Novočeský smysl.
Každý otec swé čeledi wéwodj,
mužj oragj, ženy šaty strogj;
i umřeli hlawa čeledina,
děti wšecky tu zbožjm w gednowládnau,
wládyku si z roda wyberauce,
kterýž dle užitku w sněmy slawné chodj,
chodj s kmetmi lechy a wládykami.
Wstali kmeti leši i wládyky,
pochwálili prawdu po zákonu.
Ay wltawo, co rmautjš wodu
Co rmautjš wodu střjbropěnau?
Zda tě ljtá rozwlnila bauře,
sesypawši oblak šjrého nebe,
opláknuwši hlawy hor zelených,
wypláknuwši zlatopjskau hljnu? -
Gak bych gá wody nermautila,
když se wadj wlastnj bratřj,
wlastnj bratřj o dědiny otcowské;
wadj se krutě mezi sebau
ljtý Chrudoš na Otawě křiwé,
Na Otawě křiwé zlatonosné;
Stahlaw udatný na Radbuze chladné,
oba bratřj, oba Klenowiči,
wětwe starého rodu Popelowa,
genžto přišel s pluky Čechowými
w tyto aurodné wlasti přes tři řeky.
Přiletěla družná wlaštowice,
přiletěla od Otawy křiwé,
sedla na okence rozložité
w Libušině otcowském zlatém sjdle,
sjdle otcowském, stkwělém Wyšehradě.
běduge a nařjká smutně.
Když to slyšela gegj wlasnj sestra,
wlastnj sestra w Libušině dwoře,
prosila kněžnu we Wyšehradě
na popražj ustanowiti saud,
a pohnati bratry gegj oba,
a sauditi gim po zákonu.
Kázala kněžna wyprawiti posly,
po Swatoslawa od Libice bjlé,
kdež gsau daubrawiny wýborné,
po Litobora od Dobroslawského chlumce,
kdež Orlici Labe pige,
Po Ratibora od hor Krkonoských,
kdež Trut pohubil saň ljtau,
po Radowana od Kamenného Mosta,
po Iarožira od wrchů w létě řjčných,
po Střezibora od Sázawy ladné
po Samoroda se Mže střjbronosné,
po wšechny kmety lechy a wládyky,
i po Chrudoše a po Stahlawa bratry
rozwaděné o dědiny otcowské.
Když se sňaly leši a wládyky
we Wyšehradě . . . . . . .
Každý staupil dle rozenj swého;
staupila kněžna w bělostwaucj řjze,
staupila na trůn otcowský w slawném sněmu.
Dwě maudré děwy . . . . . . .
wyučené wěstbám (uměnj) swobodným.
U gedné gsau desky prawodatné,
u druhé meč křiwdy karagjcj;
proti nima plamen prawozwěstný,
a pod nima swatosaudná woda.
Počala kněžna s otcowského zlatého trůnu:
Mogi kmeti leši a wládyky!
rozhodněte tuto bratrům práwo,
kteřjž wadj se o dědiny,
o dědiny otcowské mezi sebau.
Po zákonu wěčně žiwých bohůw
budau gimi oba w gedno wlásti,
neb se rozdělj rownau měrau.
Mogi kmeti leši a wládyky
rozhodněte moge wýpowědi,
budauli se wám zdáti rozumné;
nebudauli se wám zdáti rozumné,
ustanowte gim nowý nález,
kterýby smjřil rozwaděné bratry. -
Klaněli se leši a wládyky,
a počali ticho howořiti,
howořiti ticho mezi sebau,
a chwáliti wýpowědi gegj.
Wstal Litobor z Dobroslawského chlumce,
gal se takowé slowo howořiti:
Slawná kněžno s otcowského zlatého trůnu!
Wýpowědi twoge rozmyslili gsme,
sebeř hlasy po národu swém. -
I sebraly hlasy děwy saudné,
sbjraly ge w osudj swaté,
a daly ge lechům prowolati.
Wstal Radowan od Kamenného Mosta,
gal se hlasy čjslem přehlédati,
a rozsudek prowolati w národ,
w národ k saudu na sněm shromážděný:
Oba wlastnj bratřj Klenowiči,
wětwe starého rodu Popelowa,
kterýž přišel s pluky Čechowými
w tyto aurodné wlasti přes tři řeky,
smjřjte se takto o dědiny:
Budete gimi oba w gedno wlásti.
Wstanul Chrudoš od Otawy křiwé,
žluč se gemu rozlila po wnitřnosti,
třásli se ljtostj wšecky audy;
máchnul rukau, zařwal gako tur garý:
Hoře ptačatům, k nimž se zmige whnjzdj,
hoře mužům, gimžto žena wládne!
Mužowi wlásti mužům slušno;
prworozenci dědinu dáti (gest) práwo. -
Wstala Libuše s otcowského zlatého trůnu,
wece: Kmetj lešj a wládyky!
Slyšeli gste zde pohaněnj moge.
Suďte sami po zákonu práwo;
giž nebudu wám sauditi swády:
wolte muže mezi sebau rowného,
kterýžby wládl wám po železném . . . . .
Děwčj ruka na wás k wládě slaba. -
Wstal Ratibor od hor Krkonoských,
gal se takowé slowo hovořiti:
Nechwalno nám w němcjch hledati práwa,
u nás práwo po zákoně swatém,
kteréž přinesli otcowé naši
w tyto . . . . . . . . . .
Národní knihovna ČR - studovna rukopisů a starých tisků [sign. 60 D 60/díl 1.]