Při čtení Rukopisu
 
         Před mým zrakem vystupují živě
         na té drahé rodné české nivě
         reků dávných hajné postavy:
         hrdost v čele, svatý zápal v oku,
         bujarost a síla v každém kroku,
         v srdci oheň lásky sálavý
         k domovině, k předkům, zvykům dávným,
         jenž je k činům rozněcoval slavným,
         drzý nepřítel když hyzdil klín
         vlasti drahé surovými činy,
         chtěje spoutati svobody syny,
         hájů svatých znesvěcuje stín. -
         Kdož by neznal ony bohatýry,
         o nichž plný nadšení a víry
         pěvec Rukopisů našich pěl
         píseň plnou k vlasti lásky vroucí,
         mluvou ryzí, krásy nehynoucí,
         jíž hlas dávný předků našich zněl:
         Záboj, Slavoj "zápolena zraky"
         rozptylují nepřátelské mraky,
         jež se snesly na zem milenou. -
         Hrdinové dávní, darmo s hlavy
         vám teď ruka, smutné lačná slávy,
         trhá aureolu vznešenou;
         zjev váš všechen kritiky své noži
         rozbírá jak liché falše zboží.
         Marná práce! Démant nezmaří.
         Zlovůle ni nejostřejší hroty
         neporuší ušlechtilé hmoty;
         ještě jasněji skvost zazáří!
         V srdcích českých věčně budou žiti,
         lásku k vlasti v nitru našem vznítí
         luhů rodných dávní rekové.
         Po letech nám duši rozehřeje
         hymna vznešená, jež o vás pěje;
         neboť, kdo vás slavil v písni své,
         jistě cítil více lásky k vlasti
         než ti, v hrob co vás chtějí klásti!

Pölzelbauerová Leopolda   (1861-1942)   Odborná učitelka, básnířka, beletristka, překladatelka, členka Čsl. spol. rukopisné.

Městská lidová knihovna v Praze   [sign. D 2800]