Bohuslav Borovička
Pře o rukopisy dosud trvá
PRÁVO (23. října 2001)
Velké pozdvižení nastalo, když zámecký úředník na Zelené Hoře Josef
Kovář objevil v roce 1817 rukopis, v němž byl opsán soud, ve
kterém kněžna Libuše rozsoudila majetkový spor bratrů Chrudoše a Šťáhlava.
Rukopis, dokládající dávnou existenci českých kmenů a jejich civilizační
vyspělost, tehdy značně posílil národní sebevědomí a hnutí za národní
obrození. Josef Kovář sice poslal svůj nález nejvyššímu purkrabímu
Království českého hraběti Kolowratovi anonymně, ale zelenohorský zámecký
pán Rudolf Colloredo Mansfeld záhy zjistil, jak se věci mají. Kováře ze
zámku vykázal a nechal zničit mnoho vzácných českých knih, které se v
zámecké knihovně nacházely. Rukopis zelenohorský, který je uložen
v Národním muzeu, tvoří osm stran textu, psaného na pergamenu. Spolu s
Královéhradeckým (sic!) rukopisem jsou oba dokumenty předmětem dosud
nevyřešených sporů. O jejich pravosti pochybovali Josef Dobrovský i
pozdější prezident T. G. Masaryk, zastáncem jejich pravosti byl
např. František Palacký. Posudek Kriminalistického ústavu z roku 1967 tvrdí,
že stáří rukopisů neodpovídá jejich datování. V poslední době se však
znovu objevily názory, které se stavějí za pravost rukopisů. (Pokud vás
aktuální dění kolem rukopisů zajímá, zkuste na internetu stránku:
http://kix.fsv.cvut.cz/rkz)
© Bohuslav Borovička