RUKOPIS KRÁLODWORSKÝ.
1819

Rukopis Králodworský.
staročesky
novočesky
veršů strana
Oldrich a Boleslaw Oldřich a Boleslaw 61 (s. 2 až 7)
Benes Hermanow Beneš Hermanow 76 (s. 6 až 15)
Jaroslaw Jaroslaw 289 (s. 14 až 39)
Czestmjr a Wlaslaw Čestmjr a Wlaslaw 229 (s. 38 až 59)
Ludise a Lubor Ludiše a Lubor 136 (s. 60 až 71)
Zábog, Slawog a Ludiek    Zábog, Slawog a Ludjk    254    (s. 72 až 95)
Zbyhon Zbyhoň 106 (s. 94 až 103)
Kytice Kytička 32 (s. 104 až 107)
Gahody Gahody 42 (s. 106 až 111)
Gelen Gelen 35 (s. 110 až 113)
Roze Růže 16 (s. 114 až 115)
Zezhulice Žežhulička 12 (s. 114 až 117)
Opusténa Opušténa 14 (s. 116 až 119)
Skrsiuanek Skřiwánek 16 (s. 118 až 119)
Zakrakocie whrdie wr - - - Zakrakoce w hradě wr - - -
Prwnj odřezek
Na druhé straně
Druhý odřezek
Na druhé straně
Omylowé tisku
Wyswětlenj zastaralegšjch a zatmělegšjch slow.

Die Königinhofer HANDSCHRIFT.
Eine Sammlung lyrisch - epischer Nationalgesänge.
Aus dem Altböhmischen metrisch übersetzt von Wenzel Swoboda von Nawarow.
Herausgegeben von Wenzel Hanka.
Prag 1819, gedruckt bei Gottlieb Haase,
(in Kommission bei J. Krauss.)

Die Königinhofer HANDSCHRIFT.
Píseň
Počet veršů
Strana
Vorerinnerung (s. 1 a 2)
Ulrich u. Boleslaw 62 (s. 3 až 5)
Benesch Hermanow 84 (s. 5 až 8)
Jaroslaw 302 (s. 9 až 21)
Czestmjr u. Wlaslaw 265 (s. 21 až 33)
Ludische u. Lubor 142 (s. 33 až 38)
Zaboj, Slawoj u. Ludiek    279 (s. 39 až 50)
Zbyhon 114 (s. 50 až 55)
Das Sträusschen 32 (s. 55 až 56)
Die Erdbeeren 43 (s. 56 až 58)
Der Hirsch 40 (s. 58 až 60)
Die Rose 16 (s. 60 až 61)
Der Kukuk 12 (s. 61)
Die Verlassene 14 (s. 61 až 62)
Die Lerche 16 (s. 62)
Krächzt im Schloss ein - - -   1 (s. 62)

PŘIPOMENUTJ.

