Marie Štemberková
Ilustrované dějiny
Literatura v českých zemích
FRAGMENT Praha 2000
III.  Od baroka k národnímu obrození

Strana 46 a 47:
Minulost v idealizované podobě

České vlastence mrzelo, že se naše národní literatura nemůže pochlubit starobylou epickou poezií srovnatelnou s germánskou Písní o Nibelunzích či s finskou Kalevalou. Proto je v září 1817 tak vzrušil nález rukopisu obsahujícího osm zpěvů epických a šest básní lyrických. Dostal název Královédvorský podle místa nálezu - věže kostela sv. Jana Křtitele ve Dvoře Králové nad Labem, datován byl do třináctého století. Na výsluní zájmu se octla nejenom tato údajně stará literární památka, nýbrž i šťastný nálezce - básník, překladatel a bibliotékář Národního muzea Václav Hanka (1791-1862), jehož rodný domek stojí v Hoříněvsi. Radost dostoupila vrcholu, když byl roku 1818 na Zelené hoře u Nepomuku nalezen další rukopis, pojmenovaný Zelenohorský. Tento rukopis obsahoval dva neúplné epické zpěvy - Sněmy a Libušin soud.
Vlastenecká společnost se radovala, poněvadž nalezené básně prozrazovaly ryzí básnické nadání. Také jejich obsah příslušníkům emancipujícího se národa lichotil: konečně se tu objevili vytoužení rekové bez bázně a hany, jako například v básni Záboj a Slavoj:
Z črna lesa vystupuje skála,
na skálu vystúpi silný Záboj,
obzírá krajiny na vsě strany,
zamúti sě ot krajin ote vsěch,
i zastena pláčem holubiným.
Do všeobecného jásotu nad vyspělostí české středověké poezie zazněl poněkud cizorodě hlas Josefa Dobrovského. který označil Rukopis zelenohorský za padělek (v pravost Rukopisu královédvorského však věřil i on). Pochybnosti kolem obou literárních památek vyvstaly znovu v sedmdesátých letech, kdy je za Hankovy podvrhy prohlásil otec Petra Bezruče Antonín Vašek (1829-1880). Osamocenému filologovi se tehdy nepodařilo prorazit zeď nacionální předpojatosti; naději na úspěch měla teprve o deset let později širší fronta badatelů převážně univerzitních, kteří své názory prezentovali v revui Athenaeum redigované Tomášem Garriguem Masarykem (1850-1937). Zatímco filolog Jan Gebauer (1838-1907) a historik Jaroslav Goll (1846-1929) vystoupili proti pravosti z ryze vědeckých důvodů, Masaryk chápal celou záležitost politicky. Šlo mu o to. aby se česká společnost zbavila povrchního vlastenčení, naučila se kriticky myslet a nespoléhala na mystifikace.

PROFESOR GEBAUER se ke svému odmítavému stanovisku k pravosti Rukopisů propracoval po zevrubném zkoumání; na veřejnosti vystoupil teprve tehdy, když měl shromážděn dostatek důkazů. Humornou příhodu z jeho semináře vyprávěl v Knize vzpomínek Jan Herben:
Nebožtík Bartošovský, později redaktor Národní politiky, byl z té staré rubriky středoškolské a začal uvádět rozbor Záboje z Rukopisu královédvorského: že tato báseň ční nad ostatní básnickou literaturu staročeskou jako maják, že...
Profesor Gebauer začal se pohybovat nepokojně za katedrou, jako by seděl na jehlách.
"Dost, pane Bartošovský," přerušil suše nadšence. "Maják... nechte toho, vždyť mluvíme o literatuře, ne o námořnictví!"

