Dne 25. srpna shromáždilo v literárním ohledu zajímavé pře líčení valný
počet právníků a literátů v Novoměstské súdnici. Jednalo se o urážky na cti,
panu Hankovi, mus. bibliotekáři, ve věcích Králodvorského rukopisu v
pražském žurnálu "Tagesbote aus Böhmen" učiněné. Obžalovaný byl David Kuh,
redaktor jmenovaného listu, zastoupen Drm. Federsellem. Poněvadž pan Hanka
přelíčení přítomen nebyl, zastával jej p. Dr. Frič. Rozsudek
rozhlášen teprv 26. srpna, a zní takto:
"David Kuh, redaktor "Tagesbotu", jest přečinu proti bezpečnosti cti, v
§. 488. trest. zákonem naznačenébo, tiskopisem spáchaného, vinen,
a dle §. 493 a §. 251 s ohledem na
§. 264 b a c, a užitím §. 260 b a §. 266
trest. zák. odsuzuje se k vězení dvou měsíců s postem prvního a třetího
pátku každého měsíce po čas trestu, ku ztrátě sto zlatých rak. čísla z
kauce a krom toho k náhradě výloh trestním řízením spůsobených."
Odůvodnění rozsudku soudců bylo, jakž následuje: "Články v "Tagesbotu"
pod nápisem "Handschriftliche Lügen und paleografische Vahrheiten,"
č. 276, 285, 289, 292 a 299 ročníku 1858 uveřejněné, jsou
nerozlučitelně mezi sebou spojeny společným nadpisem římskými po sobě
jdoucími čísly a obsahem. Přihlíží-li se k této souvislosti, obsahují řečené
články smyšlené příběhy, které Hanku mohou v mínění veřejném snížiti a
povržlivým učiniti. V článcích těchto přivádí se pověstný padělatel
Simonides s domnělým padělatelem čcských rukopisů ve spojení, a praví se, že
Hanka na sobě nechal hanu literárního podvodníka. Toto místo nelze jinak
vykládati, nežli že na Hankovi hana literarního podvodníka tak dlouho
zůstane, pokud zkouškou rukopisů z ní nebude očištěn; poněvadž se ale
zkouška tato posud neučinila, následuje, že ona hana posud trvá. Dále praví
se v jmenovaných článcích, že Hanka vybledlé písmo Králodvorského rukopisu
novou barvou potřel a mohl prý to učiniti jen proto, poněvadž prý věděl, že
"pouze nové obnovuje." Na slovech těchto zakládá se zjevné obvinění, že
Hanka věděl, že obnovený rukopis jest stvůrou doby novější, a že tedy s
vědomím obecenstvo oklamal, vydávaje jej za starší. Obvinění takové ale jest
smyšlené; Hanka jest znám co nálezce Králodvorského rukopisu; místo, čas a
okolnosti, v jakých rukopis nalezl, určitě uvedl a seznání své přísahou
stvrdil. Seznání jeho jest mimo to potvrzeno dvěma pod přísahu vzatými
svědky, pověžným Šafrem a kostelníkem Trnkou. Hanka se před obecenstvem
nikdy za více nevydával, nežli za nálezce rukopisu. Ve věci, o kterou se
jedná, jest zcela lhostejné, je-li Králodvorský rukopis původní, neb
podvržený. Ano i kdyby podvržený byl, nesmí Hanka, jmenován býti
padělatelem, poněvadž dokázal, že rukopis nalezl a kterak jej nalezl. Kuh
jest, jak seznal, odpovědným redaktorem "Tagesbote aus Böhmen", řečené
články obdržel a v listu svém uveřejnil. Tvrdí sice, že Hanku nikterak
neurazil a že ho urazit nechtěl; poněvadž ale onen článek nepřipouští jiný
výklad, nežli urážlivý, a poněvadž uveřejnění urážky o sobě již úmysl,
uraziti v sobě obsahuje; jest v tomto případu přečin a tedy i vina
obžalovaného dokázána. Obžalovaný sice k ospravedlnění svému uvádí, že
článek řečený vzat jest z části z jiných děl, na př. Dobrovského, Palackého
a j.; to však před soudem nerozhoduje. Dle zákona jest vždy trestu
hoden, nechť se uveřejnění překroucených neb smyšlených udání zakládá na
vlastním neb cizím tvrzení. Na uražení na cti, spáchané tiskopisem, ukládá
§. 493 trestního zák. trest vězení šesti měsíců až do jednoho roku
a ztrátu 100 až 500 zl. z kauce. Přihlížeje k tomu, že proti
obžalovanému nesvědčí okolnosti stěžovací ovšem ale polehčovací, že Kuh
posud byl dobře zachovalý (§. 264 b) a od jiných k přečinu sveden
jest (§. 274 c), a odvolávaje se na §. 260 b, že totiž
Kuh jest otec rodiny a že by delším trestem na svobodě živnost jeho do
nepořádku přijíti mohla, šel soud pod nejmenší zákonem ustanovený trest a
vyměřil trest vězením na dva měsíce; za to ale musel jej zase dle
§. 253 doplniti vězením s postem. Ztráta kauce zakládá se na
§. 251 tr. zák. Poněvadž soukromý žalobník na základě
§. 493 žádal, aby vyřčený nález na útraty odsouzeného tiskem se
uveřejnil, učiní se, čehož k tomu zapotřebí jest, jakmile nález právní moci
nabude." - Pan Kuh zadal odvolání své.
JASOŇ časopis poučný a zábavný.
Odpovědný redaktor: Jan Erazim Sojka. 1859.