Zde ovšem není místa k úplnému vylíčení a zevrubnému ocenění vědecké a
literární činnosti Hankovy, to však musíme připojit, že zcela jen z lásky k
národu a Slovanstvu vycházela. Skoro všechny své spisy vydal Hanka nákladem
vlastním a nemalou část každého rozeslal a rozdal zdarma, tak že snad ještě
ze skrovných svých příjmů dosazovati musil na své spisovatelství, ježto mu
opravdovou potřebou bylo. Musel pořáde něco k tisku připravovat a vydávat, i
činil to rád v úhledné a něžné formě. Jeho zevnější život pak neznačil se
nikterak zajímavými proměnami a událostmi; bylť nepřetržená řada neunavené
práce k zvelebení národa; ostatně plynul docela jednotvárně a pokojně. Již
od r. 1818 pracoval při museu, avšak teprvé r. 1823 (dne
16. února) byl definitivně za bibliothekáře ustanoven, zároveň byla mu
také správa sbírky numismatické a archaeologické i archivu svěřena. Rok před
tím (dne 11. února) zasnouben byl s opěvanou Várinkou (Barborou
Madlovou). Svatba byla slavná tím, že se v chrámě sv. Víta odbývala a
Dobrovský s malířem Horčičkou za svědky byli. Hanka vůbec liboval si leckdys
ve věcech významných a někdy i zvláštních; i poslední odpočinek si
vyvolil na staroslavném, mythickém a básnickém Vyšehradě. Ostatně značí se
celý běh jeho života pouze událostmi literárními a vědeckými: kdy ten neb
onen spis vydal, kdy ten neb onen diplom, řád (r. 1831
sv. Vladimíra, r. 1846 sv. Annu), prsten, medaili neb
tabatěrku na odměnu svých zásluh dostal, kdy tu neb onu polemiku měl, ježto
bohužel muži jinak mírnému a dosti opatrnému dost často život ztrpčovaly.
Ani rok 1848 nevytrhl Hanku valně z obyčejného běhu. Byl tenkráte ovšem
nadšen právě mladistvým zápalem a raději tam se účastnil, kde to šlo poněkud
radikalněji, ale samočinně do tehdejších událostí nesahal a s vlastní
politikou měl vůbec méně činit. Také volby do sněmu nepřijal; nechtěl své
poklady v museu opustit a mimo to nešly mu ty pletky politické jaksi do
mysli. Bohužel byla poslední léta ctihodného a vysoce zasloužilého muže
ztrpčena nekalými útoky na slavný jeho nález, na chloubu jeho života - na
Rukopis Kralodvorský. Vskutku velmi těžce je nesl a vzal tuším upřímný
stařeček tuto ránu srdce nezhojenou do hrobu, jejž vděčný národ mu ovšem
slavně ozdobil.
Poznámka:
Text kapitoly Vácslav Hanka ve Slavíně je s výjimkou první strany
(s. 3) totožný s textem Václava Bolemíra Nebeského: Vácslav Hanka -
nástin životopisný uveřejněný ve Světozoru 1867 (č. 10, 11 a 12).
SLAVÍN (PANTHEON)
Sbírka podobizen, autografů a životopisů předních mužů a žen
československých. Oddíl II. se 40 podobiznami, snímky a životopisy.
Pořádali Coelestin Frič a Frant. Jar. Peřina. V Praze [1882].
Nakladatel: F. Bartel (dřevorytecký ústav). Knihtiskárna
Fr. Šimáčka. Formát 21 x 14 cm. Počet
stran 284.
Moravská zemská knihovna v Brně [sign. PK-0062.771/2]
© Jaroslav Gagan
© Česká společnost rukopisná