Osobnosti rkp. sporu

ZPRÁVY ČESKOSLOVENSKÉ SPOLEČNOSTI RUKOPISNÉ
Číslo 6.
V Praze, 1. října 1936.

Strana 3 a 4:
Rozmluva s prof. Flajšhansem o rukopisu Královédvorském.

Prof. V. Flajšhans, jehož sedmdesátiny jsme oslavili v min. čísle Zamfirescovým příspěvkem, jubilantovi věnovaným, patří k předním českým filologům. V otázce Rukopisů velmi často kolísal. Po světové válce stojí na vůdčím místě mezi odpůrci a obírá se zvláště námitkami historickými. Jeho poslední přechod k odpůrcům bývá datován povšechně světovou válkou; bližší údaj se neznal. Podrobně o tom mluví téměž již neznámý rozhovor F., uveřejněný ve Venkově 16.1.1912, který v plném rozsahu přetiskujeme, připojujíce k němu poznámky. Článek není zajímavý jen pro tehdejší názory prof. F., ale ukazuje také, jak slabé jsou znalosti rkp. látky u dnešních odborných odpůrců, kteří neustále uvádějí proti RKZ důvody, jež jejich čelný spolupracovník již před čtvrt stoletím prohlásil za vyvrácené. -lk.

Krátce před svou smrtí archeolog J. L. Píč sdělil veřejnosti, že francouzští a italští odborníci uznali veliké stáří RK a to podle písma a pergamenu. Proti tomu ozvali se čeští znalci a tvrdili, že starobylost nebo novodobost rkp. nemohou rozhodnouti paleografové a chemikové, nýbrž i sociologové, historikové a v přední řadě - filologové.

Za nejlepšího znalce staré češtiny jest považován u nás prof. Dr. V. Flajšhans, znamenitý žák Gebauerův. Prof. Flajšhans za hlavní kampaně protirukopisné stál na straně popíračů pravosti, později (r. 1896) napsal však do ČČM článek, v němž prohlásil, že některé z Gebauerových námitek jsou vyvráceny a že tedy indukcí lze soudit na možnost vyvrácení i námitek ostatních; dokud se to nepodaří, že RK zůstává památkou spornou, nemůže však býti pokládán už za - falsum. [1]

Bylo tedy zcela přirozeno, že chtějíce jednak čtenářstvo své informovat o věci co nejdůkladněji, jednak přinésti mu zprávu co nejnadějnější, obrátili jsme se na proslulého učence se žádostí, aby se vyjádřil vůči jednomu z našich redaktorů o nynějším stavu otázky rukopisné. Pan profesor ochotně svolil k této rozmluvě a jejímu uveřejnění.

Opakujeme s důrazem, abychom už předem vyvarovali všem omylům a lichým domněnkám, že jsme se sami ze svého popudu obrátili na p. prof. Flajšhanse s onou žádostí.

Podáváme zde výroky jeho veřejnosti tak, jak nám byly učiněny, ponechávajíce odborníkům (podotýkáme jenom: jen odborníkům), aby na námitky ony dali v našich sloupcích odpověď. [2]

Rozmluva našeho spolupracovníka s panem prof. Dr. Flajšhansem měla následující průběh:

- Pane profesore, tázal se náš redaktor, jak se díváte na nynější stav sporu o pravost RK?

= Roku 1896, odpověděl p. profesor, napsal jsem, že podle toho, jak se věci vyvíjejí, dosud mnohé z námitek proti pravosti rukopisů pronášené, mohly býti vyvráceny, jednak také nebyly rozhodující, že však jsou námitky, které dosud vyvráceny býti nemohly, a že tedy RK zůstává památkou spornou. [3]

Jsou námitky, které se mi skutečně podařilo vyvrátit. Tak např. se má věc s Hankovou básní "Na sebe", o které tvrdil prof. Gebauer, že podle ní psána jest "Kytice", tvrdě, že tato báseň Hankova byla psána před nalezením rukopisu. V této básni Hankově se totiž praví:


       Kdybych věděla moje robátko,
       že z tebe bude věrný, zdárný Čech,
       ovinula bych tebe růžemi.

Srovnejme nyní tyto verše s "Kyticí", kde se praví:

Kdabych věděla... (citovány 3 sloky až:) ...svój z hlavy.

