Toto literární začlenění uvedených textů nebylo dosud soustavně odůvodněno. Zde se pokoušíme o shrnutí naší obsažnější práce s uvedením hlavních kriterií - typologických znaků, jež tento žánr charakterisují. Soupis asi ještě není úplný.

Připouštíme, že předpokládaný "padělatel" mohl deset nebo dvacet z níže citovaných bodů napodobit, ale sotva by se dostal přes padesát, jako my zde. Některé z těchto postulátů jsou kromě toho velmi skryté a snad by si je ani dnešní odborník hned napoprvé plně neuvědomil. Přikročme tedy k výpočtu, který snad není organisován s celou logičností:

1) Původ RKZ je anonymní. Nemáme ani zprávu, ani anagram nebo kryptogram, z něhož bychom vyčetli jméno nějakého autora.

2) Plody této poesie jsou vždy písemně sebrány a vydány po skončení epochy (zde herojské), v níž vznikly. RK zřejmě koncem 14. století, RZ asi ve století 12. nebo 13.

3) Výtvory RKZ se šířily ústně a byly přednášeny. Proto se praví o písni "Jaroslav" v RK, že jde o něco, co je "nadivno sluchu".

4) Písně byly doprovázeny strunným nástrojem. V Záboji je to "varyto".

5) Lidoví nebo orální pěvci nedbají na požadavek originality. Proto čteme v RZ, že každý sněmovník zaujal místo "rozenia dle svégo", v RK je jen hlásková změna "rozenie dle svého". Samozřejmě to není důkaz, že to i ono složil jeden a týž falsátor.

6) Zvlášť důležité jsou t.zv. formule, ustálené obraty. Znalci tvrdí, že stačí asi 40 řádek dosud neidentifikovaného textu, aby se poznalo, zda jde o výtvor umělý nebo orální, lidový. Týž pojem nebo týž děj bývá vyjádřen i týmiž slovy. Doslovně se obvykle shoduje i slovní vydání nějakého příkazu a potom jeho provedení. Příklady viz v Záboji, v Čestmíru, v Ludiši a v Libušině soudu.

7) Analogické jsou formulové obraty. Zde není plná shoda slovní, ale formální a metrická. V RZ čteme "Po Ratibor ot gór Krkonoší" a "Po Radovan ot Kamena Mosta" vždy jako ucelené verše. Stejně je konstruováno i pět dalších veršů. V Homérovi je asi třetina obsahu složena z našich bodů 6) a 7).

8) V RKZ co verš, to věta nebo syntaktický celek. "Enjambement", myšlenkový přesah z verše do verše je vzácný. To již věděli starší obránci.

9) Stará orální poesie není rýmována, ale má ... (bod 10)

10) aliterace nebo "Stabreim", štěpný rým. Slova, jež jdou za sebou, mají obdobný začátek nebo alespoň vnitřní slabiku. "Dvě věglasně děvě, vyučeně věščbám vítězovým" (čtení ne zcela jisté). Takto v Libušině soudu.

11) Oblíbena byla zvukomalba, viz třeba "dravá ostrá drápy" (o krahujci) ve Sbyhoni, RK, nebo "Zevzněchu mútno žalostiví lesi", hromadění sykavek ke znázornění šumícího lesa v Jelenu, RK.

12) Text není oddělen strofami, místo nich sloužívá refrén vkládaný mezi dějové úseky (Ludiše, RK).

13) Při živém líčení začínají verše zpravidla slovesem, které se přesouvá na konec věty nebo verše při motivu statickém, při popisech. Tak zvláště v Jaroslavu, RK.

14) V RK máme dva modely balady nebo romance. Tento literární druh se vyznačuje mj. úsečnými přímými řečmi. Viz Sbyhoně v RK.

15) K lidovému básnictví nerozlučně patří palilogie, anafora, epifora nebo epanastrofa. Všechny tyto ozdoby jsou v RKZ hojně zastoupeny, v jednotlivých písních odlišně. Vědecké zkoumání folkloru se datuje teprve asi od roku 1840. Bylo by tedy možné i přiřknout každé z těchto figur samostatné místo v tomto soupisu.

