Encyklopedie & Rukopisy

Populární dějiny literatury československé
napsal Gustav Pallas
Praha 1919. Nákladem České grafické unie a. s.

Republice Československé a prvému jejímu presidentu T. G. Masarykovi.

Strana 196 až 199:

Rukopis Králodvorský a Zelenohorský

Roku 1818 "našel" Hanka t. zv. rukopis Zelenohorský na desce knihy, které dlouho užíval za podnoží, a přetáhl černidlem vybledlé písmo. Ale již o rok dříve učinil nález: r. 1817 v kostelním sklípku v Dvoře Králové "nalezl" t. zv. rukopis Královédvorský, 12 listů a 2 proužky pergamenu, představující zlomek velké asi skladby epické a lyrické, opěvující hrdinské činy minulosti naší, zvl. boj křesťanů s Tatary. Pramenem, jak se později dokázalo, byly Dalimil, Attala, srbské a ruské národní písně, Šafaříkovy "Starožitnosti", ba i vymyšlené báchorky Hájkovy. Skutečnými autory byli Hanka (staročeského pravopisu), Josef Linda (epických básní) a Svoboda (lyrických partií). Tyto rukopisy uvítány byly současnými vlastenci s jásotem, neboť to, po čem toužili a v čem nemůžeme se rovnati ostatním národům, t. j. epické zpěvy bohatýrské, najednou zde byly zdánlivě objeveny, a to tak dokonalé, že předstihovaly krásou i obsažností všechny ostatní. Největší oblibě těšil se Rukopis Králodvorský, pro svůj obsah, básnicky velmi cenný. Bylo tu osm nádherných skladeb epických a šest působivých básní lyrických. Epické jsou nadepsány takto: Oldřich a Boleslav (o vyhnání Poláků z Prahy), Beneš Hermanóv čili O pobití Sasíkóv (boj se Sasy pod Hrubou Skalou, začátkem stol. XIII.), Jaroslav aneb o velikých bojech křesťan s Tatary (známý skvělý čin Jaroslava ze Šternberka), Čestmír aneb o vícestvie nad Vlaslavem (vojevůdce Neklanův Čestmír vítězí nad odbojným knížetem luckým Vlaslavem), Ludiše a Lubor čili O slavném sědání (líčení turnaje), Záboj (vítězné tažení Samovo, hrdinství vůdců Záboje a Slavoje), Zbyhoň, Jelen (skladby již reflexivní a náladové). Lyrické nesou názvy: Kytice, Jahody, Růže, Žežhulice, Opuščená a Skřivánek.

Epické skladby mají zvlášť nápadnou příbuznost s Lindovou "Září nad pohanstvem", v lyrických projevuje se nepopiratelná originalita lyriky Hankovy. - Tyto přednosti umělecké utvrzovaly vlastence ve víře v původnost památek, jež byly jim svědky vysoké kultury našich předků.

Jungmann, ba i Dobrovský dali se oklamati.

Ale již r. 1824 Dobrovský pokládal Rukopis Zelenohorský za padělek a projevil svoje mínění otevřeně, nedbaje, že tím popudil proti sobě celou veřejnost literární, s Palackým a Šafaříkem v čele. Dobrovského námitky podepřel sice Kopitar, ale jejich hlasu nebylo dbáno. Hanka do své smrti pokládán za skutečného objevitele a oslavován za tuto "zásluhu" ode všech vlastenců; Jungmann je velice chválil a přednášel o nich; kladl rukopis Královédvorský asi do r. 1280-90 a líbil se mu zvláště dokonalý jazyk. Palacký a Šafařík jednak společně důkladným dílem (něm.) Nejstarší památky české řeči a jednak svou autoritou ve veřejnosti přičinili se o popularitu Hankovu nejvíce.

V obraně rukopisů byli jejich spolubojovníky také Václav Vladivoj Tomek (jemuž však byly již nápadny některé historické nemožnosti, na příkl. že Praha byla v té době opevněna, že přes Vltavu byla brána a j.), Václav Bolemír Nebeský a mnozí jiní. Ale Nebeský již r. 1852 připomíná potřebu kritického vydání obou památek. R. 1860 podnikl prudký útok na rukopis Královédvorský Julius Fejfalík spisem (něm.) "O Rukopise Královédvorském", kde zvláště důvody literárně-historickými dokázal jeho nepravost. Jeho vývody marně pokoušeli se vyvrátiti bratří Josef a Hermenegild Jirečkové a Antonín Jaroslav Vrťátko. Roku 1880 podniknuto i lučebné zkoumání rasur v těchto památkách a zjištěny podezřelé zjevy.

Do nového stadia vstoupil boj rukopisný vystoupením Jana Gebauera, jenž původně byl obhájcem Rukopisů, ale bedlivým zkoumáním přiveden byl k přesvědčení, že jsou to padělky. Gebauer jednak dokázal, že Rukopis královédvorský nemůže býti starší než stč. cestopis "Million", jehož nesprávným napodobením vzniklo jedno místo v rkp. Královédvorském, jednak článkem Potřeba dalších zkoušek R.K.Z. v časopise Athenaeum 1886 filologicky dokázal, že nemohou to býti památky staročeské. Mezi stoupenci Gebauerovými byli zvláště Tomáš Garrigue Masaryk, Jindřich Vančura, Jaroslav Vlček a Jaroslav Goll, později také prof. Arnošt Kraus, Ant. Truhlář, prof. Otakar Hostinský a j. Své vývody shrnul Gebauer v "Poučení o padělaných rukopisech Královédvorském a Zelenohorském (1888) a tím na čas boj, který zatím přenesen i na pole politické, ukončen.

V poslední době zvláštní zásluhy o rozřešení sporu získal si Josef Hanuš; dokázal jasně, pokud byl Hanka a pokud Linda původcem jednotlivých básní, a v obšírné předmluvě k svému vydání "Rukopisové Zelenohorský a Královédvorský" poukazuje k básnické ceně obou "rukopisů", odmítnuv úplně cenu archaickou.

Z důkazů proti pravosti rukopisů uvádíme kromě zmíněných již: předně osobnost nálezcova. Hanka byl nespolehlivý filolog; užil sice znalostí Dobrovského, ale jeho stará čeština má mnoho chyb; Hanka padělal i jiné rukopisy, k nimž měl přístup v Museu, aby podepřel svoje chyby, vytýkané mu při rozboru rukopisu Královédvorského. Dále tajemný způsob nálezu budil podezření při ješitné povaze Hankově, jenž byl by sotva ze skromnosti ustoupil do pozadí. Zásoba slov staročeských odpovídá jenom zásobě známé z rukopisů nalezených do počátku stol. XIX.; výrazy později objevené v památkách již tam nejsou. Ani celé kulturní ovzduší neodpovídá době, do níž se památky kladou. Barva, již užito na iniciálkách, objevena byla teprve koncem XVIII. stol. atd.

Námitky proti vyvráceným již faktům opakují se znova; na rozhraní mezi r. 1911 a 1912 vydáno oficielní prohlášení, podepsané nejpřednějšími odborníky a učenci českými, že boj lze pokládati za dobojovaný a Rukopisy definitivně prohlášeny za padělky.

Účinky rukopisných bojů byly dalekosáhlé; vedle stránek stinných, tříštění vědecké práce, řady omylů vědeckých, osobních bojů atd., přinesly boje i mnoho dobrého. Čeští básníci prvé poloviny XIX. stol. čerpali z "rukopisů" své nadšení, na nich zkoumali filologové, historikové, archeologové atd. a z ruchu takto rozvířeného vycházela řada spisů důležitých.