NEJEN MYSTIFIKÁTOR...

12. leden.  Václav Hanka pocházel z dobře situované rodiny majitele hospodářství a hostince. V letech 1804-1809 studoval gymnázium v Hradci Králové, potom odešel do Prahy na filozofii a práva. Dostal se do společnosti mladé vlastenecké inteligence a obzvláště se spřátelil s J. Lindou a V. A. Svobodou. Od malička projevoval zájem o slovanské jazyky (naučil se téměř všem) a stal se nejoblíbenějším žákem Josefa Dobrovského, který slavistiku soukromě přednášel. Rok 1814 strávil na Vídeňské univerzitě a vytrvale přispíval do časopisu Prvotiny pěkných umění. Orientoval se na studium lidové slovesnosti. Po návratu do Prahy už byl v české vlastenecké společnosti velmi ceněn, ale vytvořil si i nepřátele svým návrhem na zavedení účelnějšího, tzv. analogického pravopisu češtiny, který vyvolal dlouhé spory. Mezinárodní známost získal v roce 1817, když objevil tzv. Rukopis královédvorský, domněle staročeskou památku. Hanka byl pravděpodobně jedním z autorů této mystifikace (podobně v případě Rukopisu zelenohorského, 1818). Od r. 1819 byl Hanka zaměstnán v Muzeu, kde se stal roku 1823 jeho řádným bibliotékářem (až do smrti). Vybudoval slovanské oddělení knihovny, přičemž ovšem vpisoval česká falza do starých rukopisů s cílem opatřit doklady o staré české kultuře. Od roku 1848 přednášel jako soukromý docent pražské univerzity staroslověnštinu, ruskou, polskou a českou literaturu a jazyk. Jeho veřejná činnost byla vesměs propojena s politickou, v duchu liberálně konzervativním. Udržoval rozsáhlou korespondenci se zahraničními slavisty, v Rusku sympatizoval se slavjanofily. Česká společnost mu přiznala pozici "výtečníka", jemuž ovšem nescházela ješitnost a schopnost intrikovat. Když 12. 1. 1861 zemřel, zanechal po sobě rozsáhlé dílo; úctyhodná byla zvláště jeho editorská činnost.