Ale tuto námitku se mi podařilo vyvrátit, neboť jsem prokázal, že tato báseň nebyla psána, jak tvrdil Gebauer a také Hanka, před nalezením rukopisu, nýbrž po něm, že tedy báseň "Na sebe" byla psána podle "Kytice" a ne ta podle ní. Gebauer námitky mé uznal a prof. Máchal mi to výslovně dosvědčuje, pravě: "Gebauer sám se této své námitky vzdal."

Druhá taková námitka Gebauerova byla, že slova "lepá Kublajevna" jako "luna", jsou ve staročeském rukopisu nemožná, poněvadž slovo "luna" ve staré češtině nebylo. Skutečně nebylo proň dokladu. Ale podařilo se mi později takový doklad nalézti v rukopise Baworowském, kde se toto slovo vyskytuje. [4]

K podobné námitce zavdala také podnět slova "z črna lesa". Tvrdilo se, že jako se neříká např. "bos chlapac", také se neříkalo "črn les", nýbrž "černý les", a to i ve staročeštině. Také tato námitka je vyvrácena rukopisem Baworowským, kde čteme např. "ostra meče". Také Winter a Tomek podávají doklady pro spojení, jako je "such dól" nebo "kamen most" atd. Proti tomu však Gebauer trval na námitce, že takovýchto tvarů v rukopise Královédvorském je příliš mnoho.

Za účelem hlavního zkoumání rukopisů sestavil jsem Slovník rukopisu, aby tak byl všecek materiál přehledně sestaven. Šlo nyní o to, zdali se skutečně podaří něco nového podobného nalézt, čím by se podařilo přednesené námitky vyvrátit. Mohu říci, že jsem nalezl velmi mnoho; podařilo se mi nalézti věci, dosud neznámé, ale přes to vše se mi nepoštěstilo nalézt vše, čeho by bylo třeba, aby byly vyvráceny všechny námitky.

Z námitek, vyvrácených mnou, zmínil jsem se již o "luně". V rukopise se tohoto slova užívá, ale jak jsem již pověděl, vyskytuje se v rukopise bavorovském, kterého ovšem Gebauer znáti nemohl v době hlavního boje o pravost rukopisu, poněvadž byl nalezen Brücknerem v Haliči teprve roku 1890.

Jiná námitka týkala se toho, že v rukopise se mluví o "prsténcích" zkadeřených vlasů. Také o tomto slovu bylo tvrzeno, že proň není ve staročeštině dokladu. A přece se vyskytuje již v legendě o sv. Kateřině a to mohlo být prof. Gebauerovi známo, poněvadž byla nalezena Paterou [5] již roku 1851.

Ale jedním z největších úspěchů bylo to, že se mi podařilo nalézti doklady pro imperfektum "stáše". Prof. Gebauer prohlásil, že dokud se nenajde doklad pro imperfektum "stáše", místo "stanieše", anebo "dáše" místo "dadieše" jsou tyto formy ve staré češtině nemožností a je nutno míti za to, že RK je padělkem a Hanka, že měl na jeho padělání účastenství. Nuže takový doklad se mi podařiJo nalézti a sice v Evangeliáři olomouckém, kde jest imperfektum "vstáše". [6]

- Dobře, ale co jest pak s pověstným vyškrábaným háčkem nebo bodem nad ž, který nemůže býti přece ve starém rukopise, a co je s neméně pověstným, v češtině nemožným slovem "linhem"?

= Domnělého vyškrabovaného bodu nad z není. Není tam také nic vyškrabovaného, fotografie neukazuje žádného háčku, ani bodu, pouze drží-li se dotyčný rukopis proti světlu, je viděti nad písmenem z bod, který však prosvítá s druhé strany pergamenu, kde je nad písmenem i. Co se týče domnělého "linhem", sluší uvážiti jednak, že se tu jedná ne o list, nýbrž o proužek, dále, že mezery mezi slovy nejsou v rukopise větší, nežli prostor mezi písmeny jednoho slova a "u" a "n se nerozeznává. Slovo "linhem" je ovšem nemožné, nikoliv však "l", druhé slovo "juhem", takže by místo to znělo: "...l juhem". Jest tu ovšem také ještě jiná námitka, že totiž do rukopisu byly činěny Hankou změny vyškrabováním, a to změny, které mohly mít jedině účel, totiž činiti rukopis zdánlivě starším. Že tam takové změny jsou, nemůže být pochybnosti. Ale takových věcí máme od Hanky plno, a to i v knihách nesporně pravých, jako např. v knize Rožmberské, nejstarší to právnické památce naší.

