Úsilím národních buditelů se od poslední čtvrtiny 18. století postupně oživily český jazyk i literární tvorba. Tomu napomáhala filologicko-historická bádání, zejména Josefa Dobrovského, vydávání knížek lidového čtení i činnost divadelní a básnická. Zásluhou Josefa Jungmanna a jeho generačních spolupracovníků byl vytvořen cílevědomý program obnovy českého jazyka, rozvoje české vědy a umění. Preromantické a romantické snahy o důkazy bohaté národní minulosti vedly ke vzniku falzifikátů Rukopisu královédvorského a Rukopisu zelenohorského, které pozvedly mohutnou vlnu národního sebevědomí.

strana 122:

V roce 1817 "objevil" Václav Hanka (1791-1861) pergameny se šesti epickými, dvěma lyrickoepickými a šesti lyrickými básněmi, původem z konce 13. století. O rok později byl Českému muzeu anonymně darován další rukopis se dvěma fragmenty epických skladeb, znaky se hlásící do 9. nebo 10. století. Pravost druhého rukopisu, později podle místa nálezu nazvaného Rukopis zelenohorský, byla záhy zpochybněna. Rukopis královédvorský byl naopak integrován do obrazu dějin české literatury; oba měly mimořádný vliv na emancipující se českou kulturu. Rozhodující spor o pravost Rukopisů probíhal od roku 1886 a brzy z odborné polemiky přerostl ve veřejné politické polemiky. Otázka pravosti Rukopisů není dosud v úplnosti uzavřena, pravděpodobně jde o nejcennější projev domácího preromantismu, jehož autory jsou básníci Václav Hanka a Josef Linda (1789 nebo 1792-1834) a malíř a restaurátor František Horčička (1776-1856).

Městská knihovna v Praze   [sign. E 14757]