strana 135 a 136:

         Boj s Tatary.

        Uslyšeli králi na západě,
     Že chán spěje na lidné jich vlasti.
     Srotili se jeden ke druhému,
     I sebrali převeliké vojsko,
     I vytáhli polem proti němu.
     Na rovni se valné položili,
     Položili i chána tu ždáli.

       Kublaj káže všem svým čarodějům,
     Hadačům, hvězdářům, kouzelníkům,
     Aby zvěstovali, uhodnouce,
     Kteraký by konec boj měl vzíti.

       Sebrali se honem čaroději, 
     Hadači, hvězdáři, kouzelníci,
     Na dvě strany kolo rozstoupili,
     Trsť na zemi černou položili
     A na dvě ji půli rozštípili.
     Prvé půle Kublaj jméno dali,
     Druhé půle králův jméno dali,
     Starými slovesy nad tím vzpěli.
     Jmou se trsti spolu bojovati
     A trsť Kublajova zvítězila.

       Zajásalo množství všeho lidu,
     Každý běžel ruče ke svým koním
     A do řad se voje postavily.

       Křesťané radiť se opomněli,
     Hnali bez rozvahy v řady pohan
     S takou pýchou, jakou sílu měli.

       Tu se prvý boj v hromadu srazil:
     Střely dštily jako příval z mrakův,
     Oštěpův lom jako rachot hromu,
     Bleskot mečův jako oheň bouře.
     Obě strany jarobujnou silou
     Jedna druhé postoupati brání.

       Pohany již množství křesťan hnalo,
     A již by jim byli odolali,
     By nepřišli čaroději v nově,
     Přinesouce to třtí rozštípené.

       Tataři se velmi rozpálili,
     Na křesťany lítě vyrazili;
     I tak prudce je po sobě hnali,
     Že je jak zvěř plachou rozptylili.
     Tu štít ležel, tu helmice drahá,
     Tu kůň vlekl v třmenech vojevodu,
     Tu ten marně do Tatarův rubal,
     Onen milosrdí pro Bůh prosil.

       Tak jsou Tataři se rozšířili,
     Křesťanům daň četnou uložili,
     Dvě království sobě podmanili,
     Starý Kyjev i Novýhrad prostran.
    
       (Z rukopisu Kralodvorského.)

Národní knihovna v Praze   [sign. 54 D 413]