- Ale co je s důkazy historickými, pane profesore, které provedl prof. Dr. Goll a prof. Dr. Pekař?

= Jsem filologem, o historii přenechávám soudit odborníkům. [7] Jen tolik řeknu: prof. Pekař dokázal, že "Hrubá Skála" v době, do které se rukopis klade, se nejmenovala "Hrubá Skála". Dobře, pak to dokazuje pouze, že se tam musí čísti "hrubá skála" tj. veliká skála, jak to ostatně již před tím četl Šiškov a jiní. [8] Jest to podobně jako s argumentem, že "vsieho" jest tvar nesprávný. Ano, ale v rukopise se š píše si. Čteme tedy "vsieho" ne tak jak se píše, nýbrž "všeho" a celá záhada je rozřešena.

Mé mínění jest, pokračoval prof. Dr. Flajšhans dále, že pouhými argumenty filologickými spor o pravost rukopisů se nerozřeší. [9] Jsou věci, které se zdají nemožnými a přece se dají vyložit i nejpodivnější věci. V Řehořských glosách, pocházejících asi z roku 1100 a nalezených 1879, částečně staročeských, částečně starobulharských, byly a jsou neslýchané tvary a při tom takové podobnosti s padělaným Evangeliem sv. Jana, že Vlček i Vondrák pochybovali o jejich pravosti. Ale tu nalezl prof. Jagič ve Vídni rukopis nesporně pravý a tam jsou tyto odchylky a neslýchané tvary také!

Cosi podobného je se slovem "uderiti", které je v rukopise místo "udeřiti" nebo podle pravopisu rukopisů "udersiti". Jungmann ve svém slovníku pouze uvádí slovo udeřiti. Ale Hanka sám v doplňcích k Jungmannově slovníku to opravuje a tvrdí, že se nemá čísti "udeřiti", nýbrž "uderiti". Opatrný prohlásil roku 1886, že slova "uderiti" není. A již se v Olomouckém evangeliáři nalezlo "uderiti", ač se jinak i tam říká např. "věřiti" nebo "hořeti".

Z toho tedy soudím, že rozhodně na poli filologickém tento spor definitivně rozřešen nebude. Skutečné rozřešení sporu stane se pouze studiem paralel RK s literaturou starší a novější a tu musím říci, že se nachází mnohem více paralel v době a literatuře nové než starší.

Zmínil jsem se již o sporu, týkajícím se básně Hankovy "Na sebe" a o tom, jak jsem dokázal, že báseň ta povstala po básni Kytice v RK. Ale toto vyvrácení pozbylo platnosti, jakmile nyní prof. Máchal dokázal, že obě básně jsou napodobením básně srbské, starší, kterou mohl Hanka znát dávno před RK.

Co však uvádí Hanuš z Lindovy "Záře nad pohanstvem" nezdá se mi správné, poněvadž ta vznikla roku 1818, a také ne to, co uvádí z jeho "Hry o Jaroslavu", vzniklé roku 1830. [10] Sám jsem si všímal důkladně literatury z doby kolem roku 1817 a tu jsem dospěl rovněž k poznání, že je v této literatuře mnohem více paralel s RK, nežli v literatuře staročeské, jak to také uvádí Vlček a Máchal.

Při tom zejména jsem přišel na zcela určitá fakta. Tak na příklad na to, že celé verše RK a zejména Jaroslava jsou vzaty z tehdejších novinářských zpráv o napoleonských bitvách roku 1811 a 1814 uveřejněných, tedy tři léta před nálezem RK, v Hromádkových novinách, kam je psal a z němčiny překládal Hanka. [11]

- A proti této shodě nelze již pronésti námitek, pane profesore? tázal se náš redaktor.

= Nelze.

- A vyvrátit tento důkaz se již vám tedy nepodařilo?

= Nepodařilo a nepodaří již nikomu nikdy. A je to podporováno jinými věcmi. Nikde není doloženo slovo "chlumský". Jen v RK se vyskytuje "chlumský pramen" a pak - v Hankově popisu bitvy u Nollendorfu v řečených novinách, kde se praví "v této chlumské kruté seči".

"Temná noc" místo "tmavá" se nevyskytuje nežli čtyřikrát v RK a v Hankově referátu o napoleonských bojích v Hromádkových novinách ze dne 7. května 1815, kde se praví, že "nastal boj tuhý, jemuž jen temná noc konec učiniti mohla" [12]

- A tyto objevy jste dosud, pane profesore, nikde neuveřejnil?

= Ne, nikde!

