KYTICE
Věje větříček s kniežeckých lesóv;
běže zmilitka ku potoku,
nabiera vody v kovaná vědra.
Po vodě k děvě kytice plyje,
kytice vonná z viol a róží.
I je sě děva kyticu lovit,
spade, ach! spade v chladnú vodicu.
Kdabych věděla, kytice krásná,
kto tebe v kyprú zemicu sáze,
tomu bych dala prstének zlatý.
Kdabych věděla, kytice krásná,
kto tebe lýkem hebúčkým sváza,
tomu bych dala jehlici s vlasóv.
Kdabych věděla, kytice krásná!
kto tě po chladnej vodici pusti,
tomu bych dala vienek svój s hlavy.
Knihovna České společnosti rukopisné [sign. 94]