Ve dvacátém století prokázaly další zkoušky, že oba Rukopisy nemohou pocházet ze středověku. Obhájci pravosti uvádějí i nadále argumenty k podpoře svých náhledů: tvrdí mimo jiné, že Václav Hanka nemohl svým omezeným básnickým talentem stačit na vytvoření poezie tak vyspělé. Vysoká básnická hodnota Rukopisů je totiž asi to jediné, v čem se shodli obhájci i odpůrci pravosti.
Třebaže byly Rukopisy "připraveny" o svou starobylost, pranic neutrpěla jejich literární hodnota. Jako málokteré dílo českého písemnictví inspirovaly tvorbu četných básníků, prozaiků, výtvarných umělců a hudebníků, mezi nimiž nechybějí ani taková jména jako Bedřich Smetana, Josef Václav Myslbek, Mikoláš Aleš. Bez jejich "nálezu" by výzdoba interiérů Národního divadla vypadala zřejmě jinak.
Z falzifikace Rukopisu královédvorského byl vedle Hanky podezříván Josef Linda (datum narození sporné: 1789 nebo 1792-1834), zejména pro jazykovou příbuznost své prózy Záře nad pohanstvem nebo Václav a Boleslav (1818). Tímto dílem vytvořil u nás jako první typ silně lyrizované prózy, v níž je děj omezen na minimum; tento útvar vychází vstříc preromantickým požadavkům míšení žánrů a stylů. V próze své doby znamená asi tolik, co v poezii Polákova Vznešenost přírody. Zatímco Polák, jak jsme si již ukázali, vzbudil svou básnickou skladbou nadšený ohlas, Linda se s pochopením nesetkal - současníci vesměs odmítali jeho jazykové novátorství. Jako jeden z mála ho ocenil Karel Hynek Mácha, který se rozhodl v linii lyrizované prózy pokračovat.
Roku 1880 vydal Julius Zeyer (1841-1901) cyklus pěti rozsáhlých básní Vyšehrad, v nichž se inspiroval jednak rukopisy Královédvorským a Zelenohorským, jednak Hájkovou kronikou. Hrdinové starých bájí - Přemysl, Libuše, Vlasta, Ctirad, Šárka - tu ožívají před čtenářem jako bytosti romantické, zmítané protichůdnými city. Skladba Zelený vítěz se od ostatních čtyř odlišuje nápadnými pohádkovými motivy - ústřední dějovou zápletku tvoří milostný vztah Libušiny sestry Tety k Zelenému vítězi, ztělesňujícímu každoročně se probouzející jarní přírodu.

Ilustrace:
- Václav Hanka (kresba)
- Rodný domek Václava Hanky v Hoříněvsi
- Nepomuk, v pozadí Zelená hora, kde byl objeven údajně staročeský Rukopis Zelenohorský
- Snímek Rukopisu královédvorského
- OBRAZ FRANTIŠKA ŽENÍŠKA Historie, umístěný ve foyeru Národního divadla, vznikl na motivy básně O velikých bojech křesťan s Tatary z Rukopisu královédvorského, náčrt k němu vytvořil Mikoláš Aleš. Rytíř s kopím a vavřínovým věncem představuje Jaroslava ze Šternberka, který roku 1241 porazil u Olomouce mongolské hordy, táhnoucí z ruských stepí.

IV.  Století nadějí 1.

Strana 76 a 77:
Světovost či provincialita?

"Historie snad je učitelkou života, zároveň však i semeništěm mýtů. Právě mýty kořenící v nacionalismu se rozhodl potírat profesor filosofie na české universitě v Praze Tomáš Garrigue Masaryk (1850-1937), který na sebe upozornil v polovině 80. let iniciativní účastí ve sporu o pravost Rukopisů. Na minulost nepohlížel očima školeného historika, nýbrž jako sociolog, filosof, a především aktivní politik - z tohoto hlediska je pak třeba vidět jeho koncepci českých dějin založenou na tradicích husitství a reformace."

Ilustrace:
- Slavín
- Slavoj a Záboj (socha Myslbeka na Vyšehradě)
- Libuše a Přemysl (socha Myslbeka na Vyšehradě)
- T. G. Masaryk

©  Marie Štemberková
©  FRAGMENT