Rukopis Kralodvorský i Zelenohorský.
Vydánie šestnácté.
V Praze 1869.
Strana 3 až 6:
Připomenutí.

O kralodvorském rukopise za posledních let tolik protivného i příznivého se napsalo, že to celý řad knížek i jednotlivých článků v rozličných novinách obnáší; já jen zkrátka jeho nalezení zde postavím.
Bylo to dne 16. září 1817, co jsem poklad ten v Králové Dvoře ve sklepě kostelní věže, přebíraje se v Žižkových střelách, našel.  *) 
*)  František Šťovíček, c. k. listovní ve Voticích, dává notářem stvrzené svědectví, že tyto pergamenové listy už r. 1803 i 1804 v témže sklepení v rukou měl. Viz časopis mus. 1859 str. 404-406.
Na první pohled zdály se to býti latinské modlitby, ale jaká radost hnula srdcem mým, spatřiv že to česky, i jak zrůstala radost ta, když jsem čím dále tím více výbornosti a příjemnosti nacházel! Přebudiž bohu žel, že toho jen dvanácte malých lístkův i dva uzoučké proužky ostalo. Rukopis ten jest na pergaméně drobňoučkou literou psán, a podle liter soudil Dobrovský, že to bylo mezi 1290 i 1310 přepisováno, skládáno pak, zvláště některé kusy, mnohem dříve. Tím více jest k politování nenahraditelná ztráta ostatní částky, kteráž k této zachráněné ani přirovnána býti nemůže; neboť celé sebrání záleželo nejméně ze tří knih, jakož viděti z nadpisův pozůstalých kapitol třetí knihy. Co v sobě první i druhá kniha zavírala, nesnadno se domýšleti, protože žádných stop nezůstalo; nejspíše hrdinské zpěvy. Kdyby každá z oněch pětmecítma chybějících kapitol jen dvě básně byla obsahovala, už by jen z třetí knihy padesáte básní se bylo ztratilo!
Všecko svou dobrou i špatnou stránku mívá, tak původem nahoře uvedených hádek objevilo se nám důležité svědectví, že totiž v starém archivě na Zelené Hoře tamní důchodní Josef Kovář Libušin soud našel i bezejmenně 1817 tehdejšímu purkrabí F. A. hraběti z Kolovrat-Libšteinskému poslal, kterýž jej později českému Museu odevzdal, jakož o tom obšírná zpráva se svědectvím Nepomuckého děkana Josefa Zemana v časopise Musea království českého 1859 str. 28-58 a 404-406 tištěna jest.
Polyglotta těchto básní vzrostla pomalu skoro na 20 jazyků; překladatelé jsou, pokud nám známo, následující: N. Berg, Berlič, Bielowski, Bowring, Brodzinski, Buk, Canti, Dmitriev, Ida z Düringsfeld, Eichhof, Francesconi, Göthe, Hadžič, Halka, M. Hartmann, Jordan, Kapper, Kastelic, Korsun, Kucharski, Levstik, Milutín, Mohyla, Nabielak, Pful, Edg. Quinet, Rakowiecki, Riedl, Sieminski, Smoler, Sreznevsky, Svoboda, A. Šiškov, Thorson, hrabě M. Thun, Torén, Trnski, Vraz, Wařko, Wenzig, Witwicki, Wratislav, Bohd. Zaleski, Zlatojevič.

RUKOPIS KRALODVORSKÝ i ZELENOHORSKÝ.
Zpěvopravné básně. Slovně i věrně v póvodniem starém jazyku. Vydánie šestnácté Váceslava Hanky, rytieře řádu sv. Vladimíra, komandéra řádu sv. Anny, bibliotekáře Národnieho museum. V Praze 1864. U Františka Řivnáče, knihkupce v Českém museum. Tiskem dra. Edv. Grégra v Praze 1869. Formát 15,5 x 10 cm. Počet stran 64

Knihovna České společnosti rukopisné  [sign. 94]

©  Jaroslav Gagan
©  Česká společnost rukopisná