SLOWESNOST
aneb Zbjrka přjkladů s krátkým pogednánjm o slohu.
1820

strana 314 až 320:
Přjdawek
ze Starobylých Skládanj.
  1)

      O welikém pobití.  2)

      S črna lesa wystupuje skála;
      na skálu wystúpi 3) silný Záboj;
      obzíra krajiny na wsie strany;
      zamúti sie ot krajin ote wsiech;
      i zastena pláčem holubiným,
      siedie dlúho i dlúho sie mútie.
      I vzchopi sie wzhóru jako jelen,
      dolów lesem, lesem dluhopustým
      bystro spiecháše ot muže k mužu,
      ot silna k silnu po wsickey wlasti;
      krátká slowa ke wsiem skryto řeče;
      pokloni sie Bohóm, otsud k druhu spiecha.
      I minu den prwý 4), i minu den wterý,
      i kdaž za třetiem luna w noci bieše,
      sniechu 5) sie mužie siemo w les črn.
      K niem zdie Záboj, otwede je w úwal,
      w ponížený úwal hlubokého lesa.
      Stúpi Záboj naynížejie dolów,
      wze Varito 6) zwučno:
      "Mužie bratrských srdec i jiskrených zraków!
      Wám pieju naynižejie z dola piesň,
      ide z srdce mého,
      z srdce naynižejie pohružena w hoři.
      Otčík zajde k otcem,
      ostawi w dědině dietky swoje
      i swoje lubice 7);
      i nerieče nikomu:
      Báťo ty mluwi k nim oteckými slowy."
      I přiide cuzj úsilno w dědinu,
      i cuzími slowy zapowida 8);
      i kak sie zdie w cuzey wlasti
      ot jutra po wečier,
      tako bieše zdieti dietkám i ženám;
      i jedinu družu nám iměti
      po púti wsiey z wesny po moranu 9);
      i wyhánie z hájew wsie krahuje;
      i kaci 10) bozi w cuzey wlasti,
      takým sie klaněti zdie,
      i jim obiecati obiet.
      I nesmiechu sie bíti w čelo před bohy,
      ni w súmrky jim dáwati jiesti,
      kamo otčík dáwáše krmie bohóm,
      kamo k nim hlasat chodíwáše.
      Posiekachu wsie drwa,
      i rozhrušichu 11) wsie bohy.
      "Ay, ty Záboju! ty pieješ, srdce k srdcu,
      piesnu z středa hoře. Gako Lumír,
      ký slowy i pieniem bieše pohybal
      Wyšehrad i wsie wlasti,
      tako ty mie i wsiu bratř.
      Piewce dobra milujú bozi.
      Piej, tobie ot nich dáno w srdce proti wrahóm"
      Zřie Záboj na Slawojewa zapolena zraky 12),
      i pieniem dále srdce jímáše:
      "Dwa syny, jejú hlasy přecházesta 13) w muska,
      wychaziewasta w les.
      Tamo mečem i mlatem 14) i oščepem učista paži,
      tamo pokrysta, i wracesta sie rozkošem.
      Kehdy paže jejú biesta dorostla.
      Jejú umy proti wrahóm,
      i dorostachu druzi bratřieci;
      ayta wsi wyrazichu wz wrahy:
      i by krutost jich buřúce nebe;
      i w diediny wratíše sie bywšie blahost."
      Ay skočichu wšici w dol k Záboju,
      i tiščechu jej w přesilna paži,
      i s prsú na prsi wsi kladechu ruce,
      wiehlasno dáwachu slowa k slowóm.
      I pricházeše noc před jutro.
      Ay wystupichu z úwala rózno 15)
      wezdie ke wsiem dřewóm,
      ke wsiem stranám brachu sie lesem.
      I minu den, i minu den wterý,
      i po třetiem dni, kehdy sie zatemníše noc,
      bra sie Záboj w les, lesem za Zábojem zbory;
      i bra sie Slawoj w les; lesem za Slawojem zbory;
      wsiak imie wieru k wojewodie,
      wsiak srdce uporno králu.
      Wsiak zbraň bystru na král.
      "Ay Slawoji bratře! tamo k modru wrchu,
      wrch ten po wsiech po krajinách,
      tamo zamieřímy chody.
      Ot wrcha k ranému sluncu
      tamo les temen; tamo si podámy ruce.
      Nynie beř sie lisími skoky,
      i jáz tako poidu tudy."
      "Ay Záboji bratře!
      čemu naše braň ima tepruw
      ot wrcha soptati krutost?
      Otsawad buřmy protiw králewým wrahóm."
      "Slawoji bratře! kdaž hada potřieti
      chceši, na hlawu nayjistieje,
      tamo hlawa jeho."
      Rostúpi sie mustwo lesem,
      rostúpi sie w prawo, w lewo;
      tudy takže Zábojewým slowem,
      onamo slowem prudka Slawoje,
      hlubinami lesów k modru wrchu.
      I kehdy bieše piet sluncí,
      podasta si přesilnie ruce,
      i pozřiesta lisíma zrakoma
      na králowy woje.
      "Sraziti nám drbi 16) Ludiek woje,
      woje swé pod jednu ránu. -
      Ay Ludieče! ty si parob na paroby krále;
      ty rci swému ukrutníku,
      že dymem gest nám welenie jeho."
      I rozluti sie Ludiek,
      ručiem hlasem swola swé woje.
      Pod nebesie bie plno oswiety ot slunce,
