Protokol stran nalezení
Rukopisu  Králodvorského
29.9.1867
Moravská Orlice   ročník V. číslo 227 (3.10.1867)
strana 2 a 3:

Protokol stran nalezení Rukopisu Králodvorského

Dne 29. září b. r. zaveden v přítomnosti pp. Palackého, Riegra, Sladkovského, Vrťátka a jiných u soudu v Králové Dvoře protokol s p. Šáfrem, kostelníkem při tamějším chrámu Páně, jenž před 50 lety co 14-tiletý chlapec byl ve věži kostelní očitým svědkem nalezení Rukopisu. Jest to týž Šáfer, který byl také svědkem v známém procesu, jenž v příčině Rukopisu veden byl svého času proti nestoudnému pražskému "Tagesbotovi". Z protokolu zavedeného vycházejí mnohé dosud neznámo podrobnosti na jevo, jmenovitě je nyní soudně dokázáno, že Rukopis ve věži při nalezení Hanka sám první, jak se doposud myslelo, nezvedl, když se skříně, kde v prachu ležel, na zem k nohoum Šáfrovým spadl, nýbrž že jej před Hankou v rukou měli ostatní svědkové památného toho nalezení. A to je velmi důležité. Svědčít to zase proti těm, kteří nesmyslně tvrditi se opavažovali, jako by byl Hanka Rukopis již připravený s sebou měl, když do sklepení vstupoval. Hlavní část zajímavého svrchu dotčeného protokolu, jehož jeden opis si vyžádal Palacký a druhý archivář Vrťátko, jest:
"Výtah z protokolu zapsaného dne 29. září 1867 u c. k. okresního úřadu co soudu ve Dvoře Králové:
Dostavivší se svědek Jan Šafr, 64 let stár, měšťan zde, kostelník, připomenut na vážnost přísahy a následky křivé přísahy, udává u přítomnosti svědků následovně:
Roku 1817 navštívil pan Václav Hanka svého přítele a spolužáka Jan Sklenčku, městského právníka zde, a oba dva přišli navštíviti p. P. Pankráce Borče, tehdejšího kaplana zde. Při této příležitosti byli od tehdejšího pana děkana Jana Puše, bratra mé matky, k obědu pozváni.
Já jsem byl tehdáž 14 roků stár, neb jsem dne 18. října 1803 narozen, a strýc můj mne do latinských připravoval škol a též se mne udělal svého ministranta při službách Božích.
Když shora uvedení pánové obědvali, rozpředl se hovor o tak zvaných žižkových šípech, které v kostelním sklepení se nalezati měly; hlavně p. Váceslav Hanka sobě přál je viděti, a tu odpoledne mezi 2. a 3. hodinou šli do věže chrámové následující pánové: p. Váceslav Hanka, Jan Sklenčka, pat. Pankrác Borč, František Tinus; já jsem šel co chlapec ze zvědavosti s sebou. Pánové tito byli vedeni tehdejším kostelníkem Josefem Trnkou, který tehdáž asi 50 let stár byl.
Zmíněné sklepení nalézá se dole ve věži chrámové a vede do něho cesta s kostelního chóru /tak zvané kruchty) a bývalo vždy a jest posavade zamčeno železnými dveřmi silnými.
Dveře tyto nemohl nikdo jiný leč kostelník Josef Trnka dovest otevříti, an u nich byly a jsou zámky starobylé a sice tři. - Zámky tyto nedovedl mimo kostelníka Josefa Trnku nikdo otevříti, leč tomu, kdož jejich mechanismus zná a k jich otvírání návodem uzpůsobilým jest. Nyní nedovede mimo mne a kostelníka Vogla Stanislava nikdo tyto dveře otevříti, ani v poslední válce pruské nemohli Prusové zámky tyto otevříti, ač se o to byli namáhali. V uvedeném sklepení věže se nalezaly mimo almaru dvě truhly a něco kostelních starých utensilií.
Šípy, o nichž shora uvedeno, byly v jarmaře, kteráž tehdáž stála zrovna naproti vchodu do sklepení vedoucího.
Jarmara tato byla tak vysoká, že s tíží muž postavy veliké nahoru dosáhl. Jarmara tato byla toho času čeně natřena. Nahoře se nalezaly na zídce některé staré kancionály a jiné knížky kostelní a duchovní, kterých se tenkrát nepotřebovalo.
Když jarmaru otevřeli, vyňali z ní šípy shora uvedené, které se ve zvláštní nalezaly přihrádce a sice p. Váceslav Hanka a P. Borč. Šípy tyto prohlíželi tito pánové a pohovořivše o nich, podali je panu Františku Tinusovi, tehdejšímu kancelistovi u magistrátu.
Po přehlédnutí šípů chtěli se podívati na staré knihy, na jarmaře se nalezající. Pan P. Borč, kterýž byl zvláštní velikosti, sáhl na jarmaru a vzal jeden kancionálek a s tíží jej pro jeho váhu stáhl. V tom spadly listy pergamenové, byvše shrnuty čili sešoupnuty, docela zaprášené s jarmary k mým nohám, já je zdvihl a podal p. P. Borčovi, kterýž řekl, to budou ňáké latinské modlitby a podal je V. Hankovi, kterýž též se o tom pronesl ve věžovém sklepení, že to nějaké modlitby jsou a aby si to blíže prohledli, šli všecky uvedení pánové Váceslav Hanka, P. Borč, Frant. Tinus a Sklenčka zároveň nahoru na kostelní kruchtu, kde jest více světla.
Spis mnou p. P. Borčovi a tímto p. V. Hankovi podaný, nesl p. Váceslav Hanka a prohlížel jej na kruchtě a veselou tváří pravil: teď již vím, co to bude. - Na to jsme všecky odešli a sice pánové na děkanství a já domů.
Já jsem úplně přesvědčen, že listy, které jsem zvedl, tytéž byly, které nápotom pan Hanka na kruchtě prohlížel; jeden z těchto listů, kterýž bezpochyby kancionálem přikryt nebyl, byl zvláště poprášen.
Tloušťka listů pergamenových byla asi tak velká jako malík můj.
Napotom byl tento protokol přečtěn a od svědka Jana Šafra za jeho pravý výrok uznán, zároveň se po vysvětlení přísahy nabídl výroky své stvrditi přísahou, kterouž u přítomnosti shora jmenovaných p. svědků složil."

Literatura a umění.
Dějiny kr. věnného města Dvora Králové nad Labem. K oslavě padesátileté památky nalezení rukopisu Kralodvorského sepsal a vydal Ant. K. Víták. S 1 ocelorytinou, 2 dřevorytinami a 1 kamenorytinou. V Praze 1867, tiskem dr. Fr. Skrejšovského, nákladem vlastním. Krásná monografie obsahuje dějiny Dvora Králové, pojednání o Vácslavu Hankovi a nalezení rukopisy Kralodvorského, úplný otisk rukopisu se snímkem, jakož i rukopisu Zelenohorského, etc. etc.
Moravská Orlice
Majitel Josef Šnaidr. Odpovědný redaktor a vydavatel Jindřich Dvořák. Rychlotiskem u Národní tiskárny Josefa Šnaidra v Brně. Ročník V. 1867.

Vědecká knihovna v Olomouci.

©  Jaroslav Gagan
©  Česká společnost rukopisná