XII. Kytice Věje větřieček s kniežeckých lesóv, běže zmilitka ku potoku, nabiera vody v kovaná vědra. Po vodě k děvě kytice plyje, 5 kytice vonná z viol a róží. I je sě děva kyticu loviť, spade, ach! spade v chladnú vodicu. Kdabych věděla, kytice krásná! kto tebe v kyprú zemicu sáze: 10 tomu bych dala prstének zlatý. Kdabych věděla, kytice krásná! kto tebe lýkem hebúčkým sváza: tomu bych dala jehlici z vlasóv. Kdabych věděla, kytice krásná! 15 kto tě po chladnej vodici pusti: tomu bych dala vienek svój s hlavy.
Národní knihovna v Praze [sign. 54 H 12135]