16) Parataxe je v převážné většině proti hypotaxi. Proto i ta četná "i", občas i "a", viz k tomu lingvistickou část. Bylo to i důvodem k námitce.

17) Běžné jsou v orální epice - hlavně slovanské - přirovnání a příměry. Forma je velmi rozmanitá (se spojkou "jako", s instrumentálem srovnávacím nebo s instrumentálem průvodních okolností, jindy zase s položením dvou i více vět vedle sebe. Příklady ve Sbyhoni, v Záboji a v Róži v RK.

18) Starý epik a vlastně i lyrik je "pořádkumilovný". Líčí-li se nějaký předmět, postupuje se vždy jedním směrem, odshora dolů, zprava doleva nebo naopak. V Oldřichu z RK je pěkné líčení jitra v pořadí Pražský Hrad - Vltava - vrchy za Prahou - východ slunce. Obdobně i popis radostného šíření zprávy o vítězství z Prahy do okolí. Novodobá lyrika (Máchův Máj) si v takových případech počíná celkem libovolně.

19) Všechny výjevy a obrazy v RKZ jsou "viděné", nikoli "myšlené", jak již správně rozpoznal F. Mareš. V RK, Jaroslav, se praví o vojínech prostě, že "vyrazichu jako oheň z země"; to mělo být paralelou k Torquatu Tassovi "Mongibel (Etna) jenž tolik slují svírá, - kdy tolik ohně z lůna svého slal". Jistě básnické, ale zbytečně mnohomluvné.

20) Někdy se vytýkala Rukopisům slabá názornost. Skutečně nemluví tato epika v popisu bitev nic o tom, co dělali jezdci, lučištníci a prakovníci, střed, pravé a levé křídlo atd. To bývalo starostí dějepisců a kronikářů. Pěvec RK mluví o řadových vojínech jen povšechně a soustřeďuje se na ... (bod 21)

21) souboje hlavních hrdinů z obou stran. Bývají dlouhé a velmi vyrovnané (Záboj a Luděk, Čestmír a Vlaslav). V tomto líčení písně obvykle vrcholí.

22) Statečnost a dovednost v zacházení se zbraněmi není nepřátelům Čechů nikdy upírána. Platí též o nenáviděných pohanských Tatarech.

23) Největší odpor cítí pěvec ke zradě, ale také k poraženectví (Věstoň v Jaroslavu, RK. Ale ten vyvázl jen s nadmíru ostrým odsouzením skoro jako Thersités v Iliadě).

24) Naproti tomu je orální básnictví shovívavé k slabým, málo energickým vládcům jako k Neklanovi v Čestmíru, k Vladimíru z ruských bylin, ke králi Latinovi v Aeneidě, ano i k Priamovi v Iliadě, jenž ovšem byl již stár.

25) Na počátku písně stává krátká osnova, náznak budoucího děje. Tak v RK, Jaroslav, v Beneši Heřmanově i jinde.

26) Snad všude, kde se tento literární druh pěstoval, bývaly do textu vkládány tak zvané "gnómy". Jsou to poučky buď rázu praktického ("Čemu čelo proti skále vzpřieci...", Čestmír) nebo etického ("Gore mužém, imže žena vlade", Libušin soud, RZ). V RKZ je tento jev dosti hojný.

27) Důležitým rysem slovanské poesie tohoto typu je t.zv. "Einfühlung" - "vcítění" (jsou i jiné termíny) do přírody, jež jako by prožívala ve svém nitru totéž jako hrdina nebo hrdinka písně. Řecké lyrice to chybí.

28) Proto bývá i neživý předmět v přírodě oslovován, a to hlavně v úvodu na počátku písně (Vltava, lesy, růže, česká země).

28) Orální epika přísně dbá jednoty místa, času a děje. Jedna a táž scenerie, doba i osoba se neopouští. Vyžaduje-li to děj, podává zprávu o tom, co se stalo dříve, hrdina sám (Záboj) nebo se užívá techniky ptačího poselství (Libušin soud, RZ). Proto nalézáme i v Odyseji několik zpěvů pod titulem "Vypravování u Alkinoa", jimiž se Homér, t.j. Odysseus vrací do svých zážitků minulých let.

