Vydání Rukopisů

Drevnaja češskaja pěsnja
o
Sudě Ljubuši
s perevodom na bolgarskoe narěčie.
Sanktpeterburg 1852.

O Sudě Ljubuši.
Titulní list. 1
Úvod. (I. Srezněvskij) 2 až 3
Podlinnik.
(v čtenii Šafarika) 4 až 12 Bolgarskij perevod.
(g. Dmitrieva-Petkoviča) 5 až 13
Čtenie staroslavjanskoe.
(A. Ch. Vostokov) 14 až 22 Bolgarskij perevod.
(anonymní) 15 až 23
Zaměčanija. 24 až 32

O Sudě Ljubuši.
Titulní list.	1
Úvod. (I. Srezněvskij)	2 až 3
Podlinnik. (v čtenii Šafarika)	4 až 12	Bolgarskij perevod. (g. Dmitrieva-Petkoviča)	5 až 13
Čtenie staroslavjanskoe. (A. Ch. Vostokov)	14 až 22	Bolgarskij perevod. (anonymní)	15 až 23
Zaměčanija.	24 až 32

Poznámka:
Prof. Ivan Dorovský napsal studii "První překlady RKZ do makedonštiny" (Sborník prací FF BU, D 20, 1973), kde uvádí:
"Ruský slavista Izmail I. Srezněvskij doporučoval, aby RKZ byl přeložen do všech slovanských nářečí. V roce 1852 uveřejnil Petkovičův překlad Libušina soudu spolu s originálem podle čtení Šafaříkova a vedle toho anonymní bulharský překlad se staroslověnským čtením podle A. Ch. Vostokova. Petkovičův překlad, nazvaný Drevnaja češskaja pěsnja o Sudě Ljubuši, který Srezněvskij uveřejnil, je na rozdíl od anonymního bulharského překladu pořízen v makedonském nářečí, které je velmi blízké spisovné makedonštině.

Drevnaja češskaja pěsnja o Sudě Ljubuši
s perevodom na bolgarskoe narěčie. Sanktpeterburg 1852. V tipografii Imperatorskoj Akademii Nauk. Napečatano po rasporjaženiju Imperatorskoj Akademii Nauk (17.2.1852). Formát 21,5 x 13,5 cm. Počet stran 32.

Knihovna Akademie věd v Praze [sign. S-N 252]