strana 461:

P. prof. Martin Hattala vydal spis latinský "De contiguarum consonantium mutatione in linguis slavicis" (4°, str. 104), v němž důvody i příklady vědeckými, větším dílem ironicky a sarkasticky, opírá se proti veškeré soustavě jazykozpytné Aug. Schleichera. V tomto spisu (str. 60, pozn. 158) vybízí náš učenec slavistu p. Miklosiče, s nímž se skoro na každé straně rázně a vážně potýká, aby konečně buď vyložil, z jakých příčin a důvodů před sedmi lety Rukopis Kralodvorský v podezření bral (Bildung der slavischen Personennamen 1860), aneb aby vyznal, že podezření jeho je neplatné. Měl by p. Miklosič tak učiniti tím rychleji, čím více se sluší, aby se přiznal, že ve věcech, Rukopisu Kralodvorského se týkajících, sám zhusta notně klopýtal, jakž toho bratři Jirečkové (Die Echtheit d. Königinhofer Handschrift 1862, 127) důvody nezvratnými dokázali. J. Kunik, jemuž ve věci té soud nestranný jistě přísluší, má za to, že měl p. Miklosič Büdingra a Feifalika napomenouti, aby ve svých předsevzetích v příčině té byli opatrnější. Podezřívání Miklosičovu i Schleicher uvěřil (Beiträge zur vergl. sprachf. II. 482), ačkoli Miklosič posud ničeho v té věci nedokázal, leda toho, že posud všemu v Rukopisu Kralodvorském nerozumí. Nadějeme se tedy do p. Miklosiče tolik vědecké poctivosti, má-li jaké důvody vědecké proti Rukopisu Kralodvorskému, že jich na boží den vynese, aby byly spatřeny od těch, kteří holým podezříváním neb ostouzením přesvědčení své historické a jazykové nemohou a nechtějí proměniti. Nemá-li pak p. M. takových důvodův, nechť toho nezamlčí, nýbrž ať vyzná zřejmě a mužně: Čechové mají Rukopis Kralodvorský, který jest pravý a velmi hezký, ale mne co profesora Vídeňského tuze netěší.

Národní knihovna v Praze   [sign. 54 D 15078]