30) U Slovanů a také jiných indoevropských národů má zvláštní význam č."3" a také "9", tedy "3x3". Když Čestmír obchází několikrát se svým vojskem horu, aby tak vzbudil u nepřítele dojem, že má několikanásobně více bojových sil než ve skutečnosti, koná tento manévr devětkrát, nikoli osmkrát nebo desetkrát.

31) Výrazným symbolem i prostředkem a cílem obraznosti je v RK (a také u Germánů, Řeků, Římanů, Indů, Peršanů atd. dub, nikoli "obrozenecká lípa", třebaže i té si Slované vážili. Ale nenalezl jsem nikde ani zmínky o tom, že by byla stromem posvátným.

32) Pokud vím, nepopisuje orální epika nikde tělesný vzhled mužů, vytýká vždy jen nějaký třeba i nepodstatný znak (popis zbraně nebo zbroje apod.) Tak je tomu i v RZ a RK.

33) U žen je tendence jiná, ale stejně markantní. Nebývají ani jmenovány (Kublajevna, dcera Vojmírova). Líčení ženské krásy je častější (Ludiše, RK). Někdy bývají ženy představovány jako ctihodné matky rodin (knieni v Ludiši, RK) nebo jako panenské znalkyně práva a prorokyně (dvě "věhlasné", t.j. rozumné dívky v RZ). S těmito problémy volně souvisí náš bod číslo (34)

34) vnitřní pravdivost nebo i historická věrohodnost epických písní lidových. Bylo by omylem domnívat se, že čím je píseň starší, tím více popisuje zázraků nebo "božského, nebeského aparátu". Zdánlivou výjimkou je Homér, ale jeho Olympané jsou anthropomorfisováni. Běžně platí, že nejstarší skladba je i reálné skutečnosti nejbližší. O psychotronických nebo parapsychologických schopnostech Libušiných není v RZ ani slovo, hostýnští bojovníci si musili přes svou zbožnost vybojovat vítězství nad Tatary spíše sami, tak i Čestmír, i když "bozi sami chtějú stepati Vlaslav(a)".

35) RZ i RK mají s ruskou orální poesií společné to, že častěji líčí scény sněmovní a hodovní (Libušin soud, Sněmy - obé v RZ, Ludiše v RK. Zde zběžně, onde podrobněji, neboť RZ je zlomkem delšího eposu.

36) Charakteristická, ale možná tím průkaznější drobnost: hlavní hrdinové se před soubojem oslovují velmi nelichotivě, ba "homérovsky" se tupí, jako Záboj s Luďkem.

37) Často se vyskytuje dvojice věrných, nerozlučných přátel, z nichž jeden je silnější individualitou než druhý, který občas projevuje odlišné mínění, ale dává se přemluvit. Tak Záboj a Slavoj, Čestmír a Vojmír, Gilgameš a Enkidu, Achilleus a Patroklos, Roland a Olivier, Orestes a Pylades a jiní.

38) V orální poesii se nikde nesetkáme s nějakými revolučními prvky nebo se sociálním napětím. "Feudál" chrání své poddané a ti mu jsou na oplátku věrni. Je hrubým omylem, vidí-li někdo v RZ nebo v RK zakuklené snahy o prosazení demokratisace, konstituce atd.

39) Někdy slýcháme námitky pro "nedoloženost" některých osobních jmen v RZ a RK. Zdá se však, že jde vedle historických osob také o čestné názvy, přezdívky. Lze najít hodně obdob v poesii starých Řeků, Rusů, Balkánců a Ukrajinců.

40) Důležitým stylistickým prvkem v dikci RZ a RK je to, že tzv. univerbisace, zjednodušení některých syntaktických obratů, ještě nepokročila. Místo "potlačit nás chtějí" říká pěvec Jaroslava, RK "potlačiti dušu", v Čestmíru a v Záboji se nevydávají skřeky strachem, ale "strach z hrdl jich vyráže skřěky" atd. Tělesná i duševní hnutí se jaksi rozkládají a připisují se těm částem těla, kde se předpokládá jejich středisko nebo původ. Je to spolehlivý projev jazykové starobylosti.

