Renáta Tyršová
Doslov
1918
RUKOPIS KRÁLOVÉDVORSKÝ
Staročeské zpěvy milostné.

Strana 17 až 19:

D o s l o v

Roku 1917 se naplnilo šedesát let, co Josef Manes kreslil první listy k dílu, které podnes, byť i ostalo kusým, jest nejoriginálněji vypraveným ilustrovaným básnickým dílem českým. Publikace šedesát let stará zdá se nám dnes dílem jako vyrostlým na základě moderních zásad o výzdobě knihy, zásad, které k nám pronikly ze západu, hlavně z Anglie, kde William Morris a jeho družina byli prvními hlasateli jejich.
Josef Manes ovšem vytvořil toto dílo nikoli jako odlesk hesel sem z ciziny zavátých - Morrisova činnost mu ani nemohla býti známa - nýbrž ze zdravého pudu vlastního, sám ze sebe. V ovzduší jiném, nežli byla hluchá tišina našeho života na rozhraní let padesátých a šedesátých, práce ta by byla musila nalézti následovatele a byla by se musila státi východiskem zdravé reformy výzdoby knižné.
Nic tak hlasitě nemluví o ubohosti našich poměrů v těch letech jak okolnost, že první sešit ilustrovaného RK. zapadl bez povšimnutí. Tři roky před tím ohlásil Mikovcův "Lumír" suše, že se chystá dvojí ilustrované vydání RK., a to jedno s ilustracemi od Trenkwalda a Svobody, druhé s ilustracemi od Josefa Manesa. Když první sešit vyšel, nezmínil se o něm ani Lumír, ani který jiný z časopisů pražských. Přihlásilo se prý pět odběratelů, - teprv o tři roky později nalezlo se české pero, které s uznáním a lítostí tuto okolnost zaznamenalo: bylo to v Rodinné kronice Nerudově, v průvodním textě k podobizně Manesově.
Karel Bellmann, tehdy snad nejčilejší z pražských nakladatelů, pro nějž Manes již od roku 1855 kreslil titulní listy, záhlaví a různé ilustrace do časopisu "Erinnerungen", smluvil s Manesem ilustrované vydání Rukopisu královédvorského roku 1857. Snad měly kresby býti vydány také s textem německým, - zachovaly se aspoň některé skizzy, do nichž Manesem je vepsán německý překlad RK. Manes dal se do práce hned a se zápalem: rokem 1857 jsou označeny Žežulice a Skřivánek i druhý list k Záboji. O rok později teprve Manes nakreslil třetí a čtvrtý list k Záboji, titulní list má datum 1859, ostatní ilustrace jsou bez data. Je zřejmo, že Manes se jal komponovati ilustrace bez soustavného postupu, řídě se spíše zálibou v tom onom tématě, jak se mu svým rázem zamlouvalo, nežli ohledem na soustavný postup, kterým nakladatel mínil sešity vydávati. Tak se stalo, že nedokončil ani ilustrování písně o Záboji; poslední obraz ostal již neproveden. Ze tří návrhů k němu byl jeden z variantů majetkem dr. Riegra, druhý je v Rudolfině, nejvýmluvnější z trojího toho řešení chová ve svém majetku Umělecká beseda.
K druhé básni RK. (Čestmíru) Manes měl úvodní ilustraci zcela propracovanou; u Brendamonta v Düsseldorfě byla zdařile ryta, štoček však kamsi založen a teprv po letech se objevil v Praze. Druhá ilustrace k téže básni ostala skizzou jen povšechně načrtnutou; o ilustrování dalších hrdinských zpěvů Manes již se nepokusil. Lze to vysvětliti jednak nechutí přirozeně vzniklou z netečnosti, s kterou byl přijat prvý sešit, jednak také z rázu zpěvů samých, kteréž Manesově obraznosti nepodávaly tolik vítaných podnětů jako zpěvy obsahem tíhnoucí k pohanské, ryzeji slovanské době. Za to jej plně zaujaly zpěvy milostné.
Známe mimo ilustrace dřevorytem reprodukované několik náčrtků k Jelenu, ke Kytici i k Róži.
Nakladateli nebylo ovšem lhostejno, že Manes nedodává svých kreseb v soustavném pořadě a pravidelně. Ke konci roku 1857 mu Manes přinesl skoro zároveň několik kreseb, pak minulo mnoho týdnů, kde nižádné naléhání ho nepřimělo k další dodávce, - "netřepu svých komposic z rukávu," - namítal umělec suše příteli nakladateli a pracoval po svém.
