Prof. JUDr. Richard Horna.
Nový rukopis "Písně Vyšehradské"
Bratislava 1933.
O  prof. Dr. J. Hanušovi bylo při jeho sedmdesátinách vysloveno, že řekl poslední slovo v otázce mystifikace s Rukopisy a jejich blíženci. A skutečně jeho práce na tomto poli byla nemalá. Výsledky této práce byly shrnuty ve velkou studii, která vyšla r. 1920 k Masarykovým sedmdesátinám v revui "Nové Atheneum", sv. II., pod názvem Poslední boj o Rukopisy. Tato obsáhlá historie boje o pravost Rukopisů a jich "blíženců", jak Hanuš sám nazývá [1] menší falsa vedle RZ a RK, jistě opravňuje k tvrzení nahoře podtrženému.
Nebude tudíž nemístné, když v "Hanušově sborníku" bude upozorněno aspoň několika řádky na dosud neznámý rukopis P. V., který jest v mém držení. O P. V. psal Hanuš v své Literatuře české devatenáctého století, I., str. 834 a sl. Zde uvádí Hanuš, že P. V. "našel" r. 1816 Linda na desce knihy, kterou prý dlouho míval za podnoží. Také rukopis P. V., který mám v držení, pochází zřejmě z desek knihy malého formátu (12°). Je to list papíru velikosti cca 13 x 12. Levý dolejší roh blanky je utržen, ale z textu nic neschází. Papír je mladšího původu (ze XVII. století?), s vodotiskovými vertikálními i horizontálními linkami. Paplr nese zřejmé stopy toho, že byl přilepen na jiný papír. Středem blanky [1a] vede stopa, že tato blanka byla při vazbě nějaké knihy do ní všita. V těchto místech je blanka prodřena a písmo porušeno. Blanka je linkována vodorovně světle hnědým barvivem (19 linek). Po pravé straně blanky jsou dvě linky vertikální. Na linkách je napsáno 19 řádek. Písmo je však jen otiskem, t. j. tzv. zrcadlovým obrazem jiného rukopisu, takže písmo je čitelné v zrcadle, kde se obraz "negativní" mění v "positivní" (podobně jako otisk písma na savém papíru), neb obrácené proti světlu. Jinak je písmo dosti čitelné, jen některá slova jsou porušena. Text začíná písmenou H, provedenou ozdobně h a poslední řádek, který není plně popsán, jest ukončen trojím znamením &inf;. Stáří písma si netroufám jako neodborník určovati. Ze stejného důvodu upouštím také od transkripce rukopisu a jeho rozboru.
Konfrontoval jsem tento rukopis s Lindovým "nálezem" P. V., který chová Nár. museum v Praze, ale neshledal jsem, co se vnější stránky týče, žádných styčných bodů. Pražský rukopis je větší, čitelnější a psán na pergamenu. Rukopis, který mám v držení, je pravou popelkou proti rukopisu pražskému.
Účelem těchto poznámek jest jen na tento rukopis povolané upozorniti.
Nepatrná zmínka, nikoliv o tomto rukopisu, ale o jeho fotografii, jest na str. 70. přílohy k dílu: V. Vojtěch, Rukopisy Královédvorský a Zelenohorský, Praha 1930.
K tomuto dílu, které obsahuje dokumentární fotografie, napsal poznámky prof. Dr. V. Flajšhans, který uvádí, že knihovna pražského Národního musea chová fotografii rukopisu P. V., jejž objevil na deskách rukopisu XV. století prof. Dr. Jan Peisker. Flajšhans nazývá tento rukopis "padělkem padělku" a končí svoji poznámku tím, že prof. Peisker se o rukopise a jeho původu šíře nevyslovil.
Tento rukopis jsem dostal od prof. Peiskra, tuším někdy na jaře 1924, spolu s několika fotografiemi rukopisu, z nichž jednu jsem odevzdal již tehdy prof. Dr. Hanušovi.
Profesor Peisker mi rukopis dal za tím účelem, abych o něm napsal poznámky, které by na tento padělek upozornily. Když jsem se ptal po původu blanky, napsal mi prof. Peisker v dopise ze dne 7.4.1924 "...blanku mám juž as od r. 1891, kdy jsem do Hradce [2] přesídlil, neb málo později; nemohu se určitěji rozpomenout. Byla pro mne nečitelnou, tož jsem ji vložil do zásuvky mezi věci odkladné. Tam ležela skoro, ne-li plných 30 let. Když jsem ji tam před 2-3 roky opět našel, byla po druhé mi novinkou, písmo zcela cizí. Očistil jsem blanku od vrstvy klihu, odstranil zbytek nitky, kterou byla všita do knížky, blanku jsem pak pro jasnější fotografování navlhčil a lisoval, tím písmo značně zbledlo. Předložil jsem ji zdejšímu konservatoru (rodem Slovinci) Walteru Schmidovi, univ. profesoru archeologie. Ten se o ní radil s dv. radou univ. prof. Luschin-Ebengreuthem, proslulým paleografem; ti jí rovněž nerozuměli. Prof. Schmid dal ji dle mého přání fotografovati, aby písmo se stalo čitelnějším. Když jsem se na desku díval proti lampě, objevilo se mi písmo obráceným. Tož jsem i desku proti lampě obrátil a k ohromnému úžasu svému četl hladce Píseň na Vyšehrad, jejíž text mně byl do té doby neznámý, vždyť ani v boji rukopisném nehrála žádnou roli. Bylo mi ovšem jasno, že to falsifikát..."
Když se jednalo letos o vydání pocty k sedmdesátým narozeninám prof. Hanuše, naléhal jsem na prof. Peiskra, aby mi napsal o této blance a jejím původu obšírněji, načež mi letos o prázdninách ve Frant. Lázních slíbil, že mi o rukopise napíše vše, na co se upamatuje. Svůj osobní slib potvrdil i písemně, ale pro náhlé úmrtí své manželky nemohl mu dostáti.
Zůstávám tudíž při citátu z jeho dopisu z r. 1924 a podotýkám opětně, že článek tento má účel čistě registrační.
Blanku dle přání prof. Peiskra současně věnuji Národnímu museu v Praze.

