Dokumenty rkp. sporu

Jiří Karásek ze Lvovic
Básník Rukopisů
Psáno roku 1900

Strana 7 až 10: Básník Rukopisů.

Když objevil profesor Dolanský v Zelenohorském rukopise pověstné "Hanka fecit", - byl osud tohoto rukopisu definitivně spečetěn.(1) Sbírka fals Českého musea rozmnožena o jedno číslo. A soudíme-li podle analogií, jež se více než nabízejí, nelze již ani Královédvorský rukopis déle držeti.

"Hanka fecit!" Kolik v tom ješitnosti! Jaké malicherné niveau! On to byl, on, Váceslav Hanka, majitel nějakého, nevím jakého, ruského řádu, slovutný učenec a vlastenský básník, jenž tak výtečně dovedl napáliti celou řadu lidí, mezi jinými P. J. Šafaříka a F. Palackého, kteří se obírali ve svých Die ältesten Denkmäler der böhmischen Sprache s takovým celým důkladným aparátem vědeckým vážně - falsem jeho, Váceslava Hanky. A byly ještě jiné rukopisy, jimiž učený svět napaloval výtečný ten muž: evangelium sv. Jana z X. století, jež prý nalezl na desce knihy Disciplina et doctrina gymnasii Gorlicensis... Píseň na Vyšehrad, složenou prý asi v první polovici XIII. století... a ještě jiné a jiné fabrikáty.

Beru do rukou Královédvorský rukopis, Zelenohorský rukopis a ptám se: Opravdu, mohou tyto básně pocházeti z duševní dílny Váceslava Hanky? Je to možné? Hanka fecit?! Ne - ne! Snad je opisoval, snad shledal pro ně potřebný pergamen, ale - nikdy jich neskládal! To je naprosto vyloučeno. Člověk tak ješitný, jenž se podpíše do padělku, nemlčel by, kdyby slyšel tolik chval estetické závažnosti svých produktů, kdyby sebe sama, neznámého, slyšel chváliti jako znamenitého básníka, slavnějšího než všichni současní pěvci, ti, kdo shlíželi s opovržením, ať zjevným, ať tajeným, na milého Váceslava, básníře několika sladce-hořce nakudrnatělých, ale vždycky až do posledních mezí nejubožší komiky vyhnaných píseněk "v duchu prostonárodním". Ten by vystoupil v pravý čas a řekl by: Pánové, já jsem ten genius, jemuž náleží všechny vaše oslavné věnce. Děkuji vám za čest šťastného nálezce těch poetických pokladů, ale mně je teď milejší, když jsem vás napálil jako učenec a znalec staročeštiny, když se mi pokloníte také jako originálnímu básníku, jenž nad vás všechny věžovitě přečnívá. Vaše poesie, již jste dosud dohromady svedli, je kňouravá, slaďounká, syrob a cukr, nebo je naivní, nemotorná a hrubá, takové neotesané, neforemné pařezy z poetického lesa. Ani pan Puchmajer, český Lafontaine, jenž své bajky pracně kopíroval podle německých a francouzských básnířů, ani pan Šafařík, jenž ve své Muse tatranské tak úporně zápolil s pouhým výrazem, ani pan Jungmann, jenž byl dobrým překladatelem, ale v původním básniřství pracně ze sebe potil (bozi mu toho odpusťtež!) dokonce nějaká indická metra - - teď se mi nevyrovná! Člověk, jenž dovede v době poetických kašiček připraviti takovou silnou básnickou stravu, tak sytý umělecký pokrm - je genius, a tím jsem tedy já, já Váceslav Hanka, majitel ruského řádu, slovutný učenec a vlastenecký básníř.

A proto: Hanka scripsit - ale fecit?! Nikoliv! Básně RKZ pocházejí rozhodně z duševní dílny kohokoliv jiného, jen ne Váceslava Hanky!

