Dokumenty rkp. sporu

Cimrman, Smoljak, Svěrák
ČESKÉ NEBE
2008

Seminář Českého nebe se obírá těmito tématy:
Nález hry České nebe; Dymokurské období; Zapíraný český vojevůdce; Flaška a Krabice; Rukopisné padělky.

RUKOPISNÉ PADĚLKY
Prof. Ladislav Smoljak; Dr. Zdeněk Svěrák

Ve hře, kterou uvidíte, přijde řeč i na takzvané rukopisné padělky. Připomeňme si stručně, jak to s nimi bylo. Naše slavné Rukopisy jsou čtyři. Spor o jejich pravost je zajímavý už svou délkou: táhne se bezmála 200 let a stále trvá. Ještě dnes u nás existuje skupina badatelů, která se ustavila jako Česká společnost rukopisná a která si vzala za úkol dokázat jejich pravost. Srbský historik Bojko Kulič loni vtipně poznamenal, že Rukopisy jsou české Kosovo pole.

Tři z těchto čtyř památek spojuje řetěz zvláštních náhod.

Jak asi víte, hlavní roli v kauze rukopisných podvrhů hráli dva dobří kamarádi Josef Linda a Václav Hanka. V době, kdy své rukopisy objevili, bylo prvnímu z nich 27 a druhému 25 let a bydleli spolu v pražském podnájmu u Mádlů. Už na začátku příběhu stojí jeden podezřelý fakt. Josef Linda si při studiu dával pod nohy bezcennou knihu, aby ho nestudily dlaždice. Jednoho dne roku 1816 ho, čert ví proč, napadlo rozpárat její desky, a hle: našel v nich první rukopis: staročeskou Píseň vyšehradskou. Rok nato objevil - náhodou zrovna jeho kamarád Václav Hanka — další vzácnou památku, a to, jak sám uvedl, "pod jarmarou" v komoře kostela sv. Jana Křtitele ve Dvoře Králové. Byl to sešitek o rozměrech 12 x 8 cm a obsahoval 14 básní ze 14. století. Dnes se mu říká Rukopis královédvorský. Když jsme ho nedávno v oddělení vzácných rukopisů Národního muzea na vlastní oči viděli, nechtělo se nám věřit, že kvůli tomuto útlému svazečku o tloušťce cestovního pasu byly popsány stohy učených knih. A že se kvůli nevíře v jeho pravost tolik lidí proměnilo v nepřátele národa.

Ale vraťme se k Hankovi a Lindovi. Oba mladí muži se zamilovali do dcery svých domácích Barbory Mádlové. A byl to Václav Hanka. kdo si Barboru vzal. Na svatbě mu byl za svědka malíř, restaurátor a znalec starých malířských technik František Horčička, správce obrazárny na zámku Zelená Hora. A právě odtud, další šťastná náhoda, přišel Václavu Hankovi, knihovníku Národního muzea, poštou Rukopis zelenohorský.

První, kdo zavětřil, že objevené rukopisy nejsou pravé, byl Hankův a Lindův učitel Josef Dobrovský, světově proslulý slavista.

(Přátelé, abychom se dohodli na úrovni, na které se budeme pohybovat: předpokládám, že nemusím vysvětlovat rozdíl mezi slavistou a slávistou. Josef Dobrovský byl slavista.)

Tak tedy nález Rukopisu královédvorského ze 14. století Dobrovský uvítal, ale když mu Hanka přinesl Rukopis zelenohorský dokonce z 10. století, pojal podezření. Především nedokázal - on, znalec nad všechny - staročeský text rozluštit. Když pak Hanka přes noc text rozluštil, podezření zesílilo. Jako jazykovědec objevil v textu řadu nesrovnalostí a možná si vzpomněl, že žák Hanka si kdysi velmi obratně padělal vysvědčení, a bylo mu jasno. Nalezené památky pak veřejně prohlásil za podvrhy. Netušil ovšem, že se tím nadosmrti odsoudil k roli odrodilce a škůdce národa.