*
Když jsem odeslal rukopis tohoto článku tiskárně a dostal dokonce korekturu, byl jsem upozorněn na to, že by bylo v zájmu věci, kdybych se přece pokusil získati u prof. Dr. Peiskra přesné a dle možnosti podrobné informace o původu blanky. Jelikož jsem věděl, že mi prof. Peisker, zdrcený ztrátou své choti, nebude moci napsati žádané vysvětlení, použil jsem letošních vánočních prázdnin a dojel jsem do Štyrského Hradce za ním, abych žádané informace získal osobně.
Prof. Peisker mi zde dne 27.12.1932 dal nedokončený náčrtek dopisu pro mne určeného, v kterém původ blanky vysvětluje. Pokud jeho dopis nebyl ukončen, nadiktoval mi příslušná vysvětlení prof. Peisker osobně takto: RZ a RK představovány byly jako skrovné zbytky staročeské rozsáhlé kdysi literatury a živily již od počátku toužebnou naději, že se dozajista zítra či pozítří někde ve starých vazbách objeví nějaký ten další zlomek, snad i ztracené partie RKZ. Vždyť již hned prvý rukopis, totiž Píseň Vyšehradská, známý padělek, [3] "objeven" byl r. 1816 Josefem Lindou na přídeští staré knihy. Hledalo se tedy, přehorlivě hledalo, žádná stará vazba nebyla před námi (knihovníky klementinskými a musejními) jista. Nalezeno dosti různých zlomků, mnou např. český zlomek bible předhusitské recense, zlomek Rosengartenu a leccos jiného, nikoliv však to, čeho jsme si všichni tolik přáli. [4] Vysvětlení na snadě! Mladiství falsatoři se rychle vyčerpali a romantický půvab RKZ již plně stačil buditelským účelům, záhy doléhaly také starosti, jak se ubrániti prostořekým pochybovačům a přibývalo potom pouze těch drzých glos v musejních rukopisech, zejména v "Mater verborum".
Když jsem byl r. 1891 přesazen z universitní knihovny klementinské do universitní knihovny v Št. Hradci, pověřen jsem byl soupisem dublet, převážnou většinou bezcenných. Tehdy dloubal a hledal jsem ve starých vazbách z pouhého zvyku. Hledal jsem také staré knihy na štyrskohradeckém fetzenmarktu. V určitých dnech totiž směly býti vykládány na prodej na určitém místě různé věci od rezavého hřebíku až do nádherných vykládaných skříní, obrazů, koberců, truhel i z doby gotiky atd. Podobných věcí bývalo ve Št. Hradci dosti, vždyť to bylo město pensistů z celé bývalé monarchie rakousko-uherské, ba i z ciziny. Samozřejmě, že se tu prodávaly také knihy, různých řečí a z různých dob.
Mezi takovými knihami přišla mi do ruky dávno před válkou německá knížka 12°, a to asi v roce 1893 neb 1894. Titul této knížky jsem zapomněl, ale znám její obsah. Knížka ta obsahovala stručné dějiny dynastií v Evropě. Hrubý tisk, švabach, buď z konce XVII. neb z počátku XVIII. stol. Knížka obsahovala různá vyobrazení panovníků. Pro české panovníky byly tam jenom asi 3 neb 4 klišé. Jedno a totéž např. představovalo Přemysla, pak třeba Soběslava a potom zase jiného panovníka. V knihovnách pražských se tato kniha jistě také najde.
Nepamatuji se, zda jsem knihu tu koupil pro sebe neb pro knihovnu. Koupil-li jsem ji tehdy pro sebe, pak jsem ji později odložil neb ztratil.
Do zadního přídeští této knížky byla vlepena a všita papírová blanka o něco širší než knížka sama, takže prošití šlo asi středem blanky. Tuto blanku jsem odlepil. Písmo na mne dělalo na první pohled dojem velmi exotický. Nikdo mi ho nedovedl rozluštiti, ani Krones, ani Luschin, ani Zwiedineck a proto jsem blanku odložil mezi nepotřebné věci. Po letech jsem ji opět našel, dal fotografovati a při tom jsem náhodou objevil, že je čitelnou proti světlu neb v zrcadle. Četl jsem s velikým úžasem: Ha tý naaszye sluncze Vysegrade... Do té doby jsem tuto píseň ještě nikdy nečetl. Po tomto náhodném objevu mne začalo zajímati, jak asi se tento zřejmý falsifikát a k tomu duplum k musejnímu rukopisu, dostal do Štyrska. Jediné vysvětlení je, že se ona knížka - na jejíž titul si pohříchu nemohu vzpomenouti, a to si nemohu odpustiti - dostala do Št. Hradce nikoli náhodou, nýbrž s některým pensistou.
Potud o původu blanky prof. Dr. Peisker.

