Jan Skutil
Dvojí výročí Rukopisů
Blansko 1967.
Strana 47 až 61:
Dvojí výročí Rukopisů

V české literární historii pod pojmem Rukopisy rozumíme nepravé památky, tzv. rukopis Královédvorský a Zelenohorský a některé jiné falšované památky, jež vznikaly od r. 1816 zhruba do čtyřicátých let, a které jsou spjaty se jmény Václav Hanka (1791-1861) a Josef Linda (1789-1834). Od jejich objevení až do konce osmdesátých let trvala v našem kulturním životě nejistota a rozpolcenost ve vztahu k těmto památkám. V loňském roce uplynulo již 150 let od počátku padělatelské a objevitelské činnosti těchto "rukopisů" a současně 80 let od té doby, kdy vzplanul poslední definitivní boj proti pravosti Rukopisů v únoru 1886, kdy v časopise Athenaeum vystoupili Jan Gebauer (1838-1907) a T. G. Masaryk (1850-1937), aby zorganizovali v české kulturní veřejnosti jednu z nejhroznějších bitev, jež pádností argumentů a věcností kritiky navždy smetla mytus - lžimythus rukopisný.
Toto dvojí významné jubileum Rukopisů dává nám příležitost k zamyšlení nad celou řadou otázek na jedné straně a na druhé straně skýtá nám rovněž povinnost upozornit na vývoj duševní kultury české minulého století, pro nějž byly otázky spojené s Rukopisy nejzásadnějšími otázkami národnostními, vědeckými, politickými i mravně lidskými. Dnes jsou otázky rukopisné již jen záležitostmi literárněhistorickými a kulturněhistorickými, živá je však otázka jedna jediná - kterou však nechtěně autoři fals sledovali, otázka nejstarší kultury, literatury a jazyka na území našich zemí: skoncovala-li navždy vědecká positivistická kritika s podvrženými literárními památkami z údobí romantismu - avšak i otázka samotného podvrhu zůstává vlastně dnes diskusní, neboť v rukopise Zelenohorském se falsátor V. Hanka podepsal - vědecké výzkumy od osmdesátých let postupně dokazovaly a interpretovaly bohatou literaturu jinou, pravou - církevněslovanskou, cyrilometodějskou, staroslověnskou redakci staročeštiny a latinské písemnictví z území Čech a Moravy od 9. až do 13. století. Věda rehabilitovala vlastně sny a zbožná přání romantických nadšenců druhého desetiletí minulého století a proti jejich podvodným, podvrženým, často však jako pia fraus nazývaným památkám, hlásícím se toužebně od stol. 7. do stol. 13., postavila památky jiné... ... 


               JAHODY                            (rekonstruovaně)

       Ide má milá na jahody                   Jide má milá na jahody
       na zelená borka,                        na zelená borka,
       zadřieše si ostré trnie                 zadřě si ostré trnie
       v bělitkú nožicu,                       v bělitkú nožicu,
       nemože moje zmilitká                    nemože mojě zmilitká
       na nožicu vstúpiti.                     na nožicu vstúpiti.

       Ach ty trnie, ostré trnie,              Ach ty trnie, ostré trnie,
       čemu si bol sdělo?                      čemu si bol sdělo?
       Za to budeš, ostré trnie,               Za to budeš, ostré trnie,
       z borek vymýtěno!                       z borek vymýceno!

       Poždi, milá, v pochládečce              Poždi, milá, *)
       v zeleně borece,                        v zeleném borece,
       jáz doběhnu na palúček                  jáz jdu na palúček
       po konieček bielý.                      po koníček bílý.

       Konieček sě na palúce                   Koníček sě na palúce
       v hustéj trávě pase,                    v hustéj trávě pase,
       moje milá v pochládece                  moje milá *)
       na milého ždaje.                        milého (čaká).

       Je sě milá žalovati                     Jě sě milá žalovati
       po tichúnku v borce:                    po tichúnku v borcě:
       Ach če řekne moje máti,                 Ach, če řeče mojě máti,
       jáz neščastná roba!                     jáz, nesčastná roba!

       Vezdy mi řiekáše máti:                  Vezdy mi řékáše máti:
       chovaj sě junoší!                       chovaj sě junoší!
       Čemu sě junoší chovati,                 Čemu sě junoší chovati,
       kdaž sú dobří ľudie?                    kdaž sú dobří ľudie?

       I přijedech na koníce                   I přijědech na konícě
       jako sniežek bielém,                    jako sniežek bielém,
       skočich s koně, vězech na suk           skočich s koně, vězech na suk
       za střiebrnú uzdu.                      za střiebrnú uzdu.

       Objech děvče, přižech k srdcu           Objěch děvče, přižěch k srdcu
       i celovach ústa,                        i cělovach ústa,
       i zabude krásná děva                    i zabude krásná děva
       v nožici bolný trn.                     v nožici bolný trn.

       Laskáchom sě, milovachom,               Láskachom se, milovachom,
       slunce na zachodě.                      slunce na záchodě.
       Pojeď, milý, rúče domóv,                Pojěď, milý, rúče domóv,
       slunečko nám zajde!                     slunečko nám zajde!

       Vzskočich rúče na konieček              Vzkočich rúče na koníček
       jako sniežek bielý,                     jako sniežek bielý,
       i vzech zmilitkú v náručie,             i vzěch zmilitkú v náručie,
       otjedech s niu domóv.                   otjědech s niu domóv.
Poznámka J. Skutila:
*) Slovo pochládeček ve stč. není doloženo.

Vlastivědná ročenka okresního archivu v Blansku
Vydal ONV v Blansku. 1967. Vytiskla Grafia n. p. Brno, provozovna St. Město u Uherského Hradiště. Formát 20 x 15 cm. Počet stran 64.

Moravská zemská knihovna v Brně  [sign. PK-C-1015]

©  Jaroslav Gagan
©  Česká společnost rukopisná