Máme o starý rukopis méně, ale máme více o znamenitého básníka v začátcích XIX. století... Máme svého Macphersona. Neznáme jeho jména (ani Linda to není, ten konfusní pohansko-romanticko-fantastický mytolog titěrné květnatosti), ale ať to byl kdokoliv, jedno jest jisté: byl to dosud nepřekonaný básník mužnosti a síly, hotový revoluční duch ve svém prostředí, který měl "v útrobách statnú vieru", a jemuž Musa dala "bujarost u vše údy". Čtěte ty krásné kontrasty Prahy, spící v ranní mlze, a náhlého břitkého útoku Jaromírova, čtěte pobití Sasíkóv, čtěte relief Jaroslava, podivně pohnutý, dusný, v černou slitost sražený a zase v nejprudší vlny kruté seče výjev Libušina soudu, v stručných, ale břitkých liniích vytepaný, kde na vášnivou invektivu Chrudošovu s takovou noblesou stilu a pózy odpovídá "kněžna v bělestvúcí rizě", to jsou takové kontrasty proti té poesii, jež se pěstovala v době povstání RKZ, to je taková vzácná umělecká ekonomie proti mnohomluvnosti současných produktů, že třeba říci, že básník obou rukopisů byl nejen znamenitý, ale také svrchovaně samostatný, tvůrčí duch.

Ani v těch tónech, které jsou v RK relativně nejbližší "poesii" Hankově, totiž drobné lyrice RK, není nejmenších stop rukou Hankových. Ano, Píseň na Vyšehrad mohl skládati Hanka. Ten její slavíček, jenž pěje veselo, pěje i smutno, jako srdečko radost či žal čuje - ten může býti dobře výrobkem autora písně: Moravo, Moravo, Moravičko milá... Ale Kytice, Růže, Opuštěná, lyrika, jíž se poklonil sám Goethe, ne, ne, na ty písně básnický fond Hankův byl příliš mělký...

Nelze pochybovati, že RKZ povstaly počátkem XIX. století. Podle všeho zevnější úpravu obstaral Hanka. Ale zároveň jest jisto, že básně obou rukopisů nejsou jeho duševním majetkem. Psal je literát, jenž se dovedl znamenitě vžíti do staré doby, a zároveň básník neobyčejné energické noty, robustní poetický talent, jemuž náleží jedno z nejprvnějších míst na poetickém Parnase XIX. století. A psal je člověk, jenž domnělému národnímu prospěchu obětoval osobní ctižádost - a jenž si po napsání RKZ uložil dobrovolně věčné mlčení... Nevím, máme-li se více diviti jeho geniu nebo síle discipliny národní, jež si dovedla ducha tak umělecky vyspělého otrocky, krutě, bez podmínky podrobiti.

Ale bez prospěchu pro celý náš národní vývoj, pro naši literaturu, pro naše umění, bez positivního prospěchu nepřešly oba rukopisy svou dobou. Vykonaly mnoho pro zdvižení úrovně současného života, pro posílení národního vědomí, působily svou cenou estetickou na mysli umělců. Vzpomeňme, zač děkujeme, že vytvořili určitá díla v malířství Josef Manes a Mikuláš Aleš, v hudbě Bedřich Smetana... Již pro ně bychom měli zasypati květy postať básníka obou rukopisů, utonulého v mlhách anonymity, navždy asi neodhalitelného, - jenž jest ještě před Máchou prvním geniem mladé, vzkříšené české literatury a jejím až dosud nepřekonaným epikem...

Tento článek vyšel pod názvem Hanka fecit v časopise Moderní revue (1899-1900, sv. 11, č. 5, únor, str. 171-174).

Poznámka z roku 1927:
(1) "Objev" byl falešný. Dolanský našel "Hanka fecit" na neurčité fotografické reprodukci (!), na originále RZ není nic podobného. Ale přes to mám subjektivní přesvědčení, že RKZ vznikl až počátkem XIX. století.

Tvůrcové a epigoni. Kritické studie.
Spisy Jiřího Karáska ze Lvovic, svazek šestnáctý. Psáno v letech 1900-1926. Upravil V. H. Brunner pro Dra Otakara Štorcha-Mariena, nakladatele v Praze II., Purkyňova ul. č. 6. Vytiskl František Obzina ve Vyškově na Moravě v prosinci roku 1927. Edice Aventinum svazek 176. Formát 20 x 12,5 cm. Počet stran 205.

Městská lidová knihovna v Praze [sign. 176 B 6715]