Dokumenty rkp. sporu

Karel Rélink
a jeho výstava historických obrazů.
Knihovna vlastenecké akce - svazek 2.
Praha 1936.

"Také jsem se obdivoval, abych tak řekl, Vašemu hrdinství,
neboť malovati dnes historické obrazy, je odvážná věc."
Z dopisu Mistra A. Jiráska Mistru Rélinkovi.

Staročeské zpěvy hrdinské a milostné v národním umění.
V. Seykora

Není snad druhého námětu, který by nadchl tolik národních umělců, jako právě staročeské zpěvy hrdinské a milostné, známé pod názvem "Rukopis královédvorský a zelenohorský".

Soubor obrazů Mistra Karla Rélinka dokazuje, že stále je jejich námět životný. Mistr Karel Rélink, - přesto, že jeho pojetí je zcela nové a odlišné od pojetí předchozích umělců, - navazuje na onu dlouhou řadu nám tak drahých jmen ze všech odvětví národní tvorby.

Vždyť z nich čerpali nejenom malíři, mezi kterými v prvé řadě dlužno jmenovati našeho nesmrtelného Mánesa, Alše, Hellicha, Trenkwalda, Maixnera, Svobodu, Fr. Ženíška, Kryšpína, Tulku, Liebschera či Hlavína.

Z Rukopisů čerpali i sochaři a hlavně náš velký Myslbek! Krásná, monumentální sousoší na pylonech mostu Palackého, stačí k nesmrtelnosti svého tvůrce, právě jako pramenu, z něhož tento umělec čerpal. Znáte přece Záboje aj. Rovněž Levý, bratří Wagnerové, Maudr, Boh. Schnirch, Šmolík atd.

Hudebním skladatelům byly naše staré národní zpěvy nevyčerpatelnou studnicí. Slavná Smetanova Libuše nás křísila. A díla Dvořákova, Fibichova, Bendlova, Tomáškova, Zvonařova, Macounova či Zamrzlova, nás znovu a znovu přesvědčovala o jejich hloubce a kráse.

Snad si ani dnes plně neuvědomujeme, čím byly otcům a dědům a je teprve nutno si to zopakovat, neboť studené ruce zaprodanců a vypočítavců chtěly otrávit ony bezedné studnice národní síly a chtěly přetrhat pouta se slavnou minulostí. Čistá voda opět vyvřela na povrch a ruce synů s nich setřely musejní prach. Není ničeho, co by dokazovalo jejich nepravosti. Proto je možno znovu z nich čerpat, znovu z nich brát sílu. Jako z nich rostlo naše obrození, může z nich růsti plný život, kterým chceme žíti!

Sochaři se mohou chopit znovu dláta, hudební skladatelé mohou znovu rozezvučet klávesnice a malíři mohou opět rozehrát vějíře barev na paletách!

Mistr Karel Rélink se chopil štětce prvý. Všichni porozumíte, co svými obrazy říká. Jsou to slova jasná, mužná a sebevědomá a je v nich také tolik krásné a drsné něhy i milosti. Jeho obrazy nám říkají čím jsme byli. - A ještě více: čím chceme být.

K A T A L O G

1.	Úvodní list k Rukopisu.
2.	Záboj, Slavoj a Luděk.	(Děj z pohanské doby, kdy Záboj poráží mlatem Luďka.)
3.	Záboj a Slavoj.	(Hrdinové epické básně, čeští pohanští vůdcové na poč. 9. století.)
4.	Záboj.	(Sedí zamyšlen před bitvou na vysoké skále, uprostřed lesů.)
5.	Záboj.	(V bojovné výzbroji na koni.)
6.	Čestmír a Vlaslav.	(Čestmír srazil po divoké seči Vlaslava s koně, kde v krvi zmírá.)
7.	Čestmír a Vlaslav.	(Iniciála.)
8.	Jelen.	(Lyricko-epická báseň, pochází z doby pohanské. Opěvá smrt jinocha, vrahem v lese zabitého, nad kterým vyrůstá dub, kam se chodí pásti jelen. Jedna z nejkrásnějších básní Rukopisu.)
9.	Jelen.	(Iniciála.)
10.	Zbyhoň.	(Lyricko-epická báseň z doby pohanské. Báseň líčí osud jinocha, kterému vladyka Zbyhoň unesl děvu, načež on se dostaví do hradu Zbyhoňova, Zbyhoně zabil a svou děvu vysvobodil.)
11.	K básni Zbyhoň.	(Jinoch, kterému byla unesena děva, přemítá o svém osudu a srovnává svůj žal se smutkem holuba, kterému krahujec uchvátil holubici.)
12.	Oldřich a Boleslav.	(Báseň epická. Nalezena z ní pouhá třetina. Děj se odehrává na poč. 11. stol., kdy polský Boleslav Chrabrý obsadil Prahu, ale byl Oldřichem odtud vypuzen.)
13.	Oldřich a Boleslav.	(Iniciála.)
14.	Beneš Heřmanóv.	(Epický zpěv, kdy král Přemysl Otakar I. zajel do říše, aby tam pomáhal Ottovi IV. Bavorskému proti jeho odpůrci Filipovi Staufovci. Zatím vtrhli Sasíci do Čech, ale byli pod Hrubou Skalou r. 1203 Benešem Heřmanovem poraženi na hlavu a vypuzeni z Čech.)
15.	Beneš Heřmanóv.	(Iniciála.)
16.	Ludiše a Lubor.	(Báseň snad z doby Přemysla Otakara II. (1253-1278) za něhož u nás byly zavedeny turnaje. Dle některých jedná se o zápasy na život a na smrt z pozdější doby.)
17.	Ludiše a Lubor.	(Knížecí dcera věnčí vítěze.)
18.	Ludiše a Lubor.	(Iniciála.)
19.	Jaroslav.	(Historický zpěv líčící, kterak divocí Tataři vtrhli do západních zemí. Dostali se až na Moravu, kde byli konečně poraženi pomocí českého vojska, vedeného Jaroslavem ze Šternberka.)
20.	Jaroslav.	(Kublaj, tatarský chán rozkazuje čarodějům a kouzelníkům, aby mu zvěstovali, jak dopadne boj.)
21.	Jaroslav.	("Aj ta Jaroslav jak orel letě!")
22.	Růže.	(Lyrická báseň, jako ostatní následující. Básně vynikají jemným, hlubokým citem. Některé jsou nepochybně z doby pohanské. Zachovaly se ústním podáním. V básni Růže je vyjádřena něžná touha dívky po jinochu.)
23.	Růže.	(Variant.)
24.	Kytice.	(I v této básni jeví se něžné toužení milenčino po milenci.)
25.	Jahody.	(V písni obráží se dovádivá bujnost mládí.)
26.	Žežulice.	(Píseň naznačuje, že se nemá v lásce - jaře života - neustále kochati, ale dbáti i toho, aby nezůstala sama.)
27.	Opuštěná.	(V písni projevuje se žalost dívky nad ztrátou rodičů a milence.)
28.	Skřivánek.	(Báseň o bolesti milenčině, které odvedli milého na kamenný hrádek.)

Karel Rélink a jeho výstava historických obrazů.
Knihovna vlastenecké akce - svazek 2. Praha 1936. Formát 15 x 20,5 cm. Počet stran 32.

Knihovna Národního muzea v Praze [sign. 102 F 77/2]