Vydání Rukopisů

RUKOPIS KRALODVORSKÝ.
Vydání fotografické.
S úvodem, vysvětlujícím popisem a opraveným čtením
od Ant. Jaroslava Vrťátka.
V Praze 1862.

strana 1 až 4: Ú v o d.

Original rukopisu Kralodvorského přišel na jevo dne 16. září 1817 - právě před 44 lety. Tiskem poprvé od Hanky vydán r. 1819 a posléze od téhož r. 1861, jakožto vydání dvanácté. Nejvážnější ze všech vydání je první Hankovo a ono u Výboru z literatury české v dílu I. v Praze 1845.

Čím více délkou času jakož i častým ukazováním a ohledáváním převzácná tato památka schází, a čím větší libovůle vedrala se později v upravování původního textu k vydáním tiskovým, a čím nešetrněji za posledních dob dály se nájezdy na posvátný klénot ten od slepého zášti a nerozumu lidí nejvíce takových, kteří rukopisu v originale byli ani neviděli: tím pilnější ukazovala se potřeba, aby konečně nejvěrnější otisky pomocí fotografie, jako druzí originalové, do širších kruhů se dostaly k všestrannému jednoho každého ohledání, přesvědčení a usouzení. Slavný výbor musejní, svoliv k světlopisnému vydání, jež vykonati pan Jan Rokos laskavě se byl nabídnul, dopustil zároveň, aby original k témuž konci z dosavadné vazby směl býti rozebrán. Rozebrání to, o jehož podrobných výsledcích jinde obšírněji mluviti budeme, dálo se od zvláštní komisse dne 19. května v letní čítárně domu musejního, u kteréžto věci protokol sepsán a podpisy přítomných ztvrzen.

Vyšlo pak mezi jiným odtud na jevo, že original pergamenový, jakož jej v skrovných pozůstatcích před rukama máme, je zbytek dvou vrstev či svazečků desítilístkových, jichžto prvnímu list první chybuje docela, drugý a třetí až na malé proužky, druhému pak chybují čtyři lístky, z prostředka vypadlé, jakož hluboký žlábek u vnitřní hřbetní strany nasvědčuje, a list poslední, tak že jen pět lístků z vrstvy druhé a sedm z první, všeho všudy dvanáct lístků a dvé proužků se zachovalo.

Fotografování rukopisu dálo se dne 26., 27. a 28. května b. r. v nádvoří domu musejního při hojné návštěvě a zdařilo se v celku výborně. Konečný výsledek, positivné otisky z desk negativných, podáváme již do rukou obecenstva. Nemůžeme zde pominouti, abychom nevyslovili upřímné díky, zajisté v souhlasu s celým národem, velectěnému panu Janu Rokosovi, jakož i veleumělé paní jeho za pečlivé a zdárné provedení negativů světlopisných. Skutkem tím vychváceno palladium naše hrozící záhubě, a co posud jako převzácné unicum ukryto bylo v svatyni národní, vychází nyní již paprskem slunečným oživeno a rozmnoženo do všech vlastí slovanských.

Vydání světlopisné překonává věrností a správností všecka dosavádní vydání tisková, jimž ono bude od té chvíle opravitelem a vůbec základem dalšího bádání filologického. Výhody, jež světlopisné otisky poskytují, jsou znamenité. Čtouť se mnohem zřetedlněji než sám originál, tak že hojná místa, jichž pravé čtení posud naskrze bylo se utajilo aneb jen bystřejšímu smyslu z originalu mohlo býti patrné, ve fotografiích nyní i mdlejšímu zraku se naskytají a tím hojný počet křivých čtení a nedopatření opravení dochází. Ano mnohé slovce v originalu již naprosto setřené a nečtitedlné vystupuje v otiscích světlopisných v plné zřetedlnosti na jevo, jakož i samo písmo, pokládané posud za okrouhlé, jeví se ve fotografiích, v nichžto i sebe tenší čárky a hrany ostře vynikají, býti lomené a hranaté.

V popise rukopisu našeho budeme vážiti list po listu, přihlížejíce vždy nejprvé k jakosti pergamenu a pak k písmu a textu. V proužcích budeme některé kusé řádky dopňovati, jedny s bezpečností a plnou jistotou, jiné jen na pokus a jako na vybídnutí jiných k doplňkům trefnějším a případnějším, všude pak budeme odkrývati a napravovati dosavádná nesprávná a křivá čtení, jakož i v písmu vyčítati chyby od samého prvotního opisovače buď přehlídnuté a neopravené, buď již od něho opravené anebo aspoň k opravení naznačené. Taktéž budeme míti na zřeteli místa vyškrábaná, slova vypadlá, písmena z jiných předělaná, zkálená aneb jinak nepodařená anebo zvláštní podobu mající. K zevrubnému poznání rukopisu nebude nám i bez váhy téhož zvuku rozmanité označování, souhlásek vypouštění anebo zdvojení, písmen slučování, dvou a více slov v hromadu psaní a rozmanitá v písmě zkracování.

Upouštějíce na ten čas ode všech dalších reflexí přestáváme zatím jen na podrobném vylíčení fotografie o sobě a v porovnání s originalem. Na základě tomto bude v krátkém čase a doufáme z více stran přikročeno k dalšímu a hlubšímu filologickému bádání a konečnému ustanovení pravého psaní a čtení klénotu našeho.

V Praze dne 2. listopadu 1861.

Rukopis Kralodvorský.
Vydání fotografické. S úvodem, vysvětlujícím popisem a opraveným čtením od Ant. Jaroslava Vrťátka, prvního bibliothekáře Musea království Českého, úda královské české společnosti věd a sboru musejního pro vzdělání řeči a literatury české, čestného měšťana města Nových Benátek nad Jizerou. V Praze 1862. Nákladem vydavatelovým. Formát 10,5 x 16 cm. Počet stran (4)+32+(28).

Knihovna České společnosti rukopisné - Perkova knihovna [sign. P-085]