opracován, nelze zjistit, ale zdá se, že
nikdy hladký nebyl, ale vždy velmi drsný, tak jak se jeví římské a italské
rukopisy. Je také hrubší než středověké. Ještě nyní má hodně schopnosti
ke psaní a pružnost.
Pokud jde o inkoust, dá se jej vysvětlit toliko jako železitý,
jak nepochybně dokazují jeho zachované spory po reagenciích. Ale jakého
druhu tento železitý inkoust byl, nelze rozluštit, neboť nelze dokázat, zda
byl připraven ze skalice a duběnek nebo za pomoci železitého mořidla a
odvaru ze stromové kůry, protože inkoust sám po otření zmizel a zanechal po
sobě jen pamětihodnou zelenou spojitost železa a pergamenových vláken. Teď
neznáme žádné takové spojení železa s živočišným klihem nebo jinou zvířecí
látkou, ale chemie organických sloučenin jeho druhu je příliš mladá, než aby
mohla odpovědět na otázku, jako je tato, a materiál není ke zkoumání dobře
použitelný. K poznámce, že inkoust byl původně černý a po očištění
odpadl jako prach můžeme ovšem uvést nové zkušenosti; domnívám se také,
že mnohými osudy, jimiž listy prošly, by bylo možné, že trouchnivění a s tím
spojené kyseliny a chemické pochody vůbec rozpustily, odstranily, změnily
nebo úplně zničily pojivo nebo klíh, jenž byl spojen s inkoustem, jak to
pozorujeme i nyní na inkoustech připravovaných s gumou nebo klovatinou po
okysličení, hnití nebo po utvoření plísně. Je jasné, že přitom silně
nanesený inkoust musil ztratit část svého železa proměnou v kysličníky a
konečně zcela zmizet, a tento díl byl spolu s ostatními organickými látkami,
jež způsobily hnědou barvu písma, když byl rukopis nalezen, otřen jako prach
oním často uváděným čistitelem, protože byl zbaven svého klihu nebo
pojiva a ležel na povrchu.
Pokud jde o iluminaci písmen, musíme připomenout, že proběhla se dvěma
barvami a v různých časových obdobích, a při velmi zevrubném zkoumání bychom
se mohli pokusit objevit trojí rozmanitou výzdobu.
Dřívější zdobení bylo provedeno rumělkou, pozdější miniem.
Zdá se, že menší iniciály v řádcích byly první a původní výzdoba
rukopisu a jediné ty jsou psány bez použití inkoustu. Jim podobné a s nimi
shodné co do stáří jsou malé ozdoby čárové, které doprovázejí jednotlivá
písmena po jejich pravé straně, ale už jsou psány přes inkoust nebo vedle
něho. Obojí výzdoba je rumělková, jak dokazuje oko i chemické reagencie.
Velké iniciály A, C, V, D na str. 1-4 jsou částečně předznačeny
inkoustem a potom kolorovány. A a C (str. 1 a 2) byly
označeny jen inkoustovými obrysy a zdobitel vyplnil dutý prostor rumělkou,
přičemž nepostupoval příliš pečlivě, jak ukazuje A (str. 1), kde
nanesl barvu ještě dále přes výzdobu, kdežto při C (str. 2) nebyl
prostor obkreslený inkoustovou čarou zcela vyplněn. U obou písmen
uplatňoval svůj smysl pro krásno i svůj talent hákovitými arabeskami a body
nebo spíše skvrnami.
V na str. 3 je tak dobře kryto rumělkou a potom znovu miniem, že
nad inkoustovou není vidět nic kromě krajního vrcholu pravé části
písmena.
D na str. 4 nebylo jen předepsáno jako rámec, ale plně začerněno
jako naše novější písmo a zdobitel je celé zakryl rumělkou.
Všechny rumělkové ozdoby se vyznačují tenkým nanesením, matností a
zvláštní rumělkovou barvou. Jsou matné, protože už neobsahují klíh, leda v
nepatrné míře, a leží vždy pod daleko pozdější výzdobou miniovou.
Že miniová výzdoba je z pozdější doby, je dokázáno takto:
1. Její lesk, který pochází od pojiva dosud zachovaného; ten byl
zmařen v inkoustu a v rumělce,
2. je nanesena jak na černé, tak i na rumělkově červené písmo,
3. značky takto utvořené jsou jiného charakteru,
4. že jí bylo použito k restaurování starších rumělkových ozdob
poškozených, jak ukazují zejména velké čtyři iniciály; zvláště
je to nápadné u C na str. 2. a V na
str. 3. U té první (C) je vidět především inkoustový
rámec, na němž se nacházejí ještě stopy prvotního
rumělkového vyzdobení; také jsou oba velké body v písmenu
nahoře i dole udělány rumělkou a zdá se, že to původně
nebyly body, ale kruhy nebo čáry ve formě měsíce, jako je
tomu ve formě písmena C, s nímž mají stejnou barvu a
chybějící lesk. Pozdější zdobitel vyplnil tlustou čáru C a
tyto dva body velmi tenkým, ale silně klihovaným miniem,
které dnes prosvítá a silně se leskne.
Touž barvou jsou psány ony podivné značky nebo noty v linkách a na
černém písmu, jak ukazuje jejich barva a lesk. Také zdobené místo
v řádku 62 je psáno touž barvou a také se ještě leskne, ačkoli se
zde objevují jen velmi slabé stopy rumělkového koloritu jako základní linie.
Ale také zde dokazuje mikroskopické zkoumání zřetelně, že miniové písmo leží
nad rumělkovou výzdobou.
Na předposlední straně, řádka 111, a na poslední straně byly asi řádky
rovněž později znovu restaurovány, neboť barva má málo lesku a jiný odstín i
charakter než miniové značky na ostatních stranách a zdá se pohledu
cvičeného koloristy mladší; ale s jistotou něco takového tvrdit nelze.
Konečně chci ještě připomenout, že starší rukopisy ztratily větší část
svého inkoustu zničením pojiva a že zůstal jen inkoust vniklý do hmoty
pergamenu nebo papíru nebo do vláken, kdežto usazený a pěknou čerň písmen
utvářející díl rovněž opadává, jak pozorujeme u špatně uskladněných rukopisů
století dvanáctého a třináctého, ba i čtrnáctého a patnáctého, u nichž často
shledáváme místa, kde část vrchně naneseného inkoustu již není a dá se lehce
oškrábat a uvolnit.
Inkoust, který v oněch spisech zbyl na pergamenu, a spojil se s vlákny,
nejeví se ovšem zeleně jako v rukopise, který zde máme, ale hnědavě,
červenavě nebo hnědožlutě; tyto rukopisy však nebyly vydány škodlivým
vlivům. Jistě souvisí toto zbarvení také s tukovým obsahem pergamenu, se
způsobem jeho opracování, i s látkami, jichž se při tom použilo, inkoustem,
jeho ingrediencemi a pojidlem a nemůže být dobře prozkoumáno hlavně pro
nedostatek materiálů, které jsou zkoumání schopné a které to potřebují.
To je ,ctěný pane, to málo, které mohu k onomu zajímavému předmětu
dodat, a doufám, že to není možná dostatečné, ale také ne zcela bezcenné.