Zelená Hora, zámek a druhdy pevný hrad v Plzeňsku, v okr. Nepomuckém, čtvrt hodiny od města Nepomuku. Výstavnost jeho na spůsob řeckého pi, sloh velmi jednoduchý a novodobý. Jest v něm kaple Nanebevzetí Panny Marie, v níž druhdy chovala se starožitná a velepamátná dřevěná soška P. Marie Zelenohorské, pocházející ještě ze zbořeného kláštera Nepomuckého, která nyní nachází se ve Vídni ve františkánském kostele u sv. Jeronyma; poboční oltář má zbytky olejného obrazu Ukřižovaného Krista, dílo to mistrovské od neznámého mistra. V pravo za velkým oltářem ční ze země žulový balvan s domnělými šlépěji sv. Vojtěcha, který prý s něho zemi České žehnal. Zámek obklíčen jest anglickým sadem, a celý jeho obvod ohražen jest silnými hradbami se zbytky pevných bašt. V nynější podobě pochází zámek od Václava Vojtěcha hr. ze Šternberka z r. 1688. Přestavováním zbaven jest všelikých památností; pozoruhodna jest toliko stěnomalba na stropě prostranného sálu v 1. patru, představující porážku Tatarův u Holomouce od neznámého mistra. V přízemí hlavního průčelí nalézá se památný sklep, v němž Zelenohorský rukopis nalezen jest. - Z. H. jest od šedověkosti místo dějepisně památné, ač husté temno odvěké dějiny její zahaluje. Dle pověsti byla za časů pohanských sídlem kněžstva a rozsáhlé bohoslužby, čemuž svědčí jména poblízkých míst, jako Mohelnice, Želvice, Třebčice, Kozlovice a j. Mezi X. a XIII. stoletím náležela k župě Plzeňské, a dříve neb později též ku Klatovské. Pohanstvo ustupovalo zde záhy křesťanské víře, již v druhé polovici X. stol. obrav sobě poustevník Břímota Z.-nou Horu za sídlo, jal se tu stavěti klášter Mariánský, jehož však nedokonal. Před r. 977 sv. Vojtěch, biskup Pražský, ubíraje se z Říma tou krajinou do sídla svého Pražského, navštívil zde po r. 989 Břímotu, a požehnav z vrcholu utěšené hory zemi České zrušil klatbu, kterou byl odcházeje z Prahy nad zemí a Vršovci vyřkl. Onedlouho zatáhlo se nebe hustými mraky a hojný déšť svlažil vypráhlou zemi po dlouhém trapném suchu. Vše obživlo i hora jasně se zazelenala. Na památku té události nazvána jest hora požehnání Vojtěšského (staré její jméno neznámé) Z.-nou Horou a slove tak podnes. Sv. Vojtěch byl s sebou z cizozemska mnichy benediktiny přivedl, jež zůstavil na Z.-né Hoře, čímž zde na čas osada benediktinská vznikla. Roku asi 1153 založeno jest u paty Z.-né Hory nad Bradavou (tu, kde nyní ves Klášter) cistercké opatství Nepomucké čili Pomucké (v. Nepomuky). Nepomucký klášter vládl valným zbožím, i Z. H. s příslušným statkem patřila jemu. Na počátku husitského hnutí vystupuje Z. H. určitěji v popředí domácích dějin, neboť jedva byly prvé plameny té války vyšlehly, přitrhli Táboři pod Žižkou r. 1420 ku klášteru Pomuckému a vypálili 25. dub. to krásné a bohaté cisterciáctví; že při tom i budovy na Z.-né Hoře popelem lehly, jest jisto. Téhož roku ještě Mikuláš z Husi usiloval osaditi Z.-nou Horu, kterouž po biblicku nazývati chtěl Horou Olivetskou. Osazení tomu však protivil se v čele vojska krále Sigmundova přední král, polní vůdce a úhlavní nepřítel Táborských, pan Bohuslav ze Švamberka, a po opětovaných krvavých bojích je také zamezil. Dne 22. srp. 1420 zastavil král Sigmund všeliké statky nedávno zbořeného kláštera Nepomuckého, a s nimi též Z.