Ferdinand Schulz
Josef Jungmann.
1873
Strana 87 a 88:

Též učiněný v těch dobách nález svrchovaně slavných památek písemných z šedé dávnověkosti české, objevení rukopisu zelenohorského a královédvorského, naplnilo mysl Jungmannovu nevýslovným potěšením. Uvítalť oba skvělé důkazy vysoké, převzácné vzdělanosti a ohlasy hrdinských činův našich praotcův s nadšením nejvroucnějším. Poslal hned Markovi opis Záboje a Libušin soud mezi nejprvnějšími přečetl, spořádal a novočeským smyslem vyložil. Za příčinou těchto drahocenných, na velikou pýchu a potěchu naši šťastně zachovaných zbytkův z bohatého, samostatného života českého v časích nejstarších, Jungmann octnul se zase na krutých sporech s - Dobrovským. Tento učenec považoval a co nejdůrazněji prohlašoval oba rukopisy, Zelenohorský i Královédvorský za podvod, za věc padělanou a na ošálení veřejnosti podvrženou nějakým falešníkem, jejž nazýval "padouchem".
Poněvadž Jungmann pravosti těch velikých nálezův neohroženě hájil, Dobrovský neostýchal se i jeho vyznačovati co strůjce podvodu při rukopise královédvorském. Jungmann zmíňuje se o tom Markovi, v nedostižné šlechetnosti a jemnosti své mysli připojuje božsky naivně: "Blázen, já mu dám sto zlatých, když on to dovede, a každému jinému!" Spor o pravost Libušina soudu a rukopisu královédvorského vedl Dobrovský se všemi obhájci těch národních klenotův, zvláště pak s Jungmannem v rozpravách a korrespondencích domácích, jakož i v zahraničních listech literárních a vědeckých, až do své smrti (1829); i odešel v zatvrzení svém. -

Josef Jungmann.
Sepsal Ferdinand Schulz. Matice lidu ročníku VII. číslo 3. Nákladem spolku pro vydávání laciných knih českých. V Praze 1873. Formát 15,5 x 9,5 cm. Počet stran 132.

Městská lidová knihovna v Praze   [sign. 39 A 1358]

©  Jaroslav Gagan
©  Česká společnost rukopisná