Aby nám, přátelé, nebylo líto, že je naše literární historie nejspíš poskvrněna podvrhem, je dobré vědět, že nebýt Rukopisů, nenapsal by Bedřich Smetana Libuši, výzdoba Národního divadla i Panteonu Národního muzea by vypadala úplně jinak, řada krásných Mánesových obrazů, Alšových kreseb a Myslbekových soch by nikdy nevznikla. A vůbec, že tato milosrdná lež dala národnímu obrození mocnou vzpruhu.

A kromě toho: nejsme v tom padělání sami. Předběhli nás například Skoti. Jejich básník James Macpherson údajně posbíral v horách písně starých Keltů a vydal je jako Ossianovy zpěvy. Taky mu to neprošlo.

A nedávno - k velké nelibosti ruské veřejnosti - se začalo vážně pochybovat o pravosti Slova o pluku Igorově, nejslavnější slovanské památky z 12. století. (Mimochodem do češtiny ji přeložil Václav Hanka!)

Jedním z důkazů, že také vznikla daleko později, je skutečnost, že obsahuje bohemismy. A právě z přítomnosti českých výrazů ve staroruském textu - a teď prosím dobře poslouchejte - soudí profesor Harvardovy univerzity slavista - teď už si doufám rozumíme - slavista Edward L. Keenan, že nechtěným autorem je možná český vědec, který byl v době nálezu této památky v Rusku a napsal tam pro studenty několik textů, ukazujících, jak mohly vypadat hrdinské zpěvy starých Slovanů. A tím vědcem je Josef Dobrovský.

Ale zpátky k našim rukopisům. Kromě Dobrovského se kvůli nim do národní klatby dostali i další popírači jejich pravosti: Antonín Vašek, Jan Gebauer, Jaroslav Goll, T. G. Masaryk a Jára Cimrman.

Posledně jmenovaný ve své knize "Rukopisy dnes a kdysi" napsal:

"Básničky jsou to pěkné a muselo jim to dát, pacholkům, práci, ale podvádět se nemá. Já sám jsem se ve finanční tísni drobného literárního podvodu také dopustil, když jsem prodal Bezručovi své Slezské písně. A dodneška mě to mrzí."

Jak se na morální aspekt literární mystifikace díváme my cimrmanologové?

My dobré úmysly falzifikátorů do jisté míry chápeme. A dovedeme dokonce i pochopit, že je taková práce těšila. Ale vymýšlet si události, které se nikdy nestaly, a postavy, které nikdy nežily, a po léta mystifikovat celý národ, to se nám opravdu, ale opravdu příčí.

PŘESTÁVKA

ČESKÉ NEBE
(Cimrmanův dramatický kšaft)
Premiéra 28.10.2008 v Žižkovském divadle Járy Cimrmana

Osoby:
J. Á. Komenský, Praotec Čech, Sv. Václav, J. Hus, K. H. Borovský, Babička, M. Tyrš, Radecký.

Václav: A teď tu máme ty podvržené rukopisy. Královédvorský a Zelenohorský. Hanka a Linda. Co my s těmi děvčaty uděláme?
Hus: Ta děvčata páchala své hříchy ve dvojici?
Václav: Bohužel.
Komenský: (Otevře svou velkou knihu.) Ten případ je zajímavý tím, že obě ty dívky obelhaly národ, ale pozor! Z upřímné lásky k němu. A teď je suďte.
..........
Komenský: Přátelé, teď se přiznám k něčemu, za co mě možná odsoudíte: mně se ty Rukopisy líbí. Zkoumal jsem je pod lupou a to je vám pěkná práce. Jak obsahem, tak úpravou. Ty iniciály hezky vybarvené. Na tohle jsou právě děvčata šikovnější než chlapci.
Václav: Jak chemický, tak jazykový rozbor potvrdily, že jsou to padělky.
Komenský: Dodnes se o tom dole vedou spory.
Václav: Přátelé, my jsme se tu nesešli proto, abychom rozsoudili, jestli ty básničky jsou pravé, nebo nepravé. My máme rozhodnout, jestli ta děvčata patří do nebe, nebo ne.

Cimrman, Smoljak, Svěrák: České nebe
Cimrmanův dramatický kšaft. Vydalo nakladatelství Ladislav Horáček - Paseka v Praze a Litomyšli roku 2009. Vydání první. Formát 16 x 11,5 cm. Počet stran 71.