41) Sex není v orální epice a lyrice tabuován, ale pěvci se v něm neprohrabují.

42) Vedle malby zvukem existuje v RK i malba rytmem. Sem patří rytmický dusot kopyt v Záboji (jízda pronásledující nepřítele), pohled z Hostýna "do nedozíráma daleka" (rytmické schema je tu uvolněno), katalektické závěry ve verších patrně daktylo-trochejských, kde čteme na konci výrazné "dubec dub" (Jelen, RK) nebo "šedý vrch" (Záboj) a "pobitie jim" (Beneš Heřmanóv). Takové odchylky si dovoluje i Homér a vždy má pro ně důvod.

43) Každý pěvec i básník je někdy nucen k novotvarům, aby mu vyšlo metrické schema. Několik případů je asi ve Sbyhoni, RK. Takových výjimek je však málo, protože volnější metrická forma si jich nevyžaduje.

44) Někdy slýcháme výtku, že Rukopisy jsou romanticky sentimentální a tudíž moderní novověkou skladbou. Ale z anglické odborné literatury znám dosti rozsáhlé pojednání o "hrdinovi, truchlícím na břehu mořském". Protože RK a Sbyhoň tuto možnost neměl, musil se spokojit osaměním v lese, tak konečně i "Opuštěná" rovněž v RK.

45) Neurčitost místních a časových údajů. Den trvá v RZ a RK od východu do západu slunce a podle toho se určují také světové strany. Nikdy tu není sever a jih!

Tím končíme výčet shod formálních nebo takových, které se přimykají k jednotlivým úsekům z epiky RZ a RK. Zbývá poukázat na některé analogie thematické:

46) V Jelenu z RK vyrůstá z těla padlého jinocha dub. Obdobných příkladů je v lidových písních velmi mnoho, i když je ovšem dávána přednost menším stromům a vonícím bylinám.

47) Pán rozbije dívce omylem džbán (oblíbený rým) a nabízí jí různé věci jako náhradu, nakonec i sebe sama. K tomu se zdá modelem Kytice z RK, třebaže situace je poněkud jiná. Je to dosti častý motiv a pozoruhodné je, že scéna probíhá obvykle u vody. Také "klimax" je týž.

48) Obsah Opuštěné z RK se asi stal pravzorem písní o osiřelém dítěti.

49) Dívka je unesena svůdcem, ale včas zachráněna. V novějších zpracováních se někdy po letech vrací do vlasti a poznává své rodinné příslušníky. Slýcháme to z kozáckých i balkánských písní. Ve Sbyhoni z RK je první z obou variant.

50) Dívka chce poslat psaný pozdrav svému uvězněnému hochovi, ale nemá "pérce" ani "blanku". Četl jsem obdobné lyrické projevy - dokonce i se slovními shodami - u polského sběratele lidových písní Kolberga. V básni RK Skřivánek působí tento ptáček jako posel.

51) Dívka marně čeká na svého chlapce po celou noc, spaluje v marné touze všechny "dřiezhy i lúčky". V ruském folkloru je celý soubor písní s tímto thematem pod titulem "lučinuška". Toto thema je v Róži, RK.

52) Taktéž v Róži z RK: dívka ztrácí - ve snu - prsten z pravé ruky a vidí v tom neblahé znamení. Pověra vyjádřená v lidových písních častěji.

53) Dívka si poraní v lese nohu, milenec ji utěšuje a odváží na koni domů. Stejná myšlenka opět v Kolbergových materiálech, někdy rozšířená dalšími erotickými podrobnostmi.

54) Zlomek písně v RK, ač velmi kusý, pochází patrně z okruhu písní tak zvaných vězeňských. Jinoch je žalářován a nikdo ho nechce vysvobodit, až se to podaří jeho milé. Tak ovšem lze soudit jen dohadem.

Malá Morávka 11.9.1996

Úplný text Endersova Estetického rozboru RKZ je vystaven zde.