Osobnosti rkp. sporu

Bohuš Balajka
Ještě smítka na hrob Václava Hanky
1991

Lidové noviny
Ročník IV. Číslo 27. (pátek 1. února 1991)
K U L T U R A
Strana 9:
Ještě smítka na hrob Václava Hanky

Rád bych spolu s Vladimírem Macurou (fejeton v LN 11.1.) položil snítku na hrob Václava Hanky a jsem potěšen, že proti tomu Aleš Haman nenamítá, třebaže má proti tomuto muži námitek habaděj (fejeton v LN 18.1.). Nejsem si tak docela jistý, zdali jeho upřílišněné etické hledisko causa Hanka má své opodstatnění. Stalo se v posledním čase skoro módou vytýkat národnímu obrození, že si nekladlo politické cíle. (Námitku lze snadno odmrštit poukazem na nerozvinutost národní společnosti.) Hankův čin je možno v takové souvislosti chápat jako dlouhodobě působící akt politický a nepochybně jím ve své důsažnosti také byl. Připustíme-li, že měl takové poslání, etické výhrady ztratí mnoho na své přesvědčivosti, neboť politika, jak známo, si podobné skrupulózní zábrany nečiní. V určité historické situaci může být podobný podvrh eticky indiferentní, protože v dobovém kontextu nikomu neubližuje. Ublížil ovšem později objektivnímu pohledu na nejstarší minulost, ale tu už bylo národní společenství natolik vyspělé, že se dovedlo s touto mystifikací vypořádat, zatímco jiné přetrvaly a přežívají dodnes, jak správně podotýká Macura.

Naberme teď z jiného soudku, odlišného a přece v čemsi podobného, z případu Sabinovy Prodané nevěsty. Máme ji zavrhnout proto, že autor libreta byl konfidentem? Máme zatratit Fučíkovu Reportáž jen proto, že její hrdina na gestapu mluvil a že v textu není vše, co Fučík napsal a patrně něco navíc, co nenapsal?

Pálí mne však něco jiného. Pokud uznám Rukopisy za Hankovo dílo, musím tohoto muzejního kustoda pokládat za velkého básníka. Jenže jsem jaksi v rozpacích. Nejdou mi nějak dohromady ubohé veršelíny, řečeno s B. Hrabalem, třeba namátkou z básně Na hodech: "Děvčata a mládenci, / milujme a pijme! / Plesajíce pod věnci, / v rozkoši teď žijme" s úchvatnou epikou obou padělků. Že by chorobně ctižádostivý Hanka po celý život dusil v tvorbě podepsané svým jménem geniální básnickou žilku? Jsem jeden z mnohých, kdo tomu nevěří. A tak v literární historii se krčí Hanka kdesi marginálně jako filolog a vydavatel staročeských památek a nikoli jako pozoruhodný básník. K němu jsou přišpendleny Rukopisy, buďto jako dílo anonymní, nebo jsou dílem Hankovým, ale v tom případě mu patří daleko významější místo, na rovni s Čelakovským, Kollárem (rovněž padělatelem) a Erbenem.

V každém případě se v červnu, při dvousetletém výročí Hankova narození, na Vyšehrad vypravím a nebude mi vadit, jestli položím květy u hrobu (na hrob nemožno, je to jakási vysoká nestvůrná pec) básníka Rukopisů nebo příležitostně veršujícího jazykovědce.

Bohuš Balajka.

Lidové noviny
Nezávislý československý deník. Ročník IV. Číslo 27. 1991.