Pracoval po svém, totiž připravoval se k práci podrobným a mnohostranným studiem. Kresby samy, jak vlastní ilustrace, tak ornamentální orámování stránek, jsou ovšem dílem přímé intuice, ale archeologická předprava Manesova nebyla skrovná. Tyto studie Manesovy nesmíme si představovati tak, že pro každý obraz, pro každou stránku šel si hledat vzorů a příkladů do Musea. Manes navštěvoval Museum, naše tehdy jediné národní museum, již před tím, nežli se jal ilustrovati Rukopis, a ovšem též při práci o něm. V jeho skizzovních knížkách je plno svědectví tohoto studia jeho. Také z hotových ilustrací k RK. můžeme takřka dokázati, co ze sbírek musejních, tehda arciť mnohem chudších nežli jsou nynější, si okresloval. Manes vycházel ovšem z předpokladu, že, co v české půdě z doby předhistorické bylo nalezeno a na světlo vyneseno, jest původně české neb aspoň slovenské. Dnes arciť víme, že meče, které našim hrdinům dal do rukou, jsou meče tvarů gallských, že náhrdelníky, které na plecích Slavojových a Čestmírových tak pěkně se nesou, jsou věrně podány podle krásného zachovaného exempláře v periodu hallstadtské kultury kladeného, avšak nápadně podobného sponám druhdy na Detvě primitivně robeným. Víme také, že přílbice, kde jich užil, jsou volně přetvořeny podle vzorů přílbic antických - se správným porozuměním posadil Manes tyto přílbice na hlavy cizinců; naši rekové jsou prostovlasí, neb mají kožené čapky. Mlaty, kruhy na ramenou a nohou, patky na pasech mají také své vzory v předhistorických sbírkách musejních.
Manes tvořil formy a ornamentiku vědomě i bezděčně na základě toho, co pokládal za nejvíce rázovité a prvotně slovanské z výtvarných projevů přítomnosti a minulosti. Z minulosti byly to mimo předměty z výkopů výše zmíněné umělecké památky ze století jedenáctého a dvanáctého, najmě malby zdobící rukopisy z těch dob; z přítomnosti byly to primitivní projevy svérázného cítění uměleckého, které postřehl v krojích a ornamentice lidu slovanského, v dědinách takřka nedotčených cizími vlivy kulturními.
Z kroje, jaký Manes na začátku let padesátých ještě zastihl pod Tatrami v původní neporušenosti, vybral si prvky, o kterých vytušil, že náležejí původem v dobu, kdy český lid se odíval způsobem svérázným a jednotným, cizími vlivy neporušeným. Odtud pochází "širica" "s cymbálem", kterou má přehozenu postava na titulním listě, odtud "košula" se širokými rukávy, odtud primitivně sešité krátké kožíšky; odtud oplečí, v která ženy a děvčata jsou oblečeny, "rubac" se "stonkou", který má na sobě dívka v Róži, odtud šatka kolem hlavy, otočená na postavě Opuštěné, odtud i obuv - "pančochy" s ozdobným okrajem (Žežhulice) a krpce s řemínky nad kotníky omotanými, odtud konečně i vrkoče, v které vlasy některých mužů jsou zapleteny. Žádného z těchto motivů krojových Manes arciť neužil tak, jak jej pod Tatrami spatřil a ve skizzovní knihu svoji přenesl, vše je stylisováno, zjednodušeno a celkovému nesenému výrazu přizpůsobeno. Tak se věc má také s románskou ornamentikou, pro kterou Manes měl tak vyhraněnou zálibu. Zamlouvala se mu svojí primitivností a kromě toho Manes myslil, jako tolik archaeologů našich, že se tu zachovaly stopy vlivů onoho východu, z něhož vyšli věrozvěstové slovanští.
Mezi Manesovými skizzovními knihami a mezi jeho studiemi zachovalo se mnoho kreseb, z kterých můžeme přímo rozpoznati, které z rukopisů v zemském museu, v universitní knihovně a jinde a také v cizině studoval a si okresloval. Motivy, jichž užil v ornamentice výzdoby Rukopisu královédvorského, jsou blízké motivům z Vyšehradského kodexu a z Mater verborum, v nichž také studoval ráz písmen.
Taková byla Manesova předprava k práci o ilustrovaném vydání Rukopisu. Vidíme na skizzách, které se zachovaly, že již v nich i mnohé podrobnosti načrtl, co rytec měl provésti, nakreslil s celou určitostí a jasností oněch jedinečných měkkých linií svých, které na každém kousku papíru jím pokresleném projevují neomylně jeho ruku. Není vlastně ani divu, že nenalezl rytce, který by mu zcela byl vyhověl. První ilustrace ryl mu Gaber, opravy byly ovšem nemožny, jelikož štočky ryty v Německu. I dojel si tedy Manes do Drážďan a přivezl si odtud osvědčeného umělce dřevorytu, Roloffsa, žáka Birknerova; od tohoto pochází většina ilustrací po r. 1857 rytých. Manes byl při provádění svých komposic velice choulostiv, div že si nerval jemných plavých vlasů svých, když něco nevypadlo přesně tak, jak si přál.