Gako Řekowé, Plawci Argonštj, Hrdiny před Trogj, a sedmero Reků na bogištjch Thebánských - gako tito swého Homéra, Aeschyla a Orfea nalezli; tak zpjwali naši Lumjrowé a Zábogowé slawné činy starobylých Hrdin, wálky knjžat, krwawé půtky zemanů, slasti a strasti lásky a giná podobná dobrodružstwj; toho nám poskytuge důkaz tento wýborný zlomek lyricko - epických nerymowaných národnjch zpěwů, o nichž práwem Dobrowský we swé historii českého gazyka prawj, že Wšecko přewyšugj, co se posud starých básnj našlo.
Bylo to w loni dne 16. zářj co sem poklad ten w Králowé Dwoře we sklepě w kostelnj wěži, přebjrage se w žižkowských střelách, našel. Na prwnj pohled zdály se to býti latinské modlitby, ale gaká radost hnula srdcem mým, spatře že to česky, a gak zrostala radost ta, když sem čjm dále tjm wjce wýbornosti a přjgemnosti nacházel! Přebudiž bohužel! že toho gen 12 malých listků a dwa uzaučké proužky ostalo. Gest to na pergameně drobnaunkau literau psáno, a podlé liter saudj P. Dobrowský, že to bylo mezi 1290 a 1310 přepisowáno, skládáno pak zwlášt některých kusů, mnohem dřjwe. Tjm wjce gest k politowánj nenahraditelná ztráta ostatnj částky, která této zachraněné ani přirownána býti nemůže; neboť celé sebránj záleželo neyméně ze třj knih, gakož widjme z nápisů pozůstalých kapitol třetj knihy. Co w sobě prwnj a druhá kniha zawjrala, nesnadno gest se domeyšleti, protože žádných znánj nezůstalo: neyspjše delší hrdinské zpěvy. Kdyby každá z těch 25 chyběgjcjch kapitol gen dwě básně byla obsahowala, tedy se giž gen z třetj knihy 50 básní ztratilo!
Kdo nám nynj powj gména Skladatelů? Kdo toho, který ge s takowau chutj w gedno sebral? Nezpjwaliť toliko mužj obecnj, mnohý statečný Rytjř básnil swau pjseň an meč a přjlbice w kautě spočjwali. Zdaž sám král Wáclaw, otec Otokarův (+ 1255) nezpjwal česky? - a snad některé geho pjsně Němci sobě přeložili, gemu se tjm zachwati chtjce. [1] Zdaž neštiastný Záwiše Wjtkowic, který 1292 stiat byl, zdaž on u wězení některau částku těchto zpěwů nesložil? aneb snad sebránj toto sám nepořádal? Newidělli Hagek a snad i Balbjn rukopisy geho? [2] - Pročby Čech německy zpjwal? Zpjwalť Lumjr geště dřjwe, a slowy i pěnjm pohýbal Wyšehrad i wše wlasti! Mámeť "Ha ty náše slunce!" mámeť i pjseň Wogtěchowu. [3]
Těmito Zpěwci a gich Pjsněmi pučelo se sjmě krásných wědomostj: neskonalau wnadu, neynewinněgšj radost, neywznešeněgšj rozkoš wléwali w žiwot Národů. Mnohý zwuk nám na wěky zašel: mnohé pjsně snad geště w puchu tmawých a zasutých sklepů práchniwěgj, neboť málo co wzteku přepiaté horliwosti ušlo.
Nalezený Rukopis kladu tuto pjsmě od pjsmene gak na pergameně stogj, gediné werše pro pohodlnost čtenářů na řádky rozděliti sem se osmělil. Pro lepšj wyrozuměnj gazyka starého odsjlám na I. a II. djl Starob. Skládanj, kdežto sem o neypotřebněgšjch wěcech staročeské Gramatyky pogednánj položil. Obnowené moge wyloženj nedosáhlo a dosáhnauti nemůže důkladnosti a krásy půwodnjho čtenj, neboť sem musel mimo giné zwlášť Dualy a zastaralé prosté minulé časy (Praeterita narrativa neb historica, též Part. pass. Praes. nedozjram, sražem, naplniema; Dat. pl. augm. Tatarowóm, Bohowóm & c.) což řeči newyrownané určitosti, ráznosti a žiwosti dodává, w množný počet, a djlem w složené minulé časy djlem w budaucj proměniti.
Ruské přeloženj pro nedostatek pjsma zadržeti se muselo.

W Praze dne 16. zářj 1818.
HANKA.
[1] J. G. Eccardi hist. stud. etym. p. 165.
[2] Tu mnoho rozlicznych pjsnj slozil, neb byl muz dosti uczeny a wyborny zpiewak. Kronyka Hag.
     Ubi multus lepidasque in fortunae suae solatium cantiunculas, quas manuscriptis codicibus saepius inveni, compusuit. Epit. hist. p. 296
[3] Starob. Sklad. djl I. str. 200 a III. 250.

RUKOPIS KRÁLODWORSKÝ.
Sebránj lyricko - epických Národnjch Zpěwů, wěrně w půwodnjm starém gazyku, též w obnoweném pro snadněgšj wyrozuměnj, s připogenjm německého přeloženj. STAROBYLÝCH SKLÁDÁNJ djl zwláštnj. Wydán od Wáclawa Hanky. W Praze u Bohumila Haze a Joz. Krause. 1819. Stran 4 + 119 + 7. Nákladem Wydawatelowym.
Die Königinhofer HANDSCHRIFT.
Eine Sammlung lyrisch - epischer Nationalgesänge. Aus dem Altböhmischen metrisch übersetzt von Wenzel Swoboda von Nawarow. Herausgegeben von Wenzel Hanka. Prag 1819, gedruckt bei Gottlieb Haase, (in Kommission bei J. Krauss). Stran 62 + titulní list.

Knihovna Akademie věd ČR  [sign. H 1479]

©  Jaroslav Gagan
©  Česká společnost rukopisná