Vydání Rukopisů

RUKOPIS ZELENOHORSKÝ
Historie - text - novočeský překlad - faksimile - studie písma.
Praha 1935.

Faksimile RZ.

První faksimile RZ bylo kreslené a rozmnoženo bylo litograficky. Ostatní faksimile byla pořízena moderní reprodukční technikou.

Litografie RZ (zhotovená K. Hennigem roku 1835 pro "Älteste Denkmäler der böhmischen Sprache", jež vydali Palacký a Šafařík r. 1840), ukazuje zajímavě, jak se vyvíjí obkreslování písma, jehož kreslič dosud plně neovládá. První stránka Hennigova vzbuzuje dojem nejistoty; sžil se s písmem RZ až na pozdějších stránkách. Reprodukce tato je ve skutečné velikosti.

Poprvé fotografoval RZ r. 1862 Rokos. Snímky ty nebyly nikde uveřejněny a osud jejich je neznám. R. 1886 činil pokusy o fotografování A. Vrťátko. Výsledky byly však velmi chabé. Autotypickou reprodukci jedné strany RZ (ručně kolorovaný a znovu ofotografovaný snímek Vrťátkův) přináší J. Grégr ve spise "Na obranu" (1886).

Časově následují autotypické reprodukce Husníkovy z r. 1889 ve Wiesnerově vydání RKZ s ilustracemi Alšovými a Zákrejsovým úvodem. Jsou ve skutečné velikosti, spolehlivé však plně nejsou, protože několik míst, která vyšla nejasně, bylo retušováno, a to chybně. Podruhé bylo Husníkových štočků užito r. 1931 v Marešově "Pravdě o RKZ".

Z druhého kresleného faksimile RZ, jež pořídil Fr. Kasalický, byla v časopisu "Archa" (roč. III., seš. 8) roku 1915 otištěna zmenšená autotypická reprodukce, jež se pokouší o rekonstrukci miniaturních obrázků, které tehdy někteří obhájci RZ se domnívali v RZ viděti.

Posléze r. 1930 vyšla v Unii péčí České akademie světlotisková reprodukce RK a RZ podle fotografií univ. prof. Dr. V. Vojtěcha (RZ je proveden též barevně) s poznámkami Dr. V. Flajšhanse. Reprodukční technika vykázala tu sice některé nedostatky, ty však nepadnou do oka na první pohled, nýbrž až při velmi podrobném srovnání s originálem.

Naše faksimile

vykresleno je ve skutečné velikosti podle specielních kopií fluorescenčních fotografií a opraveno srovnáním s originálem. V reprodukci této - jež určena je jen ke snadnému čtení - nelze ovšem konati žádných vědeckých badání; k tomu lze použíti jen originálu.

Písmena v reprodukci položená jsou v originále barvy špinavě zelené. Barva červená vyskytuje se v rukopise v několika (snad třech) druzích. Některé značky, které, jak se zdá, nepatří k textu a jsou tvořeny znatelně světlejší červení, označeny jsou ve faksimile šrafováním, ostatní červené plošky označeny jsou pouhým obtáhnutím nebo vytečkováním (na zvětšeninách).

Na straně 4., řádek 3. zd., nachází se místo, jež platilo kdysi za kryptogram Hanka fecit. Ve faksimile není toto místo propracováno pro přílišnou drobnost kresby. Proto vyhotoveno je ve zvětšeném měřítku samostatně. Rozdělení barev je provedeno co možná pečlivě, velkou překážkou však bylo značné setření barviva a žluté skvrny pergamenu, způsobené patrně hnilobou.

Všechny reprodukce byly pořízeny laskavostí univ. prof. V. Vojtěcha, který zapůjčil k tomuto účelu řadu svých snímků, dosud nikde nepublikovaných. L. M.

Příloha:
1. Studie "kryptogramu" (zvětšeno 5x lin., str. 3, ř. 3 zd.)
2. Studie několika iniciálek (L, S, L, V, L, S, M, K, L, C, D) - zvětšeno 2x lin.
3. FAKSIMILE RZ (varianta 1) [ 1 - 2 - 3 - 4 - 5 - 6 - 7 - 8 ]
3. FAKSIMILE RZ (varianta 2) [ 1 - 2 - 3 - 4 - 5 - 6 - 7 - 8 ]
4. Text rukopisu Zelenohorského [ 1 - 2 - 3 - 4 ]

RUKOPIS ZELENOHORSKÝ.
Historie - text - novočeský překlad - faksimile - studie písma.
Úvod, přepis textu, překlad a poznámky od Karla Třesky. Příloha od Lad. Matouška. Pro kruh příznivců Rukopisů vydala edice Tři Pruty Svatoplukovy. Ve stu číslovaných exemplářích na holandském japanu vytiskla tiskárna Verner a spol., Praha XVI., Palackého tř. 38. Přílohu rozmnožila želatinovým tiskem planografie K. Krále, Praha II. V Praze MCMXXXV. Tento výtisk má číslo 26 (varianta 1) a číslo 94 (varianta 2).