Také s písmem měl zlé potíže. Písmo na titulním listě si ovšem nakreslil sám, - je to ono rázovité písmo charakteru 13. stol., které jsme si zvykli označovati za manesovské. Typy ostatní musil arciť voliti z tehdejší zásoby; také co do tónování papíru nebylo těch možností volby, které jsou za doby naší.
K těmto obtížím zevním ještě nakladatel přidával další svým spěchem a také obavami z peněžních obětí, vyplývajících z požadavků Manesem na úpravu knihy kladených. To vše nebránilo svěžesti jeho tvoření. Vytvořil prvním sešitem ilustrovaného Rukopisu dílo výzdoby knižní, které ve své době je zcela výjimečné. Podle tohoto prvého sešitu Manesem i co do výzdobného orámování provedeného, lze souditi, jakým skvostem by bylo bývalo dílo celé.
Není to kniha s ilustracemi, jako je většina ilustrovaných publikací tehdejší doby, nýbrž ucelený výtvarný doprovod básnického díla, v kterém figurální výzdoba je sloučena v jedno s rámováním a v kterém slovo přiléhá k obrazu a k slovu obraz a nejen obraz, nýbrž také celá výzdoba stránky. Jako v starých vyzdobených rukopisných knihách každá stránka je jiná, každá jinak je řešena a každý ten rámec ornamentálný patří k textu do něho vsazenému, jsa proniknut onou jemně cítěnou symbolikou slovanskou, kterou též zvučívají naše nejlepší písně lidové.
Nad alegorií milostné písně na listě titulním cukruje se párek holubů, nad postavou symbolisující hrdinské písně, krahujec drží varyto. Měsíček truchlí v lemu první stránky se Zábojem, hvězdy se rozsypaly a srpek měsíce svítí v obrubě druhé stránky, úzkostně otevírají zobáčky stylisovaná ptáčata v rámoví verše naříkajícího na "cuzí ...". Vítězně pne se vzhůru stylisovaná ratolest na listě, na němž ornament obepíná tu část textu, která o vítězství Zábojově pěje, přemožený drak se šípem ve znaku zabodnutým je vpleten do úzké kolmé linky následující stránky. Podobný vztah má též lev, který do šíje draku se zakousl, v rámování veršů líčících pronásledování přemožených vrahů. Není pochyby, že by Manes i rámování milostných písní byl propletl podobnou symbolikou, kdyby jejich výpravu knižní byl dokončil - takto máme jen příklad v holoubku se svázanými křídly, na nějž dračí hlava míří, v pásku nad ilustrací ke Skřivánku.
Manes studoval výzdobu starých rukopisných knih a také pozdějších, dřevoryty vyzdobených, též se zřetelem na úpravu této výzdoby. Není stopy po kopii jakéhokoli vzoru v jeho díle, celek je proniknut oněmi, řekla bych, zásadami o dekoraci knihy, které vznikly ze zdravého cítění uměleckého. Prvků ornamentiky Manesovy dlužno - jak již pověděno - hledati v ornamentice jedenáctého a dvanáctého století. Nicméně nejen touto se Manes inspiroval. Přibral také některé motivy z lidového umění, najmě z výšivek. Tak onen hřebíčkový květ se zvonečky, který na čtvrtém listě k písni o Záboji mezi románskými zákruty vyrůstá a také na jiných stránkách se opakuje, tak cifrování slovácké, přiměřeně přestylisované a takto zákruty 11. století připomínající, které na několika obrubách se objevuje.
Ornament, jehož švih a tah je tak ojediněle rázovitý a skrz na skrz originální, obrubuje stránku tu širším, onde užším lemem, někde vyplňuje stránku přes polovici, na každé stránce je jiný v kresbě, na každé jiným způsobem tvoří listu ozdobu. Nechybí mu ani jakési živosti barevného skoro účinku, dosažené tím, že někde v čisté běli od tečkované půdy se odráží, jinde je temněji držen.
Do tohoto ornamentu Manes zasadil figurální část výzdoby. Splývá s ním v jedno na titulním listě, na úvodní ilustraci k Čestmíru, na kresbě k Žežulici, jinde sama o sobě zdobí list, ale ani tam to není mezi listy vložený obraz, nýbrž zas vlastně obruba stránky, jejíž část textem jest vyplněna.
