Vydání Rukopisů

KROK
Weřegný spis wšenaučný
pro
Wzdělance Národu Česko-Slowanského.
W Praze 1823.

Předmluva.

Brzy po založení českého Musaeum dodán byl jemu následující zlomek, ale, slyším, tak nechvalným způsobem, že kdo jej koli zaslal, toho pykati musí. A protož, kde zlomek ten odpočíval, komu náležel, a kterak nalezen byl, to všechno tajemstvím jest, a snad i kvapnou nálezce nepovážlivostí ve tmách pochováno zůstane.

Pan Antonín Puchmayer (+ 1820) známý a ctěný vůbec Čech zlomek dotčený na staré blance (pergamenu) barvou nazelenalou psaný dle možnosti sice omaloval, a však docela čísti nemoha, do Prahy odeslal. Bratr můj starší, Josef, a pan V. Hanka rukopis pracně přečtli, spořádali a opsali. Opis jsem i já sobě vzal věci přestaré a předrahé; neboť, odporuj kdo chce, nejstarší zlomek to jest nám známé české vzdělanosti. Obnáší pak rukopis dva zlomky, totiž konec jednoho a začátek druhého zpěvu národního; první, jak vidno, měl za předmět sněm, v němž ustanovena jest zpráva čelední, t. povinnosti mužův a žen, a volení vládyky po smrti otce čeledního. Druhý zlomek obsahuje známý soud Libušin, jehož následek dle letopisů bylo vyvolení Přemysla za kníže. Hájek ve své kronice klade svár mezi dvěma sousedy, Rohoněm, synem Kalovým, a Milovcem, synem Přeslavovým, ve vsi Chuchli o meze a o dědiny: básník náš dojista času bližší, jestli ne jednověký, jmenuje dva bratry Klenovice, Chrudoše a Stahlava, z jetvi Popelovy. Popisoval sněm Libušin a pan Herder, učený a na slovanský národ laskavý němec, jehož báseň pan Fr. J. Svoboda zčeštil (v. Slovesnost J. J. str. 65). Však jaký to rozdíl! Herder představuje sedlskou děvu neb pastýřku na zeleném luze: básník náš kněžnu v bělostvoucí říze na zlatém otcově stole (trůnu), v slavném sněmě kmetů lechů a vládyk na Vyšehradě; on vyjasňuje nám chod soudu, způsob sněmování a prohlášení nálezu neb věčiny lechem v národ. -

Právě v tom čase obdržel jsem darem z Polska od Walentina Skorochoda Majewského knihu: o Slawianach i ich pobratymcach, kteréž jsem se za peníze po kněhkupcích dopíditi nemohl. Na poděkování z té Polské vlídnosti odeslal jsem nazvanému Pánu maličkost mou o Koních, Rukopis Kralodvorský, a pak opis památný o soudu Libušině, s písemnou zběžnou žádostí v latině, abych i pokračování velmi učené jeho knihy obdržel. Však medle! jak překvapen byl jsem, čta i psaní své i opis tištěný v I. dílu Prawdy Ruské od Pana J. B. Rakowieckiego, a slyše o tisku našeho zlomku také v 10-tém svazku: Izvěstija Rossijskoi akademii, - kteří se staré památky vzácné tak uchopili, jakož v skutku zasluhuje. Poněvadž pak chybně, (nemohloť jinak býti), věc tak vážná tištěna jest, tedy umínil jsem opravenou ji zde vydati. Rukopisu starého jsem neviděl, a naději se, že jej slavné Musaeum omalovati jak jest, obšírně vysvětliti a skvostně vydati neopomine, kdež se ukáže, věrnýli čili chybný opis tuto ode mne se vydává. Ant. Jungmann.

K R O K. Weřegný spis wšenaučný pro wzdělance národu Česko-Slowanského. Wydáwán přispjwánjm mnoha učených wlastenců od Jana Swatopluka Presla, Doktora w lékařstwj, c. k. weřegného professora přjrodopisu a ředitele c. k. přjrodowny na wysokých školách pražských. Djl prwnj. W Praze 1823. K dostánj u Krause knihkupce, a u Josefy owdowělé Fetterlowé z Wildenbrunu, arcibiskupské knihtiskařky w Seminarium Nře 190.

Národní knihovna ČR - studovna rukopisů a starých tisků [sign. 60 D 60/díl 1.]