Viktor Dyk
"Nemůže být ani řeči ..."
Fronta I, č. 8, 24.6.1927, strana 119 a 120:
Abyste rozuměli: nemůže být ani řeči o novodobém sporu o oba rukopisy,
Královédvorský a Zelenohorský. Již čtyřicet let jest vědecky rozhodnuto o
Rukopisech. Ne pouze že tři třídy Akademie věd a umění, prvá, druhá a třetí
odmítly Barešovu obranu Rukopisů, uznaly dále za vhodné další diskusi
jakožto ohrožující prestiž naší vědy. Ne dosti na tom. Dne
31. prosince 1911 vydalo 45 našich vědeckých pracovníků
projev, v němž "se zřetelem k některým pokusům, vyhlašovat Rukopisy
Královédvorský a Zelenohorský za pravé památky naší středověké literatury"
oznamovalo veřejnosti, že "podvrženost obou Rukopisů byla prokázána hojnými,
neklamnými, nevyvrácenými a nevývratnými důkazy a že jakékoli další hájení
těchto padělků zakládá se jen na klamných soudech a tvrzeních a na
nedostatečných posuzováních celé otázky". Roma locuta, causa finita.
Poněvadž pan prof. Fr. Mareš ve svém spisku, vydaném pod titulem
"Vědecké methody realismu zvl. v otázce Rukopisů", nazývá vědecký
projev "dekretem 45 realistických odborníků", poněvadž mluvě opětovně o
"realistických methodách vědeckých" jako prý nedostatečných vědecky i
mravně, tvrdí, že "tyto methody nepřinesly žádného přesně vědeckého důkazu,
že by byly Rukopisy novodobým padělkem", přihlašuje se, počítám-li dobře,
třiatřicet vědců "se vším důrazem k prohlášení
z 31. prosince 1911 v plném jeho rozsahu". A také
pan president republiky prohlašuje prostřednictvím své kanceláře, že ovšem
trvá na vědeckém přesvědčení tak, jak učinili ostatní odborníci.
Nemám nic proti tomu, aby odborníci a třeba také neodborníci trvali na
svém přesvědčení. Mohli však, trvajíce na něm, více mu posloužiti větším
klidem. Počin Akademie a počin odborníků nedosáhne svého účele proto, že
není možno prostě zakázat debatu, pokud je o její thema zájem. Podle
aparátu, uváděného na scénu, usoudí naopak veřejnost, že věc je vážnější,
než kdyby se naopak chovala rezervovaněji Akademie i odborníci. Čím
pevněji jsem přesvědčen o bezúčelnosti revise rukopisných sporů, s
tím větším klidem a shovívavostí mohu se chovat k pokusům o tuto revizi.
Způsobí-li spisek prof. Fr. Mareše takový neklid a takovou nervosu, je
to zbytečné, ne-li škodlivé.
Nepochybný zájem, který dosud ve věci Rukopisů trvá, svědčí o tom, že
značná část naší veřejnosti nesouhlasí s míněním, že by tu běželo o věc,
vyřízenou po čtyřicet let, o věc v plném toho slova smyslu ve všech
směrech rozhodnutou. Je buď omylem, nebo vědomým komolením skutečnosti
prohlašovat, že všichni, kdož tak soudí jsou obhájci Rukopisů jakožto
rukopisů pravých. Tito domnělí obhájci podrobují prostě kritice formy řízení
o Rukopisy a zjevy za něho se vyskytnuvší; tito domnělí obhájci reklamují
právo býti nevěřícími Tomáši proti Tomášům věřícím, tudíž totéž právo, které
kdysi reklamovali pochybovači o pravosti Rukopisů. Je-li už kacířstvím,
vysloví-li kdo - jako se přihodilo mně! - mínění, že zůstává tu v mnohém
směru temno dosud, svědčí to o tom, že čtyřicet let po rozhodnutí ve věci
pravosti máme co činiti s rozčilením, jež snad bylo pochopitelno, třeba ne
chvály hodno, v dobách nejprudších bojů, ale jež není ani chvály hodno, ani
omluvitelno dnes; stačí-li, co jsem napsal ve svém feuilletonu
"Ničemou snadno a rychle", abych byl označen za obránce Rukopisů,
svědčí to o tom, že ani dnes nedosáhli jsme možnosti, řešit klidně a bez
podezírání a urážek rukopisné problémy.
Praesidium Akademie, vyloučivši z rokování o svém rokování čtvrtou
třídu, reklamovalo spor výhradně pro vědecké třídy Akademie. Tedy ne už
Akademie věd a umění, ale jen Akademie věd. I to svědčí o
zbytečné nervose, o přepjatých obavách nebo o neméně přehnaném
bagatelisování. Klidně uvažujíc, musilo by připustit slavné praesidium
Akademie, že čtvrtá třída nemůže být vyloučena z posuzování možnosti, zda
padělkem Hankovým, po případě jeho druhů, mohly vzniknout Rukopisy. Ale
třeba už tak málo kolegiálně byly posuzovány schopnost a znalost čtvrté
třídy - zatímco ponechána stranou otázka, jsou-li vesměs odborně
kvalifikováni členové prvé, druhé a třetí třídy! - aspoň toho mohlo se
nadíti praesidium Akademie, že čtvrtá třída, zachovávajíc větší klid, byla
by zkorigovala nešťastnou stylisaci passu o prestiži naší vědy.
Důstojnost Akademie i důstojnost vědy by tím umění bylo
posloužilo.
Fanatism rukopisných bojů nesmí se vracet do našeho života, rukopisy
nemohou a nesmí se stát politickým heslem, vědecký boj nesmí být vědeckým
terorem, nesmí nastati opět vražedný a nechutný boj. Věda není ohrožena
hlasy kritiků, byť neodborných a nedostatečných; byla by však ohrožena
tehdy, kdyby ztratila objektivitu a místo vědeckých argumentů spokojila se
počtem podpisů. Je-li třeba poučení neodborníkům, ať jsou poučeni; je-li
třeba zjištění omylů, nechť jsou zjištěny. Ale třeba "neodborník", tolik si
dovoluji říci předem: není možno zamezit ne už boj o pravost rukopisů, ale
nutnou revisi metod, jimiž se pracovalo, a osob, které pracovaly; také
dějiny dějiny rukopisného boje musí být objektivně napsány; naskytne se pak
otázka, zdali větší obtíže vítězství pravdy způsobili její fanatikové, nebo
její odpůrci. Buď jak buď, volnost kritiky nesmí být omezena ani vůči
kritikům.
© Jaroslav Gagan
© Česká společnost rukopisná