V Bratislavě na den sv. Sylvestra 1932.
Poznámky:

  [1]  Viz úvod k Hanušově vydání Rukopisů ve "Světové knihovně", č. 933/935. Prof. Dr. A. Kraus používá výrazu "sourozenci". Viz jeho "Vědecké metody", Praha 1928.

  [1a]  Slovo "blanka" používám po prof. Dr. J. Peiskrovi, který výraz tento užívá i o RZ ve své knize "Slovo o zádruze", Praha 1899.

  [2]  t. j. do Štyrského Hradce, kde byl univ. prof. Dr. J. Peisker nejdříve úředníkem a později ředitelem universitní knihovny a univ. docentem až do převratu 1918.

  [3]  Poznámka prof. Peiskra: Nemohu potlačiti nechuť ke slovu padělek ve smyslu "podvrh", neboť slovo padělek znamená něco zcela jiného, a to v nesčetných katastrálních mapách a pozemkových knihách, z nichž vysvitá, že padělky, na padělkách, něm. Lüsse, spis. něm. Loose, značí kus obecní půdy, o niž se starousedlíci losem podělili a každý z nich obdržel po padělku. Dlužno tedy rozlišovati mezi starým slovem "padělek" od "poděliti" a novotvarem "padělek" od "padělati".

  [4]  Poznámka téhož. Na místě doplňků Rukopisů nalezl jsem však předlohu, podle které byl zbásněn "Libušin súd". "Urbarium vesnice Holkovic" (okres Horažďovice) prozradilo nad slunce jasněji předlohu k této básni: spor dvou bratří o rodinný statek. Ba i jméno Šťáhlav čteme v tomto Urbariu. Viz moje články v "Atheneu" r. 1888 a 1889.


Fotografie P. V.

Nový rukopis "Písně Vyšehradské"  Registrační poznámka.
Napsal Prof. JUDr. Richard Horna. Zvláštní otisk z časopisu Učené Společnosti Šafaříkovy "Bratislava", ročník VI., číslo 4-5. Bratislava 1933. Tiskem Státní tiskárny v Praze. Formát 17 x 24,5 cm. Počet stran 6 + 2 fotografie v příloze.
©  Jaroslav Gagan
©  Česká společnost rukopisná