Vydání Rukopisů

Váceslav Hanka
OBRAZY DĚJIN ČESKÝCH
1850

Strana 99 až 103: Autěk Polanů, Jaromír vítěz.

Co Boleslav druhý šťastně v Polsku vybojoval, to po smrti jeho Boleslav třetí pro náramnou skoupost a ukrutnost všecko stratil, ano i od pánů českých svržen i na místo jeho Vladiboj, syn Doubravčin, povolán, neboť k Jaromíru i Oldřichu, že v Němcích vychováni byli, mnozí Čechové velikou nechuť vzali. Brzo však Vladiboj umřel, a vyhnaný Boleslav maje pomoc z Polsky na vzdoru jmenovaným výše bratřím na trůn opět dosazen. Když pak se již byl Prahy zmocnil, a na knížecí stolce vstoupil, povolal, pod zámyslem zemských důležitostí, nejmocnější pány k sobě, a poručil všecky, kteříž vypuzení jeho příčinou byli, nelitostivě zavražditi, i zetě svého z Vršovského rodu sám vlastní rukou probodl. Čechové ukrutného jha se obávajíce i od mocných Vršovců ještě více rozníceni jsouce, vyslali tajně k Boleslavovi polskému své posly s prosbou o ochranu a pomoc proti vévodovi svému, podávajíce jemu též při tom korunu českou. Boleslav chrabrý přijav podání to, osoby knížete českého prv se ujistiti za potřebu uznal. Z ohledu toho pozval jej přátelsky do Krakova, i jav jej, oslepiti kázal, a hned s vojskem do Čech pospíchal. Do Prahy bez odporu přitrhna na thrůn se usadil, a urozenstvo i veškeren lid vítali jej jakožto vysvoboditele z hanebného ukrutenstva.

Dověděv se německý král Jindřich II. co se v Čechách stalo, a že tudy moc vévody polského náramně zrůstá, mínil jej z Čech vypuditi, a Jaromíra na stolec český dosaditi. Tu Oldřich s některými vládykami Jaromíru nakloněnými o to se přičinil:


  -- -- -- -- v čern les,
  tam kde vládyky se všickni sešli,
  sedm těch vládyk s udatnými zbory.
  Vyhoň Dub tam s ním se snahou chvátá,
  se vší se svou chasou temnem nočním:
  ta chasa mu byla na sto chlapů,
  všech sto mělo v pošvách břitké meče,
  k mečům všech sto mělo mocné paže,
  k Vyhoni pak v srdcích statnou víru.
  Dostoupili mejta středem lesa,
  podali si kolem pravé ruce
  a tichými slovy hovořili.

     Noc se převalila přes půlnoci,
  dokročila k jitru šedošeru,
  aj tu vece Vyhoň Oldřichovi:
  Hoj! poslyš ty, veleslavný kníže!
  Bůh ti bujnost dal ve vše oudy,
  Bůh ti dal moudrosti v bujnou hlavu:
  nuž ty nás veď proti zlým Polanům,
  po tvém slově půjdem v pravo v levo,
  buď vpřed buď vzad ve vše půtky lité.
  Vzhůru vzmužte chrabrost bujných srdcí!
  Aj tu kněz vzal prápor v mocnou ruku:
  "Zamnou, zamnou chrabře na Polany,
  na Polany vrahy našich zemí!"

     "Hrnulo se za ním osm vládyk,
  s vládykami tři sta, půl sta mužů,
  mužů přeudatných tam, kde bylo
  množství Polan rozvaleno ve snu.

     Na vrchu kde stáli po kraj lesa,
  aj vše Praha mlčí v jitřním spaní,
  Vltava se kouří v ranní páře,
  za Prahou se promodrují vrchy,
  za vrchy vschod šedý projasňuje.

     S hory dolů! "Ticho, všetichounko,
  v tiché Praze chytře pokryli se,
  zbraně všecky krzny zahalili.

     I jde pastucha po šerém jitře,
  hlásá bránu otevříti vzhůru;
  slyší stráž volání pastuchovo,
  otevře mu bránu přes Vltavu.
  Vzejde pastýř na most, hlasně troubil,
  vskočil kníže na most s vládykami,
  každý cválá se vším se svým lidem.
  Udeřili rány bubny hromné,
  vyrazili zvuky trouby hlučné,
  korouhve tu s zbory na most vrazí,
  veš most otřásá se pod jich davem.
  Strach udeřil ve všecky Polany,
  aj Polané zbraně se chápají,
  aj vládyky sečné rány sekou:
  Polané tu skáčí semotamo,
  davem trčí ku bráně příkopy;
  dále, dále před udatnou sečí.

     Aj vítězství jesti Bohem dáno,
  Vstane jedno slunce po všem nebi,
  vstane Jarmír na vší zemi opět.
  Roznese se radost po vší Praze,
  roznese se radost vůkol Prahy,
  rozletne se radost po vší zemi,
  po vší zemi od radostné Prahy.

Obrazy dějin českých
od Váceslava Hanky. Druhé vydání. V Praze 1850. U Václava Hessa v Karlově ulici. Tisk Bedřicha Rohlíčka, v Karlově ulici č. 188. Formát 14,5 x 9 cm. Počet stran 238+4.

Národní knihovna v Praze [sign. 54 G 657]