"Když se Masaryk poprvé vlomil do českého veřejného života, bylo to v
souvislosti s tzv. rukopisnými boji. Jak víte, v romantické části
19. století byly takzvaně objeveny staré pergameny s básnickou skladbou
o slávě českého dávnověku. Nadchlo to českou veřejnost a inspirovalo čelné
umělce k výrazným vynikajícím dílům. Mánesa k cyklům, Alše rovněž, Myslbeka
k některým sochám, rovněž Smetanova Libuše byla inspirována Rukopisy. Dá se
říci, že výzdoba Národního divadla a jmenovitě pak královských salónků, ve
kterých se právě nacházíme, měla zde svůj podnět. Jenomže Masaryk už dávno
sledoval hlasy z venčí i od některých domácích vědců, kteří vyslovovali
pochybnosti, zda jde o pravé dokumenty nebo o falsa, o podvržené. Položil si
základní otázku mravního charakteru, zda můžeme budovat svoji budoucnost na
lži. Věděl, že otevře-li tento problém, vznikne nesmírně bolestivá situace.
Ale co naplat, on se k tomu ozdravnému řezu rozhodl. A tak v roce 1886
Masaryk ve svém časopise Athenaeum vyzval odbornou veřejnost, aby se k
tomuto problému bez zábran vyslovila. Jenomže odborná diskuse byla záhy
žurnalisty přenesena na stránky denního tisku. Rozpoutaly se vášně a vedly
tak daleko, že se dokonce hlasovalo po hospodách o pravosti Rukopisů. Ale
především rozpoutala se obrovská štvanice. Ta štvanice byla zaměřena
především na Masaryka jako iniciátora. Probíhala paradoxně pod střechou vily
zvané Osvěta, kde ve 2. patře bydlel Masaryk s rodinou a v
1. patře bydlel majitel a hlavní zastánce pravosti Rukopisů Vlček. Ta
vila málem explodovala. Vlastenečtí matadoři s oblibou pojmenovávali své psy
Masarykovým jménem. Masaryk byl označen z cynické svatokrádeže, jakožto ten,
kdo byl podplacen zednáři. Nejvíce ho ovšem ranilo, když jeho odborní
kolegové zmlkali a nejen to, když věděl, že dochází k denunciacím, k
pokusům, aby byl vypuzen z Pražské university. Ty denunciace, jak věděl, šly
do Vídně až k císaři. Ačkoliv Masaryk měl působit jako mimořádný profesor
pouze tři roky a pak měl být povýšen na řádného, musel čekat 14 let,
což bylo pochopitelně spojeno citelně i s platem. Byl nařčen z toho, že kazí
mládež, že je filosofem národní sebevraždy, a tak tedy se stalo, že byl
doslova proklet a z národa vykázán. Čelní básníci, ať už to byla Eliška
Krásnohorská nebo třeba Hejduk, psali verše tohoto typu:
Vás věru nezrodila matka česká,
spíš netvorná, zlo sálající saň,
jež nad hlavou nám perutěmi tleská
a stále žádá české krve daň.
Vrchol, národní kletba a vyloučení z národa pak bylo otištěno v Národních
listech. Zní doslova takto:
Jdi k čertu, ohavný zrádče a přimkni se svou pochybnou duševní troškou a
svou mravní mizérií ke komu chceš. Jen neopovažuj se už ani užívati našeho
posvátného jazyka a pokáleti jej svým podlým duchem a otravným dechem. Jdi,
přimkni se k nepříteli, jemuž sloužíš, zapomeň, že jsi kráčel po české půdě,
my tě z našeho národního těla vylučujeme, jakož šerednou hlízu. Jdi, uteč z
této Svaté země, než se pod tebou otevře, aby tě pohltila.
Z těch nadávek lze sestavit celou knihu. Souhrnně řečeno, první čím u
nás Masaryk proslul bylo, že byl nejtupenějším člověkem v Čechách."
© Zdeněk Mahler
© Česká televize