-nou Horu, v 5200 kop. gr. čes. bratřím Bohuslavovi VI. a Hynkovi I. Krušinům ze Švamberka i dědicům jejich za jich zadržalé žoldy a škody, položiv výminku, aby poddané lidi kláštera při právích a svobodách zachovali, jakož jest je opat Nepomucký držíval, a mimo to měli chovati 8 mnichů bývalého kláštera a je živností zaopatřovati. Statný Bohuslav VI. ze Švamb. (jsa král. předním polním vůdcem od roku 1419-22) byl nejprvé mečem katolíkův na husity, brzo však opustiv prapory královské, stal se r. 1422 udatným polním hejtmanem Táborův, podnikl rozličné nájezdy, až posléz při dobývání města Retče v Rakousích šípem v tvář smrtelně raněn skonal v Moravském Krumlově r. 1425. Po něm seděl co nápravník na Z.-né Hoře bratr jeho Hynek I. Krušina ze Švamberka, kr. hejtman kraje Plzeňského, odhodlaný katolík a též statečný válečník, jenž na Plzeňsku královskou moc valně upevnil. Roku 1443 vyhořel mu hrad Krasíkov, načež na Z.-né Hoře sídlil, kde mezi tím byl pevný hrad vystavěn. Roku 1450 přistoupil k válečné jednotě Kadaňské, jsa již od r. 1448 odpovědníkem Jiřího z Poděbrad, načež Jiřík, zvedna válku proti jednotníkům, sám přitrhl 8. čna 1450 k Nepomuku, a hubil nemilosrdně zboží Hynkovo, jenž krátce na to r. 1453 zemřel. Za panování krále Jiřího připadla Z. H. koruně České, ale brzy přešla v držení pánův ze Šternberka, jižto měli svůj rodinný pohřeb na farském kostele Nepomuckém u sv. Jakuba. Prvním držitelem byl v dějinách doby své často nechvalně jmenovaný Zdeněk ze Šternberka na Konopišti, který z přítele zvrhl se v odpovědníka krále Jiřího, načež držán od strany římské návodem biskupa Vratislavského, Jošta z Rožmberka, 28. list. 1455 pověstný sjezd na hradě Zelenohorském, na kterém utvořila se záhubná jednota Zelenohorská proti Jiřímu. Napotom stala se Z. H. středištěm, odkud Zdeněk zboží králi oddaných pánův a měst hubil. Zdeněk + r. 1476. Po něm drželi Z.-nou Horu syn jeho Jaroslav na Konopišti a Zbiroze (zemř. r. 1492), pak téhož syn Jan Konopišťský ze Št. na Bechyni (+ r. 1528); za něho mívala zpupná šlechta česká za nepořádné vlády Vladislava II. okolo roku 1509 rozličné sjezdy na Z.-né Hoře, radíc se o své dobré a druhých stavův zlé. Po smrti Janově následoval syn jeho Adam ze Št. na Konopišti, Bechyni, nejv. komorník a purkrabí Karlšteinský, jenž, obdržev r. 1557 panství Zelenohorské za vlastnost a dědictví, zemřel r. 1560. Poručníkovala pak choť jeho Markéta Malovka z Pacova (+ r. 1568) až do dospělých let syna svého Ladislava na Z.-né Hoře a Planici. Ten byl hradním hejtmanem na Křivoklátě, kdež se vyznačil útrpným a lidským nakládáním s uvězněným zde Janem Augustou, biskupem jednoty bratrské. Potomstvo pana Ladislava vyhynulo bídným spůsobem před katastrofou Bělohorskou až na šíleného syna Ondřeje, jemuž byl poručníkem nejprv Adam ze Šternberka, nejv. purkrabí Pražský, po něm pak Štěpán Jiří ze Šternberka (+ r. 1625), po jehož smrti vešel v poručnictví nápadník dědictví Václav ze Šternberka, který po smrti Ondřejově (+ r. 1629) uvázal se v Z.