Výběrem výjevů ze zpěvu o Záboji jakož i ze Zbyhoně Manes tlumočí obsah zpěvů způsobem ryze výtvarným. I volba momentů i ráz vypravování děje projevují Manesův sklon k živlu citovému. Výraz je soustředěn hlavně v pósách a v pohybech postav, k nimž Manes si dělal četné studie podle modelů, z nichž některé se zachovaly. Také pro výrazy tváří kreslil si studie; tak v jedné ze skizzovek jeho nalezneme drobná ústka bolestně stažená - studii k děvčátku s vlajícími copánky na třetí ilustraci k Záboji. Jak hledal, až nalezl, co se mu zdálo nejlépe vystihovati věc, vidíme z četných variantů k jednotlivým ilustracím. Že ve svých ilustracích k RK, Manes vytvořil ideální typus rázovitě českoslovanský na základě svých studií najmě na Slovensku, netřeba dnes již šíře rozváděti; v letech, kdy krásné dílo Manesovo vyšlo, nikdo arciť pro tuto původnost tvorby hluboce založenou neměl porozumění.
Když podnik ilustrovaného vydání RK. ztroskotal, zapadly četné návrhy ilustrací do map, v kterých Manes pohřbil tolikeré neprovedené plány. Štočky ostaly ovšem u Bellmanna. Po čtyřech letech by se byly ilustrace v RK. málem dočkaly otištění. Učinilť r. 1866 ve výtvarném odboru Umělecké besedy prof. Vyhnis návrh, aby se "Umělecká beseda obrátila na Matici, by se pokračovalo ve vydávání ilustrovaného RK. dle návrhů Manesových, které u Bellmanna ještě nepoužity leží". Návrh však zapadl, a nejinak tomu bylo o rok později.
V září r. 1867 slaveno padesátiletí objevení RK. K této oslavě chystáno vydati album a Manes navržen za redaktora jeho; i s alba pak sešlo. V slavnostním čísle "Květů" je otištěna ilustrace k Opuštěné, dotud nepublikovaná, a v textě přimlouvá se pisatel - asi Hálek sám - vřele za vydání všech ilustrací. Ani nyní nevzešlo však v české inteligenci pochopení pro uměleckou cenu díla Manesova, za to o několik let později (1873) vydán RK. s drobnými kresbami od Schaiwla. V té době počalo ovšem již klíčiti hlubší porozumění pro životní dílo Manesovo. Stálé výstavě Um. besedy na tom přináleží také podíl.
Čtyři roky po smrti Manesově pak uvedla Um. beseda konečně aspoň částečně ve skutek starý návrh Vyhnisův a vydala r. 1876 milostné písně RK. s Manesovými ilustracemi, jako prémii svým členům. - Je hodno zaznamenati, že mnohým členům U. B. prémií touto se nezavděčila.
Brzy poté dr. Skrejšovský zakoupil mnoho kreseb Manesových od sestry jeho Amalie. Světozor stal se pak na řadu let střediskem "kultu Manesova", též některé návrhy k ilustracím RK. tu byly otištěny - zakoupilť Šimáček od Bellmanna štočky k ilustracím těmto. R. 1887 pak vydal jako souborný celek nejen všechny již dřevorytem provedené ilustrace, ale také návrhy neprovedené. Bylo to v době nejprudšího klání o pravost či podvrženost RK. a průvodní texty k tomuto vydání Rukopisu jeví toho ovšem stopy. K poznání díla Manesova a rozšíření jeho přispělo vydání toto valně. Dnes je vydání toto již nadobro rozebráno a ovšem i oboje vydání starší.
Po 40 letech Umělecká beseda znova klade v ruce svým členům památné dílo Manesovo. Sebrány tu v celek všecky dřevoryty pod dozorem Manesovým provedené. Jsou pečlivě otištěny přímo ze štočků nakladatelem Šimáčkem Umělecké besedě věnovaných.
Ilustrace k RK. snad ze všech prací Manesových měly v letech sedmdesátých největší vliv na naši tehdejší mladou generaci uměleckou. Tehdy duch Manesova umění počal u nás "dělati školu" a dva roky po památném konkurse na malířskou výzdobu Národního divadla Tyrš mohl napsati, že Manesovy ilustrace k RK. jsou "ony výtvory Manesovy, kterými on nejzřejměji na naše umění výtvarné působil, vytknuv, pokud ideálního směru původně českého se týče, typy způsobem tak mocným a důrazným, že každý, kdo po něm v podobném oboru tvořil, dosud neodolatelně více méně k nim poután se cítil".
Proto Umělecká beseda splácí tímto vydáním čestný dluh nejen památce prvního předsedy výtvarného odboru svého, ale také onomu češství v umění, které je dědictvím genia Manesova.
R. Tyršová.
RUKOPIS KRÁLOVÉDVORSKÝ.  II. Staročeské zpěvy milostné.
Obrazy na text, Karlem Jaromírem Erbenem podle originálu přehlédnutý, na dřevo kreslil Josef Manes. Otisk vydání z roku 1876. Umělecká Beseda svým členům na rok 1918. Formát 37,5 x 28 cm. Počet stran 19.

Knihovna České společnosti rukopisné  [sign. 1085]

©  Jaroslav Gagan
©  Česká společnost rukopisná