(Zpívá se jako: "Jeden kaprál od hulánů.")
1. Poslyšte lidičky málo,
Co se v zemi České stalo,
Co tam jeden udělal:
Rukopisy zfalšoval.
2. Roku tisíc osmistého,
Ještě k tomu sedmnáctého,
Stalo se to neštěstí;
Srdce puká bolestí.
3. Ten, který tu faleš zpáchal,
Václav Hanka se jmenoval;
S Svobodou se ujednal,
Aby Němce oklamal.
4. Vyslali do Němec posla,
Aby z nějakého osla
Dostali pevnou kůži,
Tito fortelní muži.
5. Hanka, když tu kůži dostal,
Šikovně ji připravoval;
Udělal z ní pergament,
Ten nešťastný saframent.
6. Svoboda mu sepsal básně
V němčině nevelmi krásně;
Tyto Hanka přeložil,
Ještě víc je zpotvořil.
7. Študýroval staré listy,
By toho byl zcela jistý,
Jak jsou naši předkové
Psali věci takové.
8. Písmeny si pamatoval,
Zrovna tak je nacajchnoval;
Šikovný byl k tomu dost,
Pro svou velkou fortelnost.
9. Pak to nešťastný saframent
Vypracoval na pergament,
Chtěje tak svět ošidit,
Český národ oslavit.
10. Přišel do Králové Dvora,
Vzal si klíče od kantora,
Pospíchal pak do věže,
Klíčem odemknul dvéře.
11. Šli s ním také jiní páni,
Nemajíce o tom zdání,
Že v jejich staré věži
Vzácný rukopis leží.
12. Když vstoupili do sklepení,
Hanka byl už jak na trní,
Nevěděl, jak to začít,
Ten pergament podstrčit.
13. Když hleděli páni jinam,
Vyvedl svůj falešný klam;
Hodil listy do kouta,
An se žádný nekouká.
14. Pak šel mir nyks dyr nyks k tomu,
Zvolal: Ale u sta hromů!
Mechtych visn vostozis?
To je starý rukopis!
15. Páni mu to uvěřili,
Rukopis mu darovali;
On byl tomu strašně rád,
že je směl tak oklamat.
16. Vydal ten svůj falsifikát,
Chtěje si tím slávu získat,
Německý originál
Také k tomu tisknout dal.
17. V písních těch jest samé lhání,
Starých Čechův omlouvání,
Že nazí nechodili,
Lidožrouti nebyli.
18. Vidíte, lidičky milí,
Jak jsou lidé zatvrzelí,
Že se hříchu neštítí,
Chtíce Němce šiditi.
19. Ale na ten falsifikát
Přišel jinačí advokát:
Büdinger Maxmilián,
Velmi přeučený pán.
20. Ten snadno za malou chvílku
Přišel pravdě na kobylku;
Třeba česky neuměl,
Přec to z gruntu vyzvěděl.
21. Dokázal křesťanstvu věrně,
Že šibalství malicherné
Jest od Hanky strojeno,
Od něho však zjeveno.
22. Že ty bubny tam zmíněné
Byly škopíky dřevěné,
Na které se zvonilo,
Neb snad na mráz troubilo.
23. Poděkujme Bohu za to,
Büdingra že stvořil na to,
By zmařil svou moudrostí
To slovanské šibalství.
Fr. Brzobohatý.
Národní knihovna v Praze [sign. 54 K 11721]
Poznámka:
Píseň poutnická Mořice Trappa má přidanou jednu sloku a jinak je téměř shodná
s Písní Františka Brzobohatého.
Píseň poutnická.
1. Poslyšte lidičky málo,
... ... ...
23. Poděkujmež Bohu za to,
že dal Němcům rozum na to.
By Slovanskou šalbu hned
Poznali na první zhled.
24. Děkujeme též Büdingrovi,
že dal k tomu podnět nový
By pravda na svět vyšla
Lež k zahanbení přišla.