V komnatách královských se nádherný strojí kvas,
Tam zvučí bubnů třeskot a píšťal jasný hlas -
Syn krále Věnceslava svatební slaví den,
Jsa s dědičkou Rakouska, Gertrudou, zasnouben.
Ráznější bubnů rachot a trouby zvuk se stal,
An teď vyslanec polský před králem rokoval.
Kterak na stolec vlády národu polského
Oyczyzna zove syna mocnáře českého.
Jaká to hlučná radost, jaké to plesání
V oslavy nové záři, v mileném kochání!
Hle, v oku krále svítí se slza blahosti,
Na lícech králevice ruměnce milosti!
V komnatě zlatoskvoucí tak hosté hodují,
Oblaženi dnem slavným s vladařem stolují;
Po boku krále v šatu svatebním Vladislav,
S milosti plnou chotí, oděnou v zlatohlav.
Na levé krále straně, tam statný sedí pán,
Bok krále mu zajisté z příčiny vážné dán;
I polští též pánové patří tu s obdivem
Na reka s hvězdou zlatou, již nese v pasu svém.
Ai, hlasy hlučné plesu teď náhle zmlkají,
Neb harfy libé struny se tu ozývají;
O pilíř mramorový opřený harfeník
Na strunách oznamuje hrdinských zpěvů vznik.
A slavný Václav nyní milostně pokynul,
A zpěvec národní tu strun rázněji se tknul;
On k slavnému prozpěvu po harfě prsty hnal,
A zvučně bohatýrskou tak píseň započal:
"Zvěstuju vám pověsť veleslavnú
O velikých pótkách, lútých bojech;
Nastojte, i ves svój um zbierajte,
Nastojte, i nadivno vám sluchu!"
Do písně sladkozvuké se pěvec zabírá,
A strunou bránu dějů kouzelných otvírá;
A z brány loudě činů minulých vidění,
Čaruje strasti, hrůzy a slávy zjevení.
On pěje, kterak Tatar, roznícen pomstou, vstal,
A proudem krve lidské ku západu se hnal;
Jak se, co mraků hromných děsící, černý voj
Po dědinách křesťanských rozbouřil vrahů roj.
Tu píseň vypravuje, jak vzteklých vrahů skot
Rozkotal Kijov starý, prostranný Novgorod;
Jak marně Uhrů chrabrost zem drahou hájila,
Jak marně toky krve zem sirá vypila.
Nastojte! zlé Tatarstvo již Polsko dobylo,
Již hle! se proudem krve až tam dobrodilo,
Kde nad krajinou milou Olomúc vévodí,
Tam stany divochové ukrutní rozdvojí.
Kde spása, kde obrana? - o strašné úpění!
Křesťanů teskné lkání - krvavé zemdlení -
Tak harfeník tu zpívá s kouzelnou trudností,
Až v každém dech se tají nesmírnou teskností.
Tak harfeník vylévá ze strun a prsou zpěv,
Jakby v zápasu smrti kanula tiše krev -
Až mnohý, bolem jatý, se zhůru pozdvihne,
Jen rytíř s hvězdou zlatou své oko k zemi pne.
Tu rokotají struny hlaholem vítězným,
A za strunami píseň se křídlem orlovým
Povznáší ku klenutí, na srdce dotírá,
Když plesem přeradostným tak zpěvec zavírá:
"Ajta! Jaroslav jak orel letě:
Tvrdú ocel na mohúcech prsech,
Pod ocelí chrabrost, udatenstvie,
Pod helmicú velebyster věhlas,
Jarota mu z žhavú zrakú pláše."
"Jaroslav, ves ve krvi s ořem sbrocen,
Mečem Kublajevica zachváti,
Ot ramene šúrem kyčlu protče,
Takož spadne bezduch mezi mrchy,
Zarachoce nad niem túlec s lukem."
"Uleče sě ves Tatar lutých,
Odmetáše dřevce sěhodlúhé,
Palováše tu, kdo téci móže,
Tamo, otkad slunce časne vstává -
I by prosta Hana Tatar vrahóv!"
Tak dokonal, dozpíval svou píseň harfeník,
Tu kolkol radostného obdivu hlahol znik,
A v každém oku českém se hrdá leskne zář,
Jen rytíř s hvězdou zlatou sklopuje k zemi tvář.
Tu číši napěněnou pozdvihna Věnceslav,
Vyvolá jasným hlasem: "Ať žije Jaroslav!"
"Ať žije zhoubce chána, náš slavný hrdina!" -
Tak cinkotem poharů hlaholí hostina.
A rytíř s hvězdou zlatou, Jaroslav vítěz vstal,
Se kloně, králi svému i hostům děkoval. -
A druhou číši zdvihne teď král napěněnou:
"I této písně zvuky ať velebeny jsou!"
"Dokud náš český národ, dokud náš český lev
Nezhyne, má i žíti v národu tento zpěv!"
Tu mezi zněním číší zazvučí kolkol hlas:
"Ať žije píseň slavná na věkověčný čas!"
Stanford University Libraries [sign. PN 4355/v.1]