Rukopis Kralodvorský
Staročeské zpěvy hrdinské a milostné.
1921
Dopisnice IX: 

      O p u š t ě n á.

      Ach, vy lesy, tmavé lesy,
      lesy Miletínské!
      K čemu vy se zelenáte
      v zimě, létě rovně?

      Ráda bych já neplakala,
      nermoutila srdce:
      ale řekněte, dobří lidé,
      kdo by neplakal zde?

      Kde můj otec, otec milý?
      pohřben v rovečku!
      Kde moje máti, dobrá máti?
      travička na ní roste!

      Není mi bratra, není mi sestry,
      jinocha mi vzali.

Dopisnice X: 

      Ž e ž u l i c e.

      V širém poli doubek stojí,
      na doubku žežulice;
      zakukávala, zaplakávala,
      že není vždy jaro.

      Jak by zrálo žitko v poli,
      kdyby vždy jaro bylo?
      Jak by zrálo jablko v sadě,
      kdyby vždy léto bylo?

      Jak by mrzly klasy v stohu,
      kdyby vždy jeseň byla?
      Jak by děvě těžko bylo,
      kdyby vždy sama byla?

Dopisnice XI: 

      S k ř i v á n e k.

      Pleje děva konopí
      u panského sadu,
      ptá se jí skřivánek,
      proč je žalostiva?

      Jak bych se mohla radovati,
      malinký skřivánku?
      Odvedli mi milence
      v kamenný hrádek.

      Kdybych pérko měla,
      psala bych lístek,
      ty malý skřivánku,
      ty bys s ním tam letěl.

      Nemám pérka, nemám blánky,
      bych psala lístek:
      pozdravuj drahého pěním,
      že zde hořem chřadnu.

