Ondřej Mrázek
J. A. Pitínský: Bohémství polétavého anděla
Literární noviny dvojčíslo 30-31 (28.7.2011), strana 4 a 5:
Rozhovor
O posedlosti divadlem, vlastenčení s Jiřím Kuběnou, kradení hlasu Jakuba
Demla, švandě a matematice Petra Lébla, omamném okouzlení rukopisy, Konci
masopustu, právu na stávku a o napětí mezi dobrem a zlem jsme si povídali
s jedním z nejosobitějších českých divadelních režisérů Janem
Antonínem Pitínským.
O.M. Právě se zotavujete po mozkové příhodě. Znamená to, že se
chystáte omezit režijní práci v divadle?
J.A.P. Ano, ano, ale nedbám toho. Ostatně zbývá už jenom pár
kousků, které bych rád inscenoval. Například bych rád připravil představení,
jehož téma mi nabídlo Národní divadlo - Příběh Rukopisů královédvorského a
zelenohorského. Nu, to by bylo osudové, neboť jsem teprve asi dva měsíce
členem České společnosti rukopisné a příběh tak zvaných bojů o rukopisy
považuji za závratný a symbolický.
O.M. Jak jste se vlastně ke sporu o rukopisy dostal?
J.A.P. Dříve strhující knížkou Miroslava Ivanova, který udělal
dobře, že si jako průvodce historií vzal profesora Šonku - ten byl tehdy
zastáncem pravosti rukopisů.
Po nějakém čase jsem náhodou četl hloupou Slomkovu polemiku s dílem
jakéhosi Julia Enderse, jehož jsem tenkrát neznal. Způsob a všechna ta hrubá,
skoro kavárenská ironie jistého Slomka mě najednou přesvědčila o tom,
že pravdu zřejmě stejně bude mít Julius Enders, což, jak jsem zjistil, byl
fenomenální jazykovědec, s jehož dvěma zásadními díly o rukopisech
se dodnes nikdo pořádně nevyrovnal.
Potom, když jsem si v různých překladech přečetl rukopisy, doslova jsem
se do nich zbláznil, neboť jsem nějakým průrazem zjistil, že je to poezie
zcela světová, ne okrajová, ale úchvatná, hodná Máchy a Erbena. A navíc,
dodnes nikdo ještě nestihl dokázat, že to napsali slabouncí pisálci Linda a
Hanka. Protože to nenapsali!
O.M. Takže vy jste přesvědčen o pravosti rukopisů?
J.A.P. Mé znalosti nejsou takové, že bych mohl říci: ano,
rukopisy jsou pravé. Mám ovšem jakýsi sklon - já, chudák - důvěřovat Endersově
Jazykovědnému rozboru Rukopisů zatím víc než třeba Vodičkovi, přičemž poslední
edici s doslovem Dalibora Dobiáše považuji za vynikající. Mně jde o to
pomoci obhájit, že jde o zcela závratný text! Přišla zkrátka doba
procitnout a vidět, že rukopisy musí stát vedle Máje. Taky proč by to Mácha
tak miloval, nebo Erben?
Poznámka:
Z rozhovoru O. Mrázka s J. A. Pitínským jsem vybral jen otázky, týkající se
Rukopisů. (JAG)
Literární noviny
Týdeník pro kulturu a politiku. Ročník XXII.
Vydavatel Miroslav Pavel. Šéfredaktor Petr Bílek.
http://www.literarky.cz/
© Literární noviny