      w oswietie plno blska z králewých wojew,
      hotowi wšici nohu w krok i ruku w braň,
      Ludiekowa dle slowa.
      "Ay Slawoji bratře, tudy spiej lisími skoky,
      jáz poidu wstřiecu jim w čelo."
      I wyrazi Záboj wpřed jako krupobitie,
      i wyrazi Slawoj w bok jim jako krupobitie.
      "Ay bratře, ti sie 17) nam krušichu bohy,
      ti sie nam kácechu dřewa,
      i plašichu krahuje z lesów.
      Bozi nám wícestwie dajú."
      Ay prudkost wyrazi Ludiekem 18) z četných wrahów
      protiw Záboju; i wyrazi Záboj,
      hořiuciema očima w Ludiek mieři;
      dub protiw dubu zřieti ze wsieho lesa.
      Záboj hna protiw Ludieku nade wsie woje.
      Ludiek uderi silným mečem,
      přetie třie kóže w ščitie.
      I uderi Záboj mlatem; otskoči hbitý Ludiek;
      W dřevo wrazi mlat, i skoti sie dřewo na woj,
      i třideset jich otide k otcem.
      I zluti sie Ludiek: "Ay ty zhowadilý,
      ty weliká potworo hadów,
      mečem sie potýkaj semnú!"
      I mašie Záboj mečem, kus ščita wrahu otrazi;
      i tasi Ludiek: meč sie smeče po koženie ščitie.
      I zapolesta sie oba k ranám,
      ranami wsie po sobie stesasta,
      i wsie kolem zbrocesta krwiú,
      i krwiú zbrocechu je mužie
      kolkol jejú wezdie w přelutey seči.
      Slunce přeide poledne,
      i ot poledne juž na pol k wečeru;
      i wáleno ješče, ni siemo ni tamo ustúpeno;
      i wáleno zdie, i wáleno tamo ot Slawoje.
      "Ay ty wraze, bies w tie! čiemu ty nášu krew piješi?"
      I chopi Záboj swóg mlat, i otskoči Ludiek;
      napřeže mlat Záboj wýš wzhoru, i wrže po wraze;
      letie mlat, rozkoči sie ščít,
      za ščítem sie rozkočista Ludiekowa prsi,
      i uleče sie duše tiežka mlata
      i mlat i dušu wyrazi,
      i zanese piet siehów u wojsku.
      Strach wrahóm wyrazi zhrdl skřieky,
      radost zewznie z ust wojínow Zábojewých,
      i zajiskři z radostnú zrakú.
      "Ay bratře, bozi ny wícestwiem dařichu.
      Rostupi sie wás jeden hluk w prawo i w lewo;
      ze wsiech udolí siemo sweďte konie!
      Koni řechci wesken ten les."
      "Záboji bratře, ty udatý lwe,
      neupúščej búřiti wz wrahy."
      Ay ta otwrže Záboj ščít,
      i w ruce mlatem, i w druhey mečem,
      tako i w přieč proráže dráhy u wrazech.
      I by upieti wrahóm, i by ustúpati wrahóm;
      Třas je hnáše z bojišče.
      Strach z hrdl jich wyraže skřeky.
      Koni řechce wesken les.
      "Wzhóru na konie, skoni za wrahy
      přese wsie wlasti! Ruči koni neste
      w patách za nimi nášu krutost!"
      I wzkočichu hluci wzručie konie,
      i skok na skok po wrazech sie hnachu,
      ránu na ránu soptichu krutú krutost:
      I mijechu rownie, i hory i lesi,
      w prawo i w lewo wsie ubieha wzad.
      Huče diwá řeka, wlna za wlnú sie wale:
      hučechu wsi woji skok na skok,
      wsie sie hnáše přes buřiucú řeku;
      wody uchwatichu mnostwie cuzích,
      i přenesechu swé zwiesty na druhy břeh.
      I po krajinách wezdie w šíř i w šíř
      lutý ostříž zozepie swoje křídle dlúzie,
      bystro léta za ptactwem.
      Zábojewi woji rozehnachu sie w šíř,
      wezdie po wlastech hnachu luto po wrazech,
      wezdie srážechu je i stupachu koni.
      Nocú pod lunú za nimi luto,
      dnem pod sluncem za nimi luto,
      i opiety temnú nocú, i po noci šedým jutrem.
      Huče diwá řeka, wlna za wlnú sie wale:
      hučechu wsi woji skok na skok,
      wsie sie hnáše přes buřiucú řeku;
      wody uchwatichu mnostwie cuzích,
      i přenesechu swé zwiesty na druhy břeh.
      "Tamo k šedým horám, tamo dobuři náše pomsta."
      "Ay Záboji bratře, juž nám nedaleko hory,
      a juž hluček wrahów, i ti žalostiwo prosie.
      Wratno krajinami tudy ty, jáz tudy,
      Wyhubit wsie Králewo."
      Wietr búřie přes wlasti, wogsky búřie přes wlasti,
      přes wlasti w prawo i w lewo
      wezdie širá silú wojsky w radostném hluce.
      "Ay bratřie, ay šerý wrch!
      Bozi ny tamo wícestwiem dařili;
      tamo i wiele duš tieká siemo tamo po dřewech;
      jich boje sie ptactwo i plachý zwieř,
      jedno sowy neboje sie.
      Tamo k wrchu pohřebat mrch i dat pokrm bohowóm,
      i tamo bohóm spasám dat mnostwie obietí
      a jim hlasat milých slow
      i jim oružie pobitých wrahów."