Vydávaje na dopisnicích reprodukce kreseb Josefa Manesa k Rukopisům, rád bych provodil toto vydání několika větami. - Dopisnici považuji za dnešních dnů za nejvhodnější formu popularisování umění. Dokud budou vydávána význačná díla našich předních umělců ve vzácně vypravených edicích, malým lidem cenou nedostupných, nelze žádati, aby české umění vykonalo poslání, jež je jeho nejvlastnějším účelem: aby prostoupilo náš život, vniklo do srdcí lidu a vymanilo nás z vlivů, s nimiž nemáme ničeho společného. Dle mého mínění je osudnou chybou, že příliš obdivujeme vše, co k nám přichází z venčí, aniž bychom se ohlédli po tom, co leží na dosah ruky. Obávati se dáti širším vrstvám do rukou umělecké dílo, je bláhovostí. Hájí-li u nás ještě toto stanovisko někteří lidé, myslím, že to jsou jen pavouci, jižto by rádi u nás představovali šlechtu alespoň ve smyslu literárním, ač ani k tomu nemají sil.
Rukopisy, domnělé dokumenty staré české kultury, jež u nás vykonaly mnoho, třebaže jsou falsem, a snad ani nezasloužily odsudků, jimiž byly zahrnuty, staly se i Josefu Manesovi popudem k dílu, z něhož vychází naše národní umění. Josef Manes ukázal zejména kresbami k Rukopisům nové cesty českým umělcům, a lze říci, že byl šťastným případem českého umění národního, jež bez Manesa sotva by bylo myslitelno. V dobách formové strnulosti a bezživotného komponování vytvořil Manes, bojuje úporně s nepřízní osudu, nechápán a přehlížen, novou formu uměleckého projevu, naprosto odchylnou od tehdejšího způsobu uměleckého vyjadřování se. Čerpav z prvků lidových, studuje kroj lidu zejména na Slovensku a Moravě, dovedl ze zdrojů národních vytěžiti umění tak svérázné, že je s podivem, jak jedinec, jehož běh života je takřka tragedií, zmohl úkol tak podivuhodný. Lze-li říci o všech dílech Manesových, že jsou hlubokým projevem českého života, dosvědčují zejména Rukopisy, co nevyčerpatelného bohatství leželo nezužitkováno v lidu, co živné síly bylo lze vytěžit ze zdrojů nezkalených cizorodými nánosy. Je ovšem nutno si uvědomiti, kolik obtíží bylo Manesovi překonati, aby došel cíle, jaké píle bylo třeba k podmanění si úžasného materiálu, by vytvořil dílo tak silné a zdravé. Manesovi bylo studovati nejen současné typy lidu, svérázné jeho kroje a zvyky, ale vraceti se i do zašlých dob, probírati se dochovanými zbytky české kultury, prokreslovati iniciály starých knih a kancionálů, obírati se zbraněmi a šperky doby pohanské, ba zabývati se starobylými památkami stavitelskými. Když posléz sneseno bohatství materiálu, bylo mu tříditi, odkládati a vytvářeti... Četné náčrty k jednotlivým obrazům dosvědčují, kolikrát Manes promyslil každý z detailů svých kreseb. Žel nebylo Manesovi dopřáno propracovati listy, které se dochovaly v náčrtech, nejsouce provedeny v dřevorytu, čímž Rukopisy staly se torsem. Tento osud byl přivoděn nedostatkem pochopení pro Manesovu práci.
Kresby k Rukopisům počaly vycházeti v sešitech v letech padesátých minulého století. O dílo však nejevila česká veřejnost nejmenšího zájmu. Přihlásiloť se k odebírání, dle podání, sotva pět odběratelů. Praví se též, že bylo Manesovi zazlíváno jeho rozhodnutí Rukopisy doprovázeti kresbami, neboť v té době vzplanul o jejich pravost úporný boj. Jisto však je, že ani v pozdějších letech nebyla tato z nejvýznačnějších prací Manesových chápána, neboť, když r. 1876 vydala Umělecká beseda pro své členy Rukopisy jako premii, vraceli ji členové s obhroublými poznámkami.
Český člověk dnes sáhne po tomto vydání kreseb k Rukopisům zajisté s radostí, ježto, pokud vím, nebyly v celku nikdy tak přístupně vydány. Reprodukce, jichž jsem použil za tisku těchto dopisnic, bylo přizpůsobiti velikosti těchto. Použíti na nich staročeského textu zdálo se mi při jejich účelu nevhodné a kde bylo lze, vtěsnal jsem do rámce kreseb celý text veršů, příkladem u Žežulice a Skřivánka. Ještě jen bych rád upozornil milovníky knih na pozoruhodné luštění ornamentální výplně textových stran Rukopisův, jež jsou vskutku i se stránky dobře vypravené knihy výborně řešeny, a lze říci, že Manes byl první u nás, který se pokusil povznésti k umění úpravu knihy.


Manesovy dopisnice
Umělecky cítící člověk používá ve styku se svými přáteli pouze vkusných dopisnic. Manesových dopisnic jsou nyní vydány tři serie, a jsouce pečlivě tištěny na pěkném bílém kartonu, vyhoví i nejvybranějšímu vkusu.
Jednotlivé serie lze obdržeti u veškerých knihkupců neb v obchodech dopisnicemi po 1 koruně. Nejsou-li snad v některém místě na skladě, pište o ně Stan. Klikovi, Král. Vinohrady, Korunní třída č. 27. 

       D O P I S N I C E

       Josef Manes: Rukopis Královédvorský

    1.   Josef Manes. Kresba dle podobizny z roku 1848.
    2.   Zaboj a Slavoj    (I.)
    3.    - " -            (II.)
    4.    - " -            (III.)
    5.    - " -            (IV.)
    6.   Ctimír a Vlaslav  (V.)
    7.   Zbihoň            (VI.)
    8.    - " -            (VII.)
    9.    - " -            (VIII.)
   10.   Opuštěná          (IX.)
   11.   Žežulice          (X.)
   12.   Skřivánek         (XI.)
Rukopis Kralodvorský
Staročeské zpěvy hrdinské a milostné. Kresby Josefa Manesa. K tisku upravil a vydal Stanislav Klika, Král. Vinohrady, Korunní třída číslo 27. Vytiskla Lidová knihtiskárna J. Skaláka a společ. v Praze (1921).
©  Jaroslav Gagan
©  Česká společnost rukopisná