Po letech letoucích od bojů o Rukopisy čekal bys, že staré vášně
odumřely a že už i o této věci bude možno
hovořit věcně a ryze jen odbornicky, tak, jak se mělo o ní hovořit od začátků.
Ale Rukopisy mají strašnou smůlu - lepí se na ně stále a stále
politika a jejich obránci svými útoky na Masaryka diskvalifikovali celý svůj
boj, u jednotlivců jistě jen ušlechtilými motivy vedený, v boj
politický. A jestliže se dnes obránci Rukopisů rozčilují, že není jim
dovolováno o Rukopisech psát nebo vydávat nějakou rukopisnou revui, ať
si vzpomenou, jak se obránci Rukopisů spojovali s listy Stříbrného a s
protihradním Lechem a jak za války i Arijský boj a jiné tiskoviny, i Vlajka,
znovu a znovu oživovaly boj rukopisný jako boj politický. Tisková svoboda je
veliká věc, ale nesmí se pod její rouškou skrývat ani uschovávat pokus o
obnovu fašistického štvaní protimasarykovského, neboť v boji o Rukopisy
už tak často Rukopisy byly věcí vedlejší a politika věcí hlavní, že nelze se
divit opatrnosti těch, kdo v těchto věcech mají rozhodovat. Jinak ovšem
budiž dovoleno laiku zcela klidně a objektivně říci, že za celou rukopisnou
historií je pro něho, chce-li být spravedlivý, přemnoho psychologických
zásad. Odpolisujte úplně rukopisný problém - a snažte se záhady, jež
zbývají, dořešit vědeckou cestou. Ne diletanti a diletantíčkové, jen a jen
odborníci mohou sporné věci kolem Rukopisů rozhodnout s konečnou platností,
podezíravá a předpojatá vášeň nic v té věci ani nepomůže ani neporadí.