Příspěvek septimána
Jak hájí p. dr. Píč RK.   *)
ČAS 18.12.1911
*)  Tento příspěvek je prací mladistvého čtenáře našeho listu, studujícího. Stať dra Píče sice vážné odpovědi nezasluhuje, přes to však uveřejňujeme zaslaný nám příspěvek jako zajímavou ukázku studentské práce.
Dne 17. prosince vyšel v Nár. Politice článek "Rukopis Královédvorský před mezinárodním soudem palaeografů skvěle obstál", podepsaný od p. dr. Píče. Článek ten má za účel obnoviti boj o pravost Rukopisu Královédvorského, který již dávno byl rozhodnut, žel, že v neprospěch Rukopisu. Pan dr. Píč neuznal patrně za dobré, aby nahlédl mimo články, hájící rukopis, z nichž citáty nás zahrnuje, též do příslušného ročníku Athenea a jiných časopisů, neboť jinak by jistě mnoho slevil ze své obhajoby.
Předně p. pisatel zmíněného článku cituje autoritu známého palaeografa Pertze. Avšak nahlédněme do Athenea z r. 1886 p. 247., kde ze stejného citátu, ovšem v plném znění podaného, docházíme jiného důsledku. Výrok Pertzův zní takto:
"Die Bibliothek des böhm. Museum besitzt unter andern auch die Bruchstücke der Königinhofer Hschft, welche aus dem Anfange des 14. Jhdts stammen, wogegen der angeblich älteste Ueberrest Böhmischer Sprache (totiž RZ) auf aufgekratztem Pergament, Dintelinien und Schrift, welche an das 14. Jahrht erinnert, ohne Zweifel neueres Machwerk ist."
Pertz považuje tedy Rukopis Zelenohorský za falsum. Avšak s tímto padá i RK, který se s ním shoduje jak písmem, tak řečí a chybami.
Pan dr. Píč uvádí dále výroky palaeografů francouzských a italských (o německých se domnívá, že jsou předpojatí), mužů to většinou na slovo vzatých, avšak neznalých našich poměrů. - Ovšem p. doktor neřekl jim asi o námitkách palaeografů našich i cizích, kteří našli v RK tolik podivností, že stačily za důkaz nepravosti rukopisu. Nezeptal se jich asi, co soudí o nesprávném psaní zvuku ř. Co by řekli oni palaeografové tomu, že písaři RK vyklouzl často diakritický háček, který pochopitelně písaři 14. stol. znám býti nemohl.
Pan dr. Píč věří nezvratně ve výsledek zkoušky chemické. Neví patrně, že proti jím uvedené chemické zkoušce p. prof. Bělohoubka podal prof. Gebauer tyto námitky (viz Ath. IV. p. 159). Pan prof. B. z pergamenů vyluhoval písmo kyselinou solnou stejným množstvím vody rozředěnou, pak vymyl písmo a přetřel pergamen roztokem žluté krevní soli. V rukopisech starých oživlo písmo, v rukopisech nových nikoli. V RK oživlo písmo. Důkaz tento však není správný z těchto důvodů.
Pan prof. B. opomíjí přípravu pergamenů. Na pergamenech starých i nové písmo po svrchu uvedené zkoušce oživne, na nových však ne. Starý pergamen není důkazem pravosti rukopisu, poněvadž novočeský skladatel si mohl starý pergamen snadno poříditi. Pan prof. B. měl zkoumati písmo nové i staré na pergamenu starém, a shledal by, že oživení nebo neoživení písma na témže pergameně starém nezávisí na jeho stáří, nýbrž na méně nebo více dokonalém jeho vyloužení. Dále píše p. dr. Píč tuto velikou nepravdu: "Přísluší pak při posuzování rukopisů palaeografii a chemii prvé slovo, neboť nejprve je pergamen a na něm písmo a písmo teprve obsahuje slova, a je-li písmo staré, je i obsah písma starý."
Nejprve je pergamen. Ano, ale jak můžeme vědět, že novodobý falsátor neopatřil si pergamen starý (zvláště pro Hanku nebylo obtížno získati prázdné listy pergamenu, nacházející se u starých rukopisů?). Na pergamenu je písmo. Avšak jak můžeme vědět, že falsátor nenapodobil starý inkoust? Víme, že v RK nalezena berlínská modř. A tu zbývá rozhodnouti pravost Rukopisu slovům a obsahu,které kladeny jsou tu na místo poslední.
Konečně oživuje pan doktor opět onu kocourkovinu se slovem bodrost. Pan prof. Hattala, který nazval důvody prof. Gebauera slovíčkařením, (p. dr. Píč nezapomněl citivati tento výrok) pravil a psal, že dle Jagiče, jest RK správný, když v něm jest slovo bědrost a nikoli nové bodrost. O této hlouposti bylo již v době boje tak mnoho psáno, že nechci se s ní zdržovat.
Dále čteme, jak prof. Hattala na žádost Grégrovu virtuosně vyvrátil celých 12 chyb, které vytýkal rukopisu Gebauer. A jak řekl, že by mohl vyvrátiti ještě jednou tolik, kdyby se chtěl hádati s Gebauerem, což mu nestálo za to; nevím, vyvrátil-li je skutečně, pan dr. Píč uvádí příklady dva, ale co to znamená v počtu chyb celého rukopisu, pozná každý.
Na mne to místo působilo dojmem humoristickým.
Konečně útočí p. dr. Píč na prof. Golla pro některé prý jeho nedopatření, aniž řekl, že na tyto výtky Goll dávno sám odpověděl. Radím panu doktorovi, aby si tyto odpovědi přečetl. Ostatně jest zajímavo, že cituje "paměti Přibyslavské", jichž novověký původ dokázal G. Friedrich v Č. H. r. 1908.

J. K., studující VII. tř. gymn.
ČAS
Ročník XXV., V Praze, v pondělí 18. prosince 1911. Číslo 349.
©  Jaroslav Gagan
©  Česká společnost rukopisná