Dokumenty rkp. sporu

Karel Nesměrák
Augustin Josef Carl Corda

Corda se narodil jako syn obchodníka suknem v Liberci, dne 22. října 1809. Již v útlém věku osiřel. Zpočátku se ho ujala jeho babička, později bydlel u svého strýce D. A. Cordy v Praze. Pro nedostatek prostředků byl nucen přerušit svá studia na pražské polytechnice a byl nějaký čas uředníkem v Batkově obchodním podniku. Teprve později mohl s podporou prof. Vincenze Krombholze pokračovat ve svých vysokoškolských studiích, a to na lékařské fakultě, aniž je však dokončil. Do světa vědy vkročil poměrně záhy. Již ve věku 18 let uveřejnil v Opitzových sbornících svá mykologická pozorování. Roku 1827 je v prvním ročníku Časopisu českého musea krásná, Cordou kreslená tabule. Roku 1829 vyšel první sešit jeho spisu Monographia Rhizosperinarum et Hepaticarum. Na základě tohoto spisu byl Alexandrem von Humboldt povolán do Berlína, kde se zabýval botanickou mikroskopií. Corda měl nevšední zájem o přírodní vědy, neobyčejné vlohy pro kreslení a bystré pozorovací nadání. Takto upoutal na sebe zájem mnoha badatelů jako hraběte Šternberka, prof. Krombholze, Bolzana a jiných, kteří mu umožňovali další studium. Největší část svých vědomostí nabyl Corda vlastní pílí. Skutečnou vášní se mu stala mikroskopie. Ve své době byl nejlepším mikroskopikem v Čechách. Jeho mikroskopické analýzy byly tak přesné a objevné, že byl žádán o spolupráci i zahraničními badateli. Oblíbeným předmětem jeho mikroskopického výzkumu se staly nižší rostliny, zejména stavba jejich těl. Přesto, že stále zápasil s materiálním nedostatkem konal i s nedostatečnými a primitivními pomůckami důležitá pozorování a prováděl názorné a pečlivé kresby jejichž počet jde do několika set. Přičiněním hraběte Šternberka stal se roku 1835 Corda správcem zoologických a později i botanických sbírek Musea království Českého. Hlavním oborem vědecké činnosti Cordovy byla botanika. Je v podstatě zakladatelem mykolo gie (světově proslulý monumentální spis Icones fungorum huiusque cognitorum, 1837-42, 6.svazků) či fytopatologie (Pojednání o snětích obilnin a námelu, 1846). Věnoval se i výzkumu živočichů a paleontologii. Spolupracoval s Ignácem Hawle na spisu Prodrom einer Monographie der böhmisches Trilobiten, které doplnil sedmi tabulemi kreseb, z nichž mnohé činí dojem fotografie. Corda psal také mnoho článků ve spolupráci s Jednotou pro povznesení průmyslu v Čechách, jejímž byl komisařem. Byl průkopníkem užívání mikroskopie ve zbožíznalství. Na žádost a náklad knížete Františka Colloredo-Mansfelda vypravil se Corda v říjnu 1848 na výzkumnou cestu do Ameriky, hlavně do Texasu, kde sbíral přírodniny pro Museum království Českého. V srpnu roku 1849 se vracel z New Orleansu brémskou lodí Victoria, která však za prudké bouře kolem 16. září zmizela ve vlnách oceánu poblíž západoindických ostrovů a s ní i Corda.

Do sporu o Rukopisy vstoupil Corda v roce 1840, kdy na žádost F. Palackého a P. J. Šafaříka prozkoumal chemicky a mikroskopicky Rukopis zelenohorský. Výsledky svých pozorování shrnul do dvou dopisů z 2. ledna a 7. března 1840, které v nezměněné formě otiskli Palacký se Šafaříkem ve v témže roce vyšlém spisu Die ältesten Denkmäler der böhmischen Sprache. Většina jeho analýzy Rukopisu zelenohorského má platnost dodnes.