Vydání Rukopisů

KRALODWORSKY
RUKOPIS.
Zbjrka staročeskych zpiewo-prawnych basnj,
s niekolika ginymi staročeskymi zpiewy.
1829.

strana XXIII-XXVIII:
P ř e d m l u w a.

Gako Řekowé, Plawci Argonštj, Hrdinowé před Trojau, a sedmero Reků na bogištjch Thebánských - gako tito swého Homéra, Aischyla a Orfea nalezli: tak zpjwali naši Lumjrowé a Zábogowé slawné činy starobylých Hrdin, wálky knjžat, krwawé půtky zemanůw, slasti a strasti lásky, a giná podobná dobrodružstwj. Toho nám poskytuge důkaz tento wýborný zlomek lyricko-epických nerymowaných národnjch zpěwů, gežto wšecko přewyšugj, co se posud starých básnj našlo.

Bylo to dne 16 zářj 1817, co sem poklad ten w Králowé Dwoře we sklepě w kostelnj wěži, přebjrage se w žižkowských střelách, našel. Na prwnj pohled zdály se mi to býti latinské modlitby, ale gaká radost hnula srdcem mým, an spatřjm, že to česky; a gak zrostala radost ta, když sem čjm dále tjm wjce wýbornosti a přjgemnosti nacházel. Přebudiž bohužel! že toho gen dwanácte malých ljstkůw a dwě uzaučké praužky ostalo. Gest to na pergaméně drobňaunkau literau psáno, a dle pjsma domnjwá se slowútný Dobrowský, že to bylo mezi 1290 - 1310 přepisowáno, skládáno pak, zwláště některých kusů, mnohem dřjwe. Tjm wjce gest k politowánj nenahraditelná ztráta ostatnj částky, kteráž této zachraněné ani přirownána býti nemůže; neboť celé sebránj záleželo neyméně ze třj knih, gakož widjme z nadpisů pozůstalých kapitol třetj knihy. Co w sobě prwnj a druhá kniha zawjrala, nesnadno gest se domysliti, proto - že žádných znánj nepozůstalo: neyspjše delšj hrdinské zpěwy. Kdyby každá z těch pětmecjtma chyběgjcjch kapitol gen dwě básně byla obsahowala, tedy se giž gen z třetj knihy padesát básnj ztratilo!

Kdo nám nynj powj gména skladatelůw? Kdo toho, kterýž ge s takowau chutj w gedno sebral? Nezpjwaliť toliko muži obecnj, mnohý statečný Rytjř básnil swau pjseň, an meč a přjlbice w kautě spočjwali. Těmito Zpěwci a gich Pjsněmi pučelo se sjmě krásných wědomostj: neskonalau wnadu, neynewinněgšj radost, neywznešeněgšj rozkoš wléwali w žiwot Národů. Mnohý zwuk nám na wěky zašel; mnohé pjsně snad geště w puchu tmawých a zasutých sklepůw práchniwěgj, neboť málo co wzteku přepiaté horliwosti ušlo.

Wzácná cena uchráněné této částky nalezla wšude sprawedliwau uznalost. Meinertowo swědectwj, kterýžto, sám obdařen gsa duchem básnickým, we swé "Fylgie" pjsně okolj Kuhländchen nazwaného - u Bartošova w Morawě - sebral, w děgopisné zpráwě se uwodj. Též Dambek, Meinertůw nástupce w učitelstwj krásowědy na wysokých školách Pražských, wraucně a srdečně o tom promluwil w Hesperu, 1819. Wšak i cizince gala wzácná tato wnada, wznešený duch, genžto w pjsnjch těchto wane. Göthe, německých básnjků Nestor, wraucně chwálu gich častokráte pronesl; a statný zpěwec, přjtel weškera starowěkého básněnj, Baron de la Motte Fouqué, gak nálezce tak překladatele těch zpěwů do němčiny wěncem básnj, nám oběma obětowaným, poctil, začež mu zde neywřelegšj djky wzdáwáme. Rusům wysoce učený přjtel uměn a wěd, Minister wzdělanstwa i oswjcenj, Geho Wznešenost Admirál Šiškow, tyto zpěwy gazykospřjzněných Čechů sám přewedl. Pro Polany ge překládal Brodzinski a Kucharski. Ano i hrdá Britannie obdiwuge nynj spanilost básnj těchto, an ge John Bowring w gazyku tohoto blahohrdého národu nynj pěge.