Naše poznámky.

[1] Obranné práce F. však dnešní odpůrci neschvalují. Univ. prof. M. Weingart označil příčiny (2.10.1933, viz Vlajka, V., 7), pro které F. je napsal, za ryze osobní (proti Gebauerovi) a univ. prof. A. Pražák nazval 12.11.1935 F. spis vzorným dílem sofistickým, stejně tak i Arne Novák v článku k 70. narozeninám F. v LN 1.8.1936 a řed. Vl. Polák tamtéž 12.7. dodává ještě na adresu F. a jeho práce, že "věda bez pevných mravních zásad neni vědou".

[2] Ve Venkově již další článek publikován nebyl.

[3] Jako spornou památku uvádí F. RK ještě 1901 ve svém "Českém písemnictví".

[4] Nedávno však F. sám v Jtvb. (14) uváděl "lunu" zase mezi výrazy "podnes (t. j. 1932!) vytýkanými a podnes nedoloženými".

[5] Tak ve Venkově. Správně má býti - Pečírkou.

[6] Také doklad pro "dáše" F. r. 1896 nalezl v bibli Boskovické (Luk. 24. 30): "rozlomi i podáše jim (chléb)". O. Seykora uvádí r. 1920 ze stč. Comestore: "muž dáše ženě list".

[7] Dnes se věnuje F. na poli rukopisovém výhradně problémům historickým.

[8] Historik, odborník Zd. Wirth uvádí "hrubou skálu" znovu mezi důvody proti pravosti RK ve spisku Radiojournalu "Pravda o Rukopisech" (1936) a také historik F. M. Bartoš ve svých "Rukopisech" námitku cituje, přes to, že již před 25 lety se jí F. jako čelný odpůrce vzdal. V téže brožurce namítá univ. prof. M. Weingart také tvary "vstáše, podáše", "vše-vše", o nichž se F. zde zmiňuje. Nedůvěra obránců ke znalostem dnešních odpůrců odborniků je proto zcela oprávněna.

[9] F. byl jak vidět tehdy stejného názoru jako obránci, kteří tvrdí, že filologie není povolána k tomu, aby spor rukopisový řešila.

[10] Tak ve Venkově. Správně má býti 1823.

[11] Tento překvapující objev F. vzbudil v roce 1912 velký rozruch. Hromádkovy "Prvotiny" byly ihned obránci studovány (Zd. Winter, K. Kádner), nenalezl se však ani v roč. 1815-1814, ani pozdějších žádný shodný verš s RK. Jak k publikaci tohoto Flajšhansova nepravdivého tvrzení mohlo dojíti, nedovedeme si dodnes vysvětliti. Ministr m. sl. Dr. Karel Mečíř, který tehdy za Venkov F. interviewoval, nám na dotaz sdělil (24.6.1936), že celý rozhovor reprodukoval věrně podle záznamu a že prof. F. ani po publikaci, ani později žádných námitek či oprav redakci neposlal.

[12] Citovaná místa z "Prvotin" 1815 jsou doslovné překlady z časopisu "Kronos" 1813 a tvrzení F., že Hanka je překládal, spočívá jen na dohadech. Překladatel u článku v "Prvotinách" není uveden žádný, také tam není Hankova obvyklá šifra (-nk-) a je proto možno připisovat překlad komukoliv. Nejpravděpodobnějl pořídil jej Hromádko sám. - O uvedené paralele pojednali jsme ve 4. čísle v článku "Titz a Flajšhans".

Dodatek.
Třebaže závěr rozhovoru F. ukazuje jasně na to, že prof. F. v důsledku svého objevu (!) paralel stal se odpůrcem, jeho vlastní názory nebyly tak pevné. O týden později v rozhovoru s K. Kádnerem, redaktorem Národní Politiky (21.1.1912) na dotaz, jaký důkaz podvrhu považuje za bezpečný, odpověděl prof. Flajšhans: "Bezpečný důkaz mohla by podat chemie... a s té stránky Rukopis v celku nevykazuje větších závad nevyložitelných."

-lk.

ZPRÁVY ČESKOSLOVENSKÉ SPOLEČNOSTI RUKOPISNÉ
Vydává Čsl. společnost rukopisná. Řídí redakční kruh. Vychází nejméně čtyřikrát do roka. Příspěvky adresujte Společnosti, Praha I., Konviktská 5. Cena jednoho čísla Kč 1,- (pro členy Společnosti zdarma). Formát 22 x 30 cm.