-nou Horu, ale již r. 1635 bezdětek zemřel. Po něm dědil Frant. Mat. Karel, první hrabě ze Šternberka, syn nejv. purk. pana Adama ze Šternberka, který však roku 1648 při opanování Malé Strany od Švédů zahynul. Po něm dědil jeho syn Václav Vojtěch hrabě ze Št. na Druholci, který byl apelačním předsedou a nejv. hofmistrem, a + r. 1708 bez dědicův. Za něho sbíral Balbin dějepisné památky na Z.-né Hoře. Panství dědil František Leopold Josef hrabě ze Št. z Vratislavské větve, který + r. 1745, prodav prvé r. 1728 panství Z.-nou Horu Adolfovi Bernartovi z Martinic. Ten je zůstavil jediné dceři Marii Dominice, která však zemřela roku 1784, ustanovivši kníž. Frant. Gundakara z Koloredo-Mansfelda sice za požívatele doživotního, ale jeho druhorozeného syna Jeronyma hr. z K.-M. za dědice panství. Za jeho držení nalezen jest Jos. Kovářem, důchodním na Z.-né Hoře, a českému museu r. 1818 odevzdán slavný Zelenohorský rukopis. Jeronym zemřel r. 1822. Panství dědil František hrabě z K.-M., jenž + r. 1854, načež Z. H. přešla na dceru jeho Viléminu, provdanou kněžnu Auersperkovou.

Nepomuky, okresní město v kraji Plzeň. se 2000 čes. obyv., má děkanský chrám sv. Jana Křt., založený r. 1636 a po několikrátém přestavování r. 1734-1738 Adolfem hr. z Martinic v nynějším stavu vystavený, r. 1786 po zrušení kostela sv. Jakuba za děkanský povýšený; pak pamětihodný kostel sv. Jakuba, který již r. 1350 farním býval, založený asi v XIII. stol. původně v slohu románském, v XVI. stol. od p. ze Šternberka trojí lodí rozšířený a bohatě ozdobený, v němž se nalézal i pohřeb těch pánů; r. 1784 byl kostel zrušen, a sloužil od té doby za skladiště, až r. 1857 ujal se spustošeného kostela c. k. krajský hejtm. Plzeňský p. Tomáš šlechtic z Putzlacheru, který naleznuv prostředků nákladem 24.241 zl. jej obnoviti dal, načež r. 1860 nově vysvěcen za přední ozdobu městu i okolí slouží. Od N-k 1/2 hod. jest na vrchu zámek Zelená hora, 1/4 hod. osada Klášter zvaná, rozložená v objemu velkolepého někdy kláštera roku 1420 zrušeného, z něhož se znamenité zříceniny zachovaly: 3 veliké gotické brány vedle sebe stojící, z nichž jedna jest nyní vchodem do vesnice, obě druhé jsou zazděny; venkovské zdi býv. kláš. chrámu i s okny a vchody též zachované; vnitřek slouží nyní za hřbitov a z jedné poboční lodi zřízen jest kostel sv. Markéty; zbytky chrámu ukazují sloh přechodní (z románského do gotického). Bohatý i slavný klášter cisterciánský N. (také Pomuky zv.) založen jest v roku neznámém, a r. 1153 od Vladislava II. uvedeni tam cisterciáci z Eborachu (z Ebersbachu); první známí opatové byli Kunrát (1176), Heřman (1189), Purkhard, Hardtmuth (1219), Jindřich a j. Klášter N-cký stal se r. 1420 obětí války husitské, ještě však před útokem mniši opustivše s poklady kostelními i klášt. archivem cely své hledali útočiště za hranicemi. Téhož r. dal cís. Sigmund zboží klášterní zápisné p. Bohuslavovi a Krušinovi bratřím ze Švamberka ve 5000 kopách s výminkou, aby 8 mnichů řádu řeč. klášt. chovali a jim slušnou potřebu dávali bez nesnáze. Ostatní držitele zboží kl. N-ckého hledej při čl. Zelená Hora. - Okres N-cký má na 3.67 [] m. 15.970 obyv. ve 2 m., 1 mse a 52 vsech (1857).