Osobnosti rkp. sporu

Národní Republika
List Národního tábora Československého a Družiny dobrovolců
Čsl. zahraničního vojska a družiny jejich přátel.
Ročník X., číslo 47.
V Praze dne 20. listopadu 1931.
Po konfiskaci opravené vydání!

Strana 1 a 2:
Fleischhans.

Mastná, lepkavá skvrna, páchnoucí jako přemíra žaludečních šťáv dobývajících se z útrob těla, zůstala v mém nitru po vědecké rukopisné přednášce prof. Fleischhanse. Nemohu se - opravdu nemohu, od večera, když jsem přednášku tuto vyslechl, zbaviti pocitu páchnoucí skvrny a dojmu domova znečišťovaného výkaly vlastních spolumajitelů. Tak nějak mohl bych snad přibližně tuto mou náladu slovy vyjádřiti.

Kdybych to chtěl říci po Fleischhansovsku ve filologické vědecké přednášce, tož by to znělo jasně takto: blbost, blbinec, blázinec, nežvaňte, když tomu nerozumíte a t. p. Ano, přátelé, čtenáři milí, tato, filologem na vědecké přednášce přípustná slova, z úst odpůrce pravosti rukopisů, profesora Fleischhanse po celou dobu jen se řinula.

Ohlížel jsem se kolem sebe, hledal jsem očima po místnosti opilce, karbaníky, čekal jsem úzkostlivě, kdy mi učouzený krčmářský číšník, přinese čtvrťák kořalky, tak jsem byl popleten těmi, mezi vzdělanými lidmi nepoužívatelnými slovy, že jsem se domníval býti v poslední putyce na periferii, kde člověk, vpadne-li tam, musí se přizpůsobiti. A já šel, pro Boha, na vědeckou přednášku pr. Fleischhanse do filosofické fakulty a vzal jsem s sebou ženu. Konečně jsem byl z tohoto omámení vytržen. Slyším znovu z katedry slovo, tuším - pitomost - a na to potlesk několika rukou. V tom vstává v první lavici muž, obrací se k publiku, hledí na tleskající napřed s údivem, pak blesky hněvu srší z očí jeho, tváře zprvu bledé se rumění, potlesk umlká a já si uvědomuji, že tam stojí náš hrdý a nebojácný spolupracovník dr. Kettner. Teprve nyní všímám si dalších. Vedle sedí náš zachránce českého školství na Moravě dr. Perek, dále prof. Mareš, hlava bílá, ctihodná, vědátor evropského jména. Ujasňuji si situaci. Ach - já tedy přece nejsem v kořalně, nezabloudil jsem. Ale jak je jenom možné, že přednášející, maje před sebou tyto ušlechtilé muže, jest schopen tak hrubě se vyjadřovat?

V tom slyším, jak prof. Fleischhans se ohražuje proti obviňování realistů z napomáhání rakouské vládě, dokazováním nepravosti rukopisů a hned mi bylo vše jasné a přestal jsem se divit této situaci. Vzpomněl jsem si, že v knize prof. dr. Mareše jest citován předválečný, realistický časopis "Čas", ve kterém při smrti prof. dr. Píče, jsou používány tytéž výrazy a nadávky oproti obhajovatelům rukopisů. Nevzdělanci, hlupci, demagogové, spekulanti s národem, zchytralci, analfabeti, hlupáci, taškáři.

A tak jsem si řekl - časy se mění, ale realisté ne. Své odpůrce před válkou i po válce hledí umlčeti ne argumenty, nýbrž strašlivě hrubými nadávkami. Konečně jsem si začal nevědomky opakovati slovo Fleischhans, Fleischhans, a najednou ve mně vznikla myšlenka, přeložit slovo toto do češtiny. Neviděl jsem více profesora, ani publikum, nýbrž ocílku, nůž, jatka, a poráženého bezbranného tvora. Uchopil jsem ženu za ruku a utíkal z filosofické fakulty.

Pský.

Národní Republika
List Národního tábora Československého a Družiny dobrovolců Čsl. zahraničního vojska a Družiny jejich přátel. Ročník X. (1931). Vychází každý pátek. Číslo za 60 hal. Kdo nevrátí 3 zaslaná čísla, považuje se za odběratele.