strana 320 až 321:
P o z n á m k y.

1)  Wiz Rkp. Kralodworský wydaný od W. Hanky, w Praze 1819.

2)  Těžko určiti, byloli pobitj to Frankůw za Karla welikého, čili za syna geho Ludwjka, nebo za Dagoberta I. Franského krále r. 630, kdež owšem Slowané do Franků wtrhli, ad castrum Vogastense. Wiz. Pub. chron. Gesch. Böhm. Obsah krátký gest ten: Zábog požalostiw nád podmaněnjm wlasti, swolá statněgšj z národu w sněm do hlubokého lesa (pro bezpečnost). Popisuge gim w obrazu rodiny bjdu obecnau, zhaubu národnosti, práw a náboženstwj. Shromážděnj pochwaluge geho mysl, a wzbuzuge aby gi cele otewřel před nimi. On tedy obnowiw pjseň wyprawuge, kterak se Slawojem wyučil se podtagj w brani, a poněwadž od času podmaněnj země opět mnoho statných ginochů dorostlo (wšecko bratři, gakožto lidé téhož národu, který co gediná rodina zde se powažuge), že možno wyhnati nepřjtele, a oswoboditi wlast. To wše gako něco giž stalého předstawuge se, a tudy nemálo poetické sjly nabýwá. Po učiněném wespolek záwazku k oswobozenj wlasti rozegde se sněm. Po třech dnech sebrali se bogownjci pod zpráwau Záboje a Slawoje, i přitáhše na Luděka nepřátelského wůdcem, srazili se s geho pluky. Sám Luděk padl w bitwě Zábojowým mlatem. Autěk nepřátel. Záboj a Slawoj ge stjhagj, a po auplném pobitj a wyhubenj Králowých zemj, wracugj se na bogiště pochowat mrtwých, a obětowat bohům.

3)  wystúpi, zamúti, wzchopi, spěcháše, učista a podobné wýchody slow gsau 3 osoba starého minulého času. Wiz Starobylá skládanj I. a II. djl.

4)  prwý = prwnj; wterý, wtorý = druhý; odtud Auterý.

5)  sněchu = sňali.

6)  nástrog hudebný barbitov. Jde = gde.

7)  lubice = milé, ženy.

8)  t. přikazuge. Zdie t. zdj, dělá, gindy = zde.

9)  t. po celý žiwot, wesna = garo; morana = smrt, tak i w Sanskrtu.

10)  kaci = gacj.

11)  rozhrušiti = roztlauci.

12)  t. zapálené oči, lumina.

13)  dual.

14)  mlat nynj kowářské kladiwo, kterým towaryš bušj neb kowá; gindy nástrog we wogně, der Streithammer. Oštěp (vl. oščep) neb oštjp = dlauhé dřewce, kterým nepřjtele bodali, der Spietz. Učista paži t. učili paže, ramena, ruce (die Arme).

15)  t. různo, na různo, na rozdjlné strany.

16)  t. musj. Parob = otrok, newolnjk.

17)  ti sie = ti hle.

18)  t. Luděk wyrazil prudkostj.


SLOWESNOST aneb zbjrka přjkladů s krátkým pogednánjm o slohu.
K prospěchu wlastenské mládeže od Josefa Jungmanna, doktora we filosofii a professora humanitétnj třjdy na c.k. gymnasium akademie Pražské. W Praze, 1820. Wytištěná u Josefy Fetterlowé z Wildenbrunu, w arcibiskupské Impressj w Seminarium, za Faktora Tomáše Kubelky. Formát 20,5 x 11,5 cm. Stran (CII)+336.

Národní knihovna v Praze  [sign. 54 D 207]


©  Jaroslav Gagan
©  Česká společnost rukopisná