Též náš wýborný Tomášek, kterýžto pjsně Göthowy, Schillerowy a giných tak umně a wěrně w zwuky wšemluwy, w hudbu, byl uwedl, zpjwal poslednjch šest pjsnj w duchu národu a starowěkosti. Stwůra ta mezi přemnohými wýbornými tohoto mistra náležj k neywýborněgšjm, neywýrazněgšjm.

Wše to ručj za wysokau cenu básnj těchto, gež z nowa milownjkům rodného básnjctwj podáwagjce, giž proto přjwětiwého ano i radostného gich přiwjtánj očekáwati smjme.

Nalezený Rukopis položen gest w prwnjm wydánj (w Praze u Boh. Háze a Joz. Krausa 1819 w 12.) pjsmě od pjsmene, gakož na pergaméně stogj, gediné werše pro pohodlnost čtenářů w řádky rozděleny gsau, kdežto w půwodnjm gako prosa wšecko w hromadě psáno gest. Ale ani rozdělenj to wšech obtjžnostj neodstranilo, ani omluwa, že obnowené moge wyloženj nedosáhlo a dosáhnauti nemůže důkladnosti a krásy půwodnjho čtenj, neprospěla i nerozhorlila čtenáře, neboť wětšj djl, wždy gen wyloženjm spokogen gsa, po té newyrownané určitosti, ráznosti a žiwosti starého gazyka nezabažil. Z té tedy přjčiny opuštěno gest obnowené wyloženj, i aby staré čtenj každému snadněgšj bylo, w určitěgšjm prawopisu se klade, s nawrácenjm několika málo weršů w prawau mjru.

Formy gazyka Rukopisu Kralodworského a připogených zlomkůw básnickým swým rčenjm od staré prosy dosti patrně se dělj, a ačkoli Wacerad (in Matre Verborum) stářjm Rukopis Kralodworský daleko předčj, tak že žádného rs neb rz nezná *) [W Rukop. Kralodwor. gsau bez rs: uderichu, uderi, zora, tuori, dreva.] nicméně nenacházjme w něm, gakožto w Grammatjku, žádného a po měkkých zwučkách, kteréhožto w onom básnjk dosti zhusta sobě užjwati dowolil, k. p. wsia pha Oldr. 31; obwlečena bie wsia Jar. 28, ze wsia lesa Čestm. 203; wrazia Oldr. 47; bez hnutia Ben. 62; mati bozia Jar. 8, 125, 159; bursia 11, 237, 260; nadieia 104, horsia 105, tuzsia 116, mecia 198, Vestonia 203; tucia 234, wisa 240, kublaieuica 276, 281; pustiase Čestm. 10, stoia 50, 51, dusa 220; wieza Zbih. 91. Chyby pozdněgšjho přepisowatele zdagj se býti tyto: Jar. 14 zabili mjsto zabichu, 157 rozlehali mjsto rozlehachu, 244 wzezwuciali mjsto wzezwuciachu, 245 uderili mjsto uderichu; Oldr. houorsili mjsto houorsichu, protože formu tuto w giných mjstech gen za Conjuctiv stařj užjwali; w Jar. 278 srazista mjsto srazistasie.

K wyrozuměnj starého gazyka, nechtjce zde čtenáře grammatickými prawidly obtěžowati, odsjláme a radjme pilné čjtánj "Mluwnice českého gazyka podlé Dobrowského, w Praze 1822 u Boh. Háze, kdežto se při každé přjležitosti o zastaralostech gazyka přjkladowé přiwodj, a o prawidlech twořenj a skloňowánj, zwlášť w §§ 45, 92, 94, 97, 108, 111, 115, 124, 127, 134 a 135